Jaký byl Dakar 2005

Tak máme za sebou 27. Dakar. Byl nesmírně těžký pro všechny, vyžádal si spoustu odpadlíků, trasu provázelo mizerné počasí, zima a vítr. Jestli však bude na tento ročník nějak vzpomínáno, pak především jako na rok, kdy zahynul Fabrizio Meoni. Smrt dvojnásobného účastníka bohužel přehlušila stovky sportovních příběhů, při nichž účastníci překonali sami sebe a s nepříjemnými okolnostmi se vyrovnali.

Trasa přitom nebyla vybrána zle. Proč by měl být Dakar lehký? Na to má příliš výjimečné postavení. Odradí snad náročnost někoho? Ani náhodou, odmítnutých závodníků, kteří se do startovní listiny nevešli, byla spousta, tak proč se žinýrovat s obtížností? Do trasy se vešlo všechno: šotolina, kamenité horské rozbíječky, spousta dun, ještě větší spousta velbloudí trávy, tolik nenáviděného ničitele podvozků, těžké písky zvlhčené deštěm a zahlazené písečnými bouřemi, prašné cesty v jižním Mali...

Organizátorům příliš nevyšel dobře míněný koncept maratónských etap, v nichž byla zakázána asistence v bivaku, a tak bylo možno opravy provádět jen na trase. První z těchto etap do Tichitu naprosto zničila polovinu startovního pole a pořadatelé museli ve svých požadavcích zrušením druhé části etapy poněkud ustoupit, i s vědomím vlastní chyby, když neupozornili účastníky na náročnost etapy v souvislosti se spotřebou paliva. Druhá maratónská etapa už neměla o čem rozhodovat, navíc byl zákaz nočních prací v bivaku vykládán jak pořadateli, tak i soutěžícími poněkud pofidérně: noční oprava Kabirovova Kamazu kdesi ve městě je příkladem, který se řešil u zeleného stolu ještě po dojezdu...

Smrtelné úrazy na Dakaru byly, jsou a budou. Každý účastník riskuje život, více či méně, každý z nich si toho je vědom. Dvě úmrtí v řadách motocyklistů jsou výsledkem jak obrovského nasazení, tak, a to především, jejich vlastním nezvládnutím situace. Přes veškerý obdiv, který si účastníci jednostopé kategorie zaslouží, jsou právě oni vystaveni smrtelnému nebezpečí nejvíce a také úraz nejvíce riskují. I nebezpečí je však součástí extrémního závodu, stejně jako číhá na horolezce, piloty rogal, letecké akrobaty a další adrenalinové sportovce. Přes veškerý smutek, který se nad celým závodem rozhostil a neopustil ho ani při vyhlašování nejlepších, nemá smysl Dakaru přisuzovat nálepku krvavých jatek, jak se o to pokoušela některá média, která, nebýt těchto nešťastných událostí, by závod registrovala jen okrajově.

Kategorie motocyklů ztratila za poslední dva měsíce dva ze tří nejlepších jezdců na světě. Nakonec, ačkoli se její špička dramaticky zúžila, právě jedna stopa nabídla nejkvalitnější závodění, s minimálními časovými rozestupy, rozhodnuto nebylo až k Růžovému jezeru. Z absolutní špičky odstoupili jen dva jezdci: Ullevasseter a Meoni, oba po haváriích. Na uvolněné posty továrních týmů už se tlačí rychlí střelci z poloprivátních stájí: De Azevedo, Caldecott, mladé pušky z USA...hlavně však hvězda Yamahy David Fretigne. Pokud projdou návrhy zpomalit tuto kategorii omezením zdvihového objemu, bude právě on největším favoritem.

