Soudí se, že mnoho motoristů a ostatních uživatelů pozemních komunikací dnes již ví, jak je doprava nebezpečná. Není žádným tajemstvím, kolik lidí umírá na silnicích v důsledku nehod (v České republice je to ročně asi 1 300 obětí) a jaké další zdravotní újmy doprava tímto způsobem produkuje.

Všeobecně jsou ale medializovaná a známá vždy pouze specifická rizika plynoucí z dopravní nehodovosti. Kolik je ovšem ztracených životů vlivem dopravních emisí? Dá se taková skutečnost vůbec kvalifikovaně vyčíslit? Z provedených výzkumů vyplývá, že ano.

Škody na zdraví způsobené emisemi jsou kvantifikovány v odborných epidemiologických studiích. Má se za to, že emise nezabíjí přímo, jako například dopravní nehody, ale způsobují kromě řady závažných onemocnění tzv. předčasná úmrtí svým dlouhodobým negativním účinkem na lidské organismy. Pokud tento účinek a jeho důsledky změříme, můžeme pak na stejné populaci srovnat počet předčasně zemřelých vypočtený na základě známých dat o dopravních emisích a jejich vlivu na zdraví s počtem usmrcených při dopravních nehodách.

Existuje nicméně jistá metodologická potíž takového srovnání a ta tkví ve dvou rovinách. Za prvé se u počtu usmrcených z dopravních nehod jedná o velice přesné a těžko zpochybnitelné údaje, kdežto u předčasných úmrtí z exhalací "pouze" o vědecky vypočtené odhady. Ty jsou zatížené jednak určitou mírou nejistoty a jednak jsou závislé na současné úrovni poznání medicíny v oblasti vlivu zohledňovaných látek na lidský organismus. Za druhé je důležité ve srovnání rovněž zohlednit o jak dlouhý časový úsek se postiženým předčasnou smrtí krátí jejich život vzhledem ke střední délce života v jejich věkové skupině. To se dá uskutečnit pomocí jiného ukazatele, jímž je tzv. počet ztracených let. Výpočty počtu ztracených let ale podléhají jinému logickému principu, než výpočty předčasných úmrtí, což srovnání poněkud komplikuje.

Přesto můžeme na základě dostupných výsledků různých autoritativních vědeckých studií říci, že dopravní emise mají oproti dopravním nehodám na lidskou populaci výrazně zhoubnější účinek. Za všechny uveďme často citovanou studii Světové zdravotní organizace (WHO) tří zemí - Rakousko, Francie, Švýcarsko - z roku 1999, ve které se uvádí, že každý rok v těchto státech předčasně zemře v důsledku dlouhodobého působení emisí z automobilové dopravy 21 000 obyvatel, zatímco v důsledku dopravních nehod to ve sledovaném roce bylo "pouze" necelých 10 000 (1 031 v Rakousku, 8 300 ve Francii, 616 ve Švýcarsku). Za zmínku rovněž stojí, že celých 21 000 obyvatel přijde předčasně o život jen v České republice v důsledku jiného zdroje znečištění - kouření.

Zde je namístě ovšem připomenout podstatný rozdíl v tom, kdo je adresátem produkovaných rizik. Zatímco u kouření platí, že znečišťovatel (kuřák) je v drtivé většině případů zároveň obětí (vyjma nedobrovolného pasivního kouření), zdaleka se to nedá říci o dopravních nehodách, kde ne vždy je obětí viník (nebo jenom viník) a už vůbec ne o zdravotních důsledcích emisí, které neseme s jistými rozdíly prakticky všichni, bez ohledu na to, zda znečištění produkujeme, či nikoli.

Je proto potřebné, aby se i na našich silnicích, pokud již nedokážeme omezit množství vozidel, pohybovali alespoň současné automobily, vybavované technikou, která snižuje množství škodlivin.

tisk info BVV