Výsledky Milana Lišky v Britské rallye se od víkendu dělí přesně napůl. Po čtyřech startech má na kontě dva ve Walesu dokončené podniky a stejný počet, ve kterých cíl neviděl. I když tentokrát skončila Liškova cesta za body na konci první etapy, přesto se díky konceptu Super Rally svezl i v závěrečné etapě.

 

     Jaké bude počasí v Britské Rallye, když se jede o dva měsíce dříve, než v předchozích sezonách? Na to byli zvědavi všichni jezdci. Milan Liška na tom odpovídá bez váhání: „Bylo typicky Ostrovní. Při tréninku se na některých místech v rychlostních zkouškách prášilo, ale pak pršelo a pršelo a k tomu se ještě přidala mlha. Zdá se, že je úplně jedno, kdy se tam jede. Je tady vlastně pořád stejně, ať je listopad nebo září. Nejen kvůli dešti, ale i teploty vzduchu bylo podobné jako loni, kdy se jelo v listopadu.“

 

     Liška začal soutěž po zrádných šotolinových waleských cestách v dobrém tempu, mezi vozy skupiny N se držel v první desítce. Po prvních dvou erzetách, které měřily dohromady skoro 60 kilometrů, byl spokojený. „Chytili jsme správné tempo. Cesty sice byly hodně kluzké a k tomu ještě vylézaly na povrch poměrně velké kameny, ale šlo. Jeli jsme na gumách Matador a byly docela dobré,“ vzpomíná Liška.

 

    Jenže horší to bylo při průjezdu vyhlášenou rychlostní zkouškou Rheola. „Po sedmi kilometrech prvního průjezdu jsme udělali pravou přední gumu. Do cíle bylo daleko, a tak jsme měnili kolo. Podle mě docela úspěšně, trvalo nám to asi tak dvě a půl minuty. Jenže o pár kilometrů dál začaly problémy s převodovkou. Odešla čtyřka,“ konstatuje jezdec.

 

    Druhý průjezd Rheolou byl ještě nepříjemnější, čtyřka moc chyběla. „Trojka jde vytočit na stovku v hodině, ale pětka to nechce brát. Ten skok mezi stupni je příliš velký. Jízda byla nepříjemná, bylo i pár krizovek,“ vysvětlil jezdec. Přesto posádka plzeňské stáje dorazila do večerního servisu, kde se mechanici pokusili vyměnit celou převodovou skříň.

 

     „Dělali jsme, co jsme mohli. Ale u enkového auta se to za pětačtyřicet minut stačit nedá. Výměnu jsme tedy nestihli v limitu, a tak jsme skončili,“ řekl rozmrzele Liška. „To hold někdy k rallye patří, s technikou leccos zmůžeme, ale nemožné nezvládáme.“

     Odstoupení Milana Lišku hodně mrzelo. Časy z rychlostních zkoušek totiž ukazovali, že by minimálně dosáhl loňského devátého místa mezi enky. „Posádky, které ve výsledkové listině jsou mezi sedmým a devátým místem, dosahovaly časů velmi podobných nášim. Možná, že bych si oproti loňsku polepšil o jedno, dvě místa. Ale, bohužel, nevyšlo to,“ krčil rameny Plzeňan.

 

     V předchozích ročnících Britské rallye by Plzeňané v podobném případě naložili auto na vlek a uháněli by domů. Ovšem letos díky zkoušení konceptu Super Rally v podnicích mistrovství světa dokončili výměnu převodovky a Liška s navigátorem Jaroslavem Jugasem nastoupili na start závěrečné etapy. Jeli ovšem mimo pořadí, shodně jako řada třeba továrních vozů. Jen se jejich časy neobjevovali na internetových stránkách.

 

     „Výsledky jsme dostávali přímo do ruky a jeli jsme stále v časech první desítky mezi enky. O to více mě mrzí, že jsme nemohli jet normálně dál. Ale zkoušeli jsme v závěrečné etapě především nový typ šotolinových pneumatik Matador. Bylo to úplně nové provedení a musím říci, že se osvědčilo. Waleské cesty letos klouzaly snad nejvíce, co jsme tady zažil. Ale Matadory na nich fungovaly,“ pochvaloval si Milan Liška.