(fj)     Vývoj a předpovědi počasí, dva faktory, které do poslední chvíle trápily pořadatele Rally Vysočina v Okříškách a téměř zavdávaly příčinu k uzavírání sázek, zda se první letošní sprint pojede na sněhu, ukázaly se nakonec zcela bezvýznamné. V noci z pátku 11. na sobotu 12. března zavalil republiku nemilosrdně příval sněhu a rázem bylo všechno jinak...
 
      To, co nazýváme většinou kalamitou, změnilo od základu situaci nejen na trati okříšské rally a pořadatelé stáli rázem před problémem, který se v našich klimatických podmínkách už málem neřeší. Kdybych teď napsal, že ho zvládli hravě, nejspíš by v Okříškách nevěřícně kroutili hlavou.

     Tak tedy hravě to nebylo. Naopak. Zajistit ne sjízdnost, ale vůbec průjezdnost rychlostních zkoušek a spojovacích komunikací, to byl oříšek! Podařilo se. Při extrémních podmínkách pak kupodivu všechno fungovalo téměř jako fungovat mělo. Drobnou kličku nechávám záměrně pro škarohlídy...
 
      Z Rally Vysočina se stal výslovně zimní závod. Tato skutečnost na jedné straně slibovala atraktivní podívanou pro diváka, na straně druhé potíže pro řadu jezdců. Byly sice povoleny hřeby, ale ty si nemohou dovolit všichni. Zvlášť, když sprinty jsou prakticky letní záležitostí. Zasněžený povrch měřených testů tak způsobil něco zcela opačného - jezdci si dávali až příliš pozor, aby svá auta dovedli