Petr Bílek mohl o uplynulé sobotě rozhodnout o svém premiérovém titulu mistra ČR. I přes osmibodový náskok na Pavla Hlaváče bylo vše otevřené. Věděl to i Petr: „Obavy samozřejmě byly. Nikdy nevíš, co tě potká za první zatáčkou.“

 

Hned ráno Petra „povzbudil“ i jeho soupeř v boji o titul, Hlaváč. Slova o dvou nedokončených rozjížďkách a promarněné šanci na titul nelze nazvat jinak než psychickým tlakem. On sám zřejmě věděl, že pokud Bílek dojde do A finále, bude rozhodnuto.

Sobota začala volnými tréninky, kde byl Bílek třetí, což bylo vzhledem k důležitosti závodu dobré. Po měřených trénincích ale zažil šok. „Nejel jsem rychle, tak jsem si říkal, že asi tak třetí místo. Ale já byl šestý. Podle pořadí jsou celé ty výsledky nějaké divné,“ kroutí hlavou. Ale Hlaváč skončil až za ním – a to bylo v ten den nejdůležitější.

 

 

Ač měl pravděpodobně lepší pozici Hlaváč z páté pozice, Petr se snažil zůstat klidný. „Já jsem nic neočekával a o to to bylo lepší. Říkal jsem si, že je dobré si udržet to čtvrté místo.“ Hned po startu proběhl, jako letos již mnohokrát, souboj „dveře na dveře“ s Hlaváčem. Bílek odstartoval a jel na vnitřek první zatáčky, kam ho ale Hlaváč nechtěl pustit. „Já mu to před startem říkal, že se budu strkat na vnitřek, tak aby si dával pozor, což asi nevyposlechl do konce a stalo se, co se stalo,“ vzpomíná vojkovský jezdec dnes. Nakonec se před Hlaváče přece jenom dostal, ale hned v první zatáčce se ho soupeř snažil otočit do protisměru. Zdálo se, že bude konec, ale Petr situaci ustál a rozhodl se bojovat.

 

„Nezbývá ti nic jinýho, než sešlápnout plný plyn a ujet,“ uvědomil si a nechal Hlaváče za zády. Po chvíli dojel další felicii. Byla to Kotkova, kterému se celý den dařilo díky nejvhodnějším pneumatikám. Hodinu před finálovými jízdami však přestalo pršet a na finále byly tyto pneumatiky již nevhodné. Petr se dostal vedle něj a bok po boku se řítili do následující zatáčky. Kotek se jej snažil vystrčit na trávu, ale Bílek neslevil. Bylo jasné, že do zatáčky se dva nevejdou, už bylo pozdě i na brždění. Jeden z nich musel skončit. Situaci nezvládl účastník ME Kotek a zastavil se až v záchytné zóně. Bílá felicie pak začala stíhat Veverku. Na suchu by asi nebyl nepřekonatelný problém jej předjet, ale na mokru se nedalo jet za ním. Na šotolinové části to prostě není reálné.

 

 

Posledním závodem bude pro Petra listopadové setkání mistrů v Sosnové. Láká ho, že změří síly s domácí motoristickou špičkou a věří, že bude rychlejší než nějaké „wéercéčko“. Samozřejmě nezapomněl poděkovat všem fanouškům. „Děkuji za podporu, za gratulace a ať jim to vydrží,“ vzkazuje příznivcům. Nezapomněl poslat vzkaz ani soupeřům, kterých bude v sezóně 2005 určitě více: „Těšte se!“