Sezóna 2003

Po sezóně snů v roce 2002, kdy jsem získal titul Vicemistra Evropy v prestižní divizi II sportovních prototypů a zároveň obhájil titul Absolutního mistra ČR v závodech do vrchu, jsme začali v zimních měsících velice intenzivně a cíleně připravovat útok na evropský titul.

Můj sportovní prototyp Osella BMW K-02 byl do šroubku rozebrán a podroben mikrometrážní kontrole. Současně již probíhaly v závěru roku 2002 a následně v prvním kvartálu roku 2003 konstrukční práce na modelu K-03, který měl být zásadně odlišný od svého předchůdce. Kvůli rozložení hmotnosti byl motor posunut o několik cm vpřed do těžiště vozu, navrženo jeho nové originální uchycení včetně propojovacího mezikusu k rozvodovce zadní nápravy. Nově byl rovněž navržen systém mazání motoru včetně změny polohy olejové nádrže blíže k těžišti vozu.

Konstrukčními změnami prošly rovněž obě nápravy včetně nových tlumících jednotek KW. Revolučním způsobem byla zpracována aerodynamika karosérie, která je dnes duševním vlastnictvím firmy Krámský - Autosport a zásadním způsobem se podílí na vynikajících jízdních vlastnostech vozu, zvláště ve vysokých rychlostech. Při konstrukci předního a zadního křídla bylo využito poznatků z leteckého průmyslu a při výrobě použito karbonových vláken spolu se specielní leteckou pryskyřicí. Výroba vlastních forem karosérie nám při její laminaci umožnila použít technologie vakuování, čímž jsme dosáhli úspory hmotnosti. Veškeré konstrukční práce byly podřízeny snížení hmotnosti vozu na limit.

Sezóna 2003
Jelikož došlo ke zrušení prvního závodu na Autodromu v Brně, využili jsme zbytek času ještě na optimalizaci výkonu nového motoru na motorové brzdě. Bohužel zde došlo k vážné mechanické závadě na motoru, která měla za následek jeho havárii. Proto jsme odcestovali na 1. závod ME v Rechbergu se starým motorem z roku 2002, který měl navíc za sebou vývojové práce na motorové brzdě. V druhé tréninkové jízdě se stalo to, čehož jsem se obával, a došlo v maximálních otáčkách k utržení pístu, a tudíž havárii dalšího motoru.

Během deseti dnů jsem musel postavit motor třetí, abych byl schopen startovat na prvním závodě MČR v Náměšti n. Osl. Podařilo se a po ranním pátečním zajetí nového motoru na autodromu, jsme byli v Náměšti připraveni na obhajobu absolutního titulu z let předešlých. V sobotu při prvním závodě došlo však k uvolnění zadního dílu kapotáže, který za jízdy ulétl a následnému poškození zadního přítlačného křídla a sání motoru. Přestože tak byly značně negativně ovlivněny jízdní vlastnosti vozu, dokázali jsme zvítězit, přes noc Osellu provizorně opravit a v neděli zvítězit opět, dokonce v novém traťovém rekordu.

Po týdnu intenzivních oprav a dolaďování vozu nakládáme a odjíždíme na nejdelší výjezd v sezóně, závody ME ve Španělsku a Portugalsku. Hned na prvním závodě ve španělském Al Fitu však se naplňuje náš letošní kalich hořkosti až po okraj a motor vydrží pouze necelou první jízdu. Pravděpodobně ještě jako následek z Náměšťské jízdy s poškozeným sáním dochází k destrukci ventilů prvního válce a jejích kontaktu s pístem. Stane-li se toto při 8000 otáčkách plně vytočeného motoru, nemůže vše skončit jinak, než totální destrukcí motoru (již třetího v této sezóně), a našim předčasně ukončeným účinkováním na Apeninském poloostrově. Jelikož jsme již v této době neměli rezervní motor, bylo pro nás nemožné startovat ihned v následujícím víkendu v Portugalsku. Tím jsem vlastně ztratil fakticky možnost boje o titul a rovněž tak jakékoli výrazné umístění na medailových pozicích ME se posunulo do sféry pusté teorie. Z 12 podniků ME se započítává 10 a já v těchto chvílích neměl již z prvních tří závodů seriálu ani jeden bod.

To bylo v letošní nabité konkurenci již nepřekonatelným handicapem. Rychle domů, pokusit se postavit nový motor ( letos již čtvrtý ), protože hned za týden čekala moje domovská trať Ústí nad Orlicí. Sobotní závod v Ústí byl pro nás konečně zase jedním z těch dobrých a bezproblémových a já bezpečně zvítězil v absolutním pořadí domácího Mistrovství ČR. V Mezinárodním závodě byl rychlejší pouze Slovák Krajčí s Formulí 3000 ( Lola T 99). V neděli po dobrém tréninku a první závodní jízdě přišla před druhou dešťová přeháňka a já z důvodu špatné volby pneumatik poprvé v letošní sezóně nevyhrál závod Mistrovství ČR. Skončil jsem druhý za svým největším soupeřem letošní sezóny Milošem Benešem se sportovním prototypem Luchini P - 96 M.