Kdo porazí Mitsubishi: o tom měla být soutěž automobilů už před startem a závod potvrdil, že...zase nikdo! Mitsubishi se ve špičce drží dlouho, zatímco ostatní vynakládají všechny síly na to, aby jej dohnali. A v tom je kámen úrazu: kde Mitsubishi citlivě cizeluje a pracuje na spolehlivosti, ostatní horečně dohánějí a nestačí komponenty správně otestovat. Mitsubishi má rovněž nejkvalitnější a nejvyrovnanější jezdeckou sestavu, kde jedna hvězda dokáže zastoupit druhou. Do seznamu poražených patří hlavně Nissan: opět nabídl skvělé vozy, snad i rychlejší než tři diamanty, ale ta odolnost v rozhodujících momentech! Neplatí to ale jen pro techniku: McRae se na vlastní kůži přesvědčil, že Dakar je zrádnější soutěž než rally v mistrovství světa. Jestliže Vatanen, byť stále umí, má svoje nejlepší léta za sebou, byl z ekipy Nissanu celkem logicky nejlepší ten nejméně hvězdný jezdec, a to Giniel de Villers.

Pravděpodobnějším vyzyvatelem Mitsubishi se však zdá být tým Volkswagen, který lépe než Nissan pracuje na jezdeckém obsazení. Sestavu totiž neoznamuje až těsně před soutěží, ale nechá své jezdecké jádro na vozech pracovat i v průběhu roku. Juttino třetí místo je zasloužené a odpovídající. Objevený potenciál Robbyho Gordona je příslibem nejen komerčním. Vyzyvatelé z řad různých buggy se vesměs příliš neprosadili: oba vozy týmu Schlesser se potýkaly se spoustou problémů, stejně jako Gache, Henrard, Lohrová, do desítky se prosadil jen bývalý motorkář Magnaldi. Buggy s pohonem dvou kol jsou na trati do značné míry hendikepovány, ale ani s jejich výdrží to v tak rychlém tempu není růžové: je poznat, že vozy nejsou vyvíjeny s tak silným zázemím jako auta továrních týmů. Dakar prověří i detaily..

A nešťastné kamióny...proč nešťastné? Nejkvalitnější konkurence na startu, nejvíce zdecimovaných favoritů v cíli. Papírové předpoklady postavené na hlavu, víc než polovina startovního pole stojící kdesi před Tichitem bez nafty... Myslete si o Kamazech, co chcete, vyhrát si zasloužily, stejně jako v minulých třech letech. Platí pro něj to, co pro Mitsubishi: ostatní horečně dohánějí ztrátu a Kamaz cizeluje. Je jezdecky zcela vyrovnaný, Kabirov rychle zaujal Čaginovu pozici a vyhrát si zasloužil už za skvělý výkon v etapě do Tichitu. Škoda kaňky v podobě pokoutné opravy v Bamaku. Jak na Kamaz? To je těžké, Rusové mají nejlepší zázemí, každý rok mohou stavět nová auta, spolehlivou techniku, perfektní servisní nasazení, rychlost, léta zkušeností, data z testování, vyrovnané piloty na vrcholu svých schopností... Zklamání? Z favoritů určitě jak tým de Rooy, tak všechny Tatry.

Od Agadiru až po atarskou smyčku nebylo etapy, v níž by modrý tým nepostihla nějaká jobovka. Ztráty narůstaly každou etapou. Oprávněnost taktiky založené na dvou rychlých vozech a tzv. rapid assistance potvrdil právě de Rooy, ani Jan ani Gerard by do cíle bez pomoci Duisterse nedorazili. Oba vozy prokázaly rychlost, ale snad až příliš subtilní konstrukce byla letošní drastickou trasou kosena etapu za etapou. Vyhrané etapy v závěru soutěže už byly jen slabou náplastí, ostatně tyhle etapy výdrž vozů příliš neprověřily.

Tatra? Vlastně ani není mnoho co hodnotit, bohužel. Ale z těch etap, kdy se kopřivnické vozy proháněly v úzkém kontaktu se špičkou, bylo zřejmé to, že Tatry stále patří do stále se rozšiřujícího klubu adeptů na pódium, leč absolutní špička se jim po roce opět poněkud vzdálila. Problémy s hnacími hřídeli předních kol jsou jen nepříjemnou nástavbou na faktu, že kategorie kamiónů se rozvíjí zřejmě rychleji, než na co stačí neskonalé nadšení, pracovitost a um tatrováků. O hnacích hřídelích se rozpoutala už nejedna internetová diskuze, řešení ponechme technikům. Problém je nepříjemný i v tom, že všechna zlepšení se nedají účinně otestovat, pouze na Dakaru, zejména v jeho druhé polovině. Těžkosti jsou nepříjemné i v tom, že přicházejí v prostředí, kde by Tatra měla excelovat především: v pomalých úsecích s těžkým pískem, na velbloudí trávě. Takže příští rok, doufejme v to!

