Rallye Telefónica Dakar 2005

  Na start 27. ročníku závodu Rallye Dakar 2005 TATRA TEAM postavil osvědčenou posádku pod vedením Karla Lopraise jakožto pilota soutěžního vozidla spolu s vynikajícím navigátorem Josefem Kalinou a Petrem Gilarem. Ostré soutěžní vozidlo TATRA T815 2ZVR 45,16 400 4x4.1 poháněné vodou chlazeným přeplňovaným motorem KHD DEUTZ  BF 8M 1015C, tlumením společnosti ATESO,vybavené speciálními sedačkami firmy C.I.E.B. a samozřejmě obuté tradičně na pneumatikách MICHELIN.

Doprovodné vozidlo TATRA T815 PR1 26 265, 6x6.1 pilotované šéf mechanikem TATRA TEAMU Bedřichem Sklenovským a Martinem Kahánkem.

  Jako obvykle začal TATRA TEAM úvod soutěže s jízdou najistotu, vzhledem k rekordnímu množství účastníku, které se letos sešlo ve všech kategoriích závodu což sebou nese přirozeně zkvalitnění celé kategorie, ale rovněž i přísun amatérů, na které je třeba brát zřetel. Kamionů letos odstartovalo 69. Fakt je ten, že koncepci vozidla TATRA vyhovují spíše těžké, technické, skalnaté a kamenité pasáže nežli písečná dunová pole. V těchto pasážích se vozidlo chová jako ryba ve vodě. Dle strategie TATRA TEAMU, která vyplývala z charakteru etap se posádka Karla Lopraise začala probíjet závodním polem směrem nahoru ke špičce kategorie T4 již ve 2. čtvrtině závodu.

V 5. etapě z Agadiru do Smary se TATRA TEAM probojoval na 3. místo v etapě a na 4. místo celkově. V této etapě, která sebou nesla spousty kamenitých pasáží skvěle zapracoval Petr Gilar, který správně dohušťoval pneumatiky dle jednotlivých úseků a závodní TATRA projela celou etapu bez jediného defektu. Své by mohl vyprávět i český účastník kategorie moto Ivo Kaštan, který právě v této etapě dojížděl 180 km s defektem předního kola. Pneumatiky Michelin vůbec za celou dobu závodu potvrdily odolnost vůči průrazům a vysokou kvalitu zpracování jehož důkazem je i to, že je v kategorii kamionů obouvá cca 90 % teamů.

  Zásadní a rozhodující okamžik vznikl v 7. etapě Zouerat – Tichit v solném jezeře na 114 km od Zoueratu. Celá záležitost probíhala takto: v dunách ohraničujících solisko jsme se předjížděli se dvěma velkými konkurenty De Rooyem ml. a Staceym a na začátek soliska jsme prakticky vjížděli v jedné řadě. Byli jsme si samozřejmě vědomi, že průjezd soliskem je riskantní a současně nám bylo jasné, že jeho objíždění bude znamenat minimálně 20 min ztrátu. V situaci, kdy mezi námi byly minutové rozdíly jsme prostě toto riziko podstoupili. Navíc na rozhodnutí má navigátor několik vteřin. V polovině soliska se projevila určitá nevýhoda Tatry ve váze a nižší světlé výšce a auto se propadlo do bažiny. Dva konkurenti, kteří jeli vedle nás 10 metrů, stěží, ale přeci solisko projeli.Doporučený objezd soliska doprava nejenže znamenal značnou časovou ztrátu, ale navíc nebyl vůbec bezpečný, neboť tam zůstaly další tři kamiony v situaci ještě podstatně horší, než v jaké jsme byli my. Není prostě způsob jak se v takových místech racionálně rozhodovat, je to jenom otázka štěstí. Po 5 hodinách kopání se posádka vozidla dostala z nejhoršího a dle tradic a zvyků TATRA TEAMU – nikdy se nevzdávat pokračovala dále s cílem dojet do vysněného Dakaru s co nejlepším výsledkem.

  10. etapa - Erg El Beiid, místo, na které nikdy nezapomene žádný člen TATRA TEAMU
Tak jak to bylo? Rozpadlý kardanový kříž při doskoku vozidla a ohnutá polonáprava si vybrali jedno z nejhorších míst celé této oblasti. Za námi 60 km rozbitých zatravněných dun, před námi 30 km snad nejtěžšího dunového přejezdu v celém závodě. Pro zachránění auta zbývala jediná eventualita. Pouze se zadním pohonem vyrazit vnitřkem Ergu a snažit se co nejvíce se přiblížit pistě, která Erg objíždí a je na tvrdém terénu. Pokusy naší asistenční skupiny probojovat se k nám v protisměru skončily naprostým neúspěchem.

Auto na zadní pohon postupovalo velice pomalu a mnohokrát zapadlo. Posádka už byla úplně vysílená a navíc trpěla akutním nedostatkem vody. Po dvou nocích v poušti se podařilo hned od úsvitu vykopat auto z nejhorší situace a po nesmírném úsilí se s ním probojovat až na samotnou hranici čistých dun, kde na druhé straně řádově vzdušnou čarou 5 km daleko čekala naše asistence. Zbývající eventualitou pominemeli pěší chůzi s 50 kg hřídelí na zádech byl velbloud, kterého chtěl místní podnikavec pronajmout za 2000 EUR na den.

V tu chvíli se staly rozhodujícím prvkem záchrany dvě čtyřkolky Yamaha řízené Radimem Pustějovským a Oldou Bražinou, které se probily dunami a dovezly nám vodu, jídlo a hlavně tolik potřebnou hřídel a nářadí k opravě. S nimi přijeli i mechanici Sklenovský a Kahánek, kteří opravu spolu s Petrem Gilarem provedli a po složitém manévrování v dunovém poli, které ještě nikdy nikdo nepřejel, kdy čtyřkolky hledaly desítky způsobů jak by TATRA mohla projet se nakonec podařilo auto zachránit.

 Byla to pravděpodobně nejsložitější situace jakou TATRA TEAM za dvacet let pamatuje. Děkujeme proto naší asistenci, výpravě přátel pod velením Milana Lopraise a obzvláště Radimu Pustějovskému a společnosti NEW GATE, bez jejíž pomoci by v zásadě byla ohrožena nejenom záchrana auta, ale i životy posádky.

  TATRA TEAM děkuje všem partnerům díky kterým může závodit a rovněž přátelům a všem fanouškům „dakarské rallye“ .

                                                                                                                    TATRA TEAM

                                                                                                                     Milan Loprais

www.loprais.cz

Dakar 2005, foto archiv týmu	Dakar 2005, foto archiv týmu
Dakar 2005, foto archiv týmu	Dakar 2005, foto archiv týmu
Zobrazit celou fotogalerii