Následující týden však čeká vrchol domácí sezóny, pověstné Ecce Homo, závod ME u nás doma ve Šternberku. Roli jednoho z favoritů a prakticky jediného člověka schopného ohrozit nadvládu Italů ve startovním poli mi značně zkomplikovala porucha diferenciálu v druhé tréninkové jízdě. Nový nebyl k dispozici, a tak do závodu jsem musel nastoupit pouze s provizorně opraveným. Jeho funkce byla cca 70 % a na mé jízdě to bylo znát. Přesto jsem dokázal být po první jízdě druhý ( díky jezdecké chybě Deni Zarda ). Ve druhé došlo asi dva kilometry před cílem k totální nefunkčnosti diferenciálu a já již dojížděl pouze silou vůle. V celkové klasifikaci jsem podlehl ještě Italu Maglionovi a skončil třetí. Za daných podmínek jsem toto místo považoval za obrovský úspěch.

V týdnu rychlá výměna diferenciálu za nový, přivezený osobně během 24 hodin z Itálie a již nás čeká německý Trier. Trať velice problematická s psychického hlediska, z důvodu mých dvou největších životních havárií v letech 1994,96. Přidá-li se k tomu ještě problematické počasí (až bláznivé střídání slunce a deště třeba desetkrát za den ), byl to pro mě jeden z nejtěžších závodů sezóny. Čtvrtým místem jsem si ještě uchoval byť jen teoretickou šanci na medailové pozice v celkovém hodnocení ME.

Naopak závod domácího Mistrovství v Brně Kohoutovicích byl pro mě v minulosti vždy úspěšný a ne jinak tomu bylo i letos. V sobotu absolutní vítězství, v neděli vítězství v první jízdě, avšak ve druhé jsem poprvé v letošní sezóně selhal já jako řidič. Vlivem špatného odhadu nájezdu do šikany, která se jezdí na hranici rychlosti 200 km/hod. jsem lehce havaroval a zničil přední část své Oselly. Nejenže jsem nebodoval, ale poškozením vozu jsem připravil další ránu již tak zdecimovanému finančnímu rozpočtu této sezóny. Ale "kluci z hor" neprodávají svou kůži lacino, a tak hurá domů opravovat , protože hned ve středu musíme odjet na nejkrásnější tratě celého seriálu, italské Valle Camonica a Coppa Carotti.

Závody v Itálii jsou pro mě vždy obrovskou výzvou a nádherným soubojem s Italy, kteří představují absolutní světovou špičku v této kategorii a startuje je jich zde vždy několik desítek. Trénink proběhl bez problémů pouze s jednou mou drobnou jezdeckou chybou, kterou odneslo lehké poškození přední kapotáže. Zdá se mi však, že motor přestává táhnout. Nedělní první závodní jízda mé domněnky potvrzuje a z důvodu špatné funkce elektroniky motor nepracuje na plný výkon. Do druhé jízdy se snažíme závadu odstranit, ovšem výkon motoru je ještě horší a já končím v poli poražených na osmém místě. Rozhodnutí po závodě je pro mě drastické a jediné v zásadě možné. Do Rieti nejedeme, rychle balíme a odjíždíme zpět domů opravovat.

Závady na elektronice jsou ty nejzrádnější a my se trápíme s různými negativními dopady těchto potíží ještě další závod MČR ve Vsetíně, kde z tohoto důvodu končím v obou dnech druhý za Milošem Benešem a z Mistrovství republiky se stává drama. Miloš vyrovnává naše skóre až na rozdíl pouhých 5 bodů, takže druhá půlka šampionátu slibuje velké boje.

Slovenská Baba je jak závodem ME, tak i součástí našeho Mistrovství republiky. Přes drobné potíže zajíždím v rámci daných možností dobré časy a čtvrté místo v ME spolu s vítězstvím v klasifikaci MČR mě naplňuje uspokojením.

Následný závod MČR v Lanškrouně je pro změnu domovským závodem Miloše Beneše. Přesto se mi daří ho v sobotu porazit, ale v neděli již je rychlejší a já končím za ním na druhém místě. Opět vedu před ním pouze o jedno vítězství.

Slovenské Bánovce n. Bebravou je kopec, který jsem naposledy absolvoval v rámci MČSSR ještě se Škodovkou v roce 1989. Letos byl opět zařazen do seriálu MČR a já po příjezdu se začal rozpomínat na zatáčky projížděné kdysi s Favoritem. Přesto, že jsem zde nyní startoval s podstatně brutálnější technikou, rychle jsem vycítil, co tato trať potřebuje a oba závody vyhrál. Pravdou je, že Miloš Beneš mi svou nedělní havárií věc trochu usnadnil. Zvýšil jsem svůj náskok a poprvé za letošní sezónu v klidu odcestoval do francouzského Mont Dore.

