Všechno začalo tak nějak podezřele již ráno. „V měřených trénincích jsem dal Petrakovichovi náskok a pak ho stáhl asi o 30 metrů. Když jsem se byl podívat na výsledky, tak měl lepší čas,“ kroutí hlavou Petr. Navíc byl rakouský jezdec lepší o minimální rozdíl 9 tisícin vteřiny. (!) To znamenalo, že vojkovský jezdec bude startovat do rozjížděk z druhé pozice a to je v Greinbachu ještě horší situace než jinde. Nestalo se nic neočekávaného – Petrakovich Bílka vytlačil na trávu, která byla kluzká jako led a felicii zastavily až pneumatiky vymezující trať. Přesto ale český jezdec získal druhé místo. Do startu druhých jízd tým nárazníky přilepil zpět, ale ze třetího místa na startu se nedalo vytěžit více než druhé v cíli. A dále? „Třetí série byla také zajímavá. Já dojel předtím druhý, Schermann třetí. Přijedu na start a na PP stál on, že prý měl lepší čas,“ vypráví jezdec, který však i přesto vyhrál. Následně jej čekalo finále.

 

            Na druhé místo na startu, které si vybojoval, najížděl Petr s vědomím, že prostě musí rakouským pronásledovatelům ujet. Nepodařilo se. „Věděl jsem, že jsem v Rakousku a tak se Petrakoviche nesmím ani dotknout. V první zatáčce jsem byl o předek auta před ním, ale přibrzdil jsem si a zařadil jsem se za něj. Kdybych to tam podržel, třeba bych před něj šel venkem. Ale jel jsem za ním, tak dobře. Petrakovich si to v jednom sjezdu zbrzdil taky, aby mě dojel Schermann. Ten mi dal ránu, tu jsem ustál, pak mě "našponoval"a letěl jsem přímo do gum,“ říká Petr a dodává: „To byli asi domluvení.“ Roman Častoral, se kterým se Petr přátelí, se na otloukání felicie nemohl dívat a šel za ředitelem závodu. Dráha však patří Petrakovichovi, který se jen usmál a řekl: „To má za Sedlčany.“

 

To bylo naprosto absurdní. Tam totiž jeho syn bojoval s Hlaváčem a navíc mu Bílek vždy bez problémů ujel.

V této chvíli je již závodní vůz nachystaný na další závod, ale když si Petr vzpomene na předchozí týden, kdy auto opravoval, není mu do smíchu. Navíc zjistil, že chyběly pouze milimetry, aly se při nárazu do pneumatik poškodil rozdělovač. „Kdyby mi tam takovým způsobem zničili motor, tak bych se tam tou přilbou začal mlátit,“ vzpomíná si Petr na pocity při zjištění tohoto faktu.

 

Po projetí cílem zajel Petr s felicií do uzavřeného parkoviště a jezdec tak měl jet na pisk-upu čestné kolo, kdy by pozdravil diváky. „Viděl jsem, jak se tam ti dva objímají a odešel jsem do depa. Vykašlal jsem se na to,“ říká Petr, když se opět pousměje a ukáže za sebe: „Podívej, jaký jsem dostal směšný pohár. Oni dostali trofeje jako ve formuli 1. To se u nás nestává.“