Hvězdy? Rozhodně Hans Stacey, který patřil ke špičce v každé etapě, než kolem Ataru nasál jeho motor mísek a dodýchal. Určitě také Hans Bekx, jehož stihl krutý osud diskvalifikace po skončení závodu za nepovolené rozměry sacího traktu. Problém nebyl ještě vyřešen, a tak jej prozatím nechme a vraťme se k němu později. Sugavara? Zajel svůj standard, a tím je především spolehlivost, ta se letos vyplácela dvojnásob. Největší paradox? Po Bekxově diskvalifikaci je na třetím místě Unimog italského harcovníka Vismary, který zajel nejlepší výsledek v bláznivé etapě do Tichitu, a to páté místo s obrovskou ztrátou, k tomu několik sedmých míst a výsledkem je...bronz! Výkonné speciály Ginaf? Byly dokončeny na poslední chvíli a přetěžká trať je zdecimovala, Van Ginkel například skončil s utrženou nápravou. A hvězdička roku? Jmenuje se Luisa Trucco, 32letá Italka zle proháněla za volantem svého Unimogu spoustu dakarských vlků a obsadila 13. místo. Až dodatečně zjistíme, jaké procento speciálních etap odřídila ona a jaké její parťák, výborný unimogář Corrado Pattono...

Dost už prvního hodnocení, Dakar ještě probereme ze všech stran a budeme se k němu dál vracet...

Jiří Vintr, www.car.cz

Výsledky - 16. etapa:
Automobily: 1. Saby (Fr./Volkswagen) 19:00, 2. Magnaldi (Fr./Honda) -20, 3. Vatanen (Fin./Nissan) -57, 4. De Villiers (JAR/Nissan) -1:15, 5. Kleinschmidtová (Něm./Volkswagen) -1:52, 6. Sousa (Portug./Nissan) -2:03.
Motocykly: 1. Walch (USA/KTM) 17:17, 2. Esteve Pujol (Šp./KTM) -52, 3. Verhoef (Niz./KTM) -55, 4. Brouwer (Niz./Yamaha) -57, 5. Franssen (Niz./KTM) -1:04, 6. Frétigne (Fr./Yamaha) -1:05.
Kamiony: 1. Čagin (Rus./Kamaz) 24:52, 2. Duisters (Belg./DAF) -1:43, 3. Kabirov (Rus./Kamaz) -3:05, 4. J. De Rooij (Niz./DAF) -4:21, 5. Tibau (Šp./DAF) -4:21, 6. G. De Rooij (Niz./DAF) -4:22.

Konečné pořadí:
Automobily: 1. Peterhansel (Fr./Mitsubishi) 52:31:39 hod., 2. Alphand (Fr./Mitsubishi) -27:14, 3. Kleinschmidtová (Něm./Volkswagen) -3:22:00, 4. De Villiers (JAR/Nissan) -4:02:36, 5. Saby (Fr./Volkswagen) -8:44:14, 6. Roma (Šp./Mitsubishi) -9:19:37.
Motocykly: 1. Despres (Fr./KTM) 47:27:31, 2. Coma (Šp./KTM) -9:17, 3. Cox (JAR/KTM) -11:29, 4. Esteve Pujol (Šp./KTM) -11:51, 5. Frétigne (Fr./Yamaha) -33:36, 6. Caldecott (Austr./KTM) - 48:11, ...38. Kaštan (ČR/KTM) -16:03:54.
Kamiony: 1. Kabirov (Rus./Kamaz) 71:13:55, 2. J. Sugawara (Jap./Hino) -6:04:19, 3. Vismara (It./Mercedes) -6:46:28, 4. J. De Rooij (Niz./DAF) -7:37:43, 5. G. De Rooij (Niz./DAF) -9:34:39, 6. T. Sugawara (Jap./Hino) -11:05:33.

Dakar 2005, foto archiv týmu	Dakar 2005, foto archiv týmu
Dakar 2005, foto archiv týmu	Dakar 2005, foto archiv týmu
Zobrazit celou fotogalerii