Sobotní trénink na této technicky náročné trati proběhl celkem bez potíží a já do nedělního závodu nastupoval odhodlaný vylepšit svou bodovou bilanci v celkovém hodnocení ME. Bohužel již při první závodní jízdě došlo přede mnou na trati k havárii, já byl zastaven a musel jízdu opakovat. To je vždy nepříjemné z hlediska samotné psychiky jezdce i techniky, jelikož při našem omezeném finančním rozpočtu mám pouze jednu sadu závodních gum a ty nejsme schopni před opakovaným startem řádně připravit, vůz ztrácí maximální adhezi a na takto technicky náročné trati ztrácím již na začátku nedohnatelné desetiny vteřiny. Přes veškerou snahu v další jízdě zůstávám v silné konkurenci již podruhé v letošní sezóně v poli poražených dokonce až jedenáctý.

Vše si chci vynahradit další víkend ve švýcarském St. Ursanne, kde jsem v loňském roce vyhrál a kde se mi daří. I trénink tomu odpovídá a já bojuji s Francouzem Frantzem o vedení v absolutní klasifikaci. První nedělní závodní jízdu končím těsně druhý s minimálním časovým odstupem. Druhá jízda vychází perfektně, na mezičase jsem bez problémů nejrychlejší, avšak cca kilometr před cílem dochází k poruše olejového systému mazání motoru a já musím odstoupit ze závodu. Z psychického hlediska je to pro mě jeden z nejhorších okamžiků této sezóny. Ztrácím definitivně šanci na jakkoliv slušné umístění v celkové klasifikaci letošního seriálu ME.

Z tohoto důvodu a díky totálně pasivní bilanci rozpočtu závodního týmu již nestartujeme ani ve francouzském Turckheimu. Soustředím se pouze na obhajobu domácího titulu a vše chci již rozhodnout ve slovenském Zvolenu.

Trochu oddechu s poctivou přípravou se vyplácí a já vítězím v sobotu i v neděli, kdy zajíždím i nový traťový rekord.

Je rozhodnuto, obhajuji již potřetí v řadě titul Absolutního mistra ČR.

V rámci spolupráce s chorvatským autoklubem startuje náš tým na závěrečném podniku ME v Buzetu, kde s našimi cestovními vozy startují Chorvaté Niko Pulič a Robert Bradarič. Já zde ještě naposled v letošním roce testuji svou výkonnost proti italské špičce. Trénink vypadá velice dobře, jelikož se pohybuji na třetím až čtvrtém místě. I první jízda pro mě končí celkem dobře, přes mou jezdeckou chybu jsem průběžně čtvrtý s minimální ztrátou na třetího Bormoliniho. V druhé jízdě však dochází k opětovné závadě na olejovém čerpadle, musím zvolnit, a cílem projíždím s přidřeným motorem. Pád v celkové klasifikaci na šesté místo je pouze logickým vyústěním tohoto technického problému.

Ještě jednou v letošní sezóně se stavíme na start, a to opět v Ústí nad Orlicí, kde se jede náhradní závod za Liberecké Záskalí. Celý víkend prší, přesto i v těchto zhoršených klimatických podmínkách v sobotu vítězím a získávám tak maximální možný počet bodů v druhé polovině seriálu MČR. V neděli již nejsem ochoten tolik riskovat a poslední vítězství sezóny a můj skalp si odnáší Milan Svoboda na Reynardu F2.

Co říci závěrem? Sezóna 2003 byla na technické problémy a ekonomický deficit jednou z nejhorších v mé dosavadní kariéře. Ukázala však zdravé lidské jádro celého týmu, který je ochoten obrovskou vůli po vítězství bojovat s nepřízní osudu a zvrátit kolikrát již ztracený závod. Myslím, že i negativní zkušenost je zkušeností dobrou ve vztahu k budoucnosti, pokud se z ní dokážeme poučit. Již v současnosti intenzivně pracujeme na technické přípravě vozů 2004 tak, aby se problémy roku 2003 neopakovaly a staly se pro nás pouze minulostí.

Přesto si myslím, že obhájení titulu Absolutního mistra ČR již potřetí v řadě za sebou je bezesporu výrazným úspěchem, jelikož konkurence i doma rok od roku sílí a smečka toužící po skalpu Krámského je stále početnější a početnější. Toto je úspěchem nejen mým osobním a celého mého týmu, ale i Vás všech, kteří jste nás v sezóně 2003 jakýmkoli způsobem podporovali. Ještě jednou bych Vám touto cestou rád poděkoval, vyjádřil své uznání a víru, že Vaše přízeň nám zůstane nakloněna i pro léta příští.


Otakar Krámský

www.kramsky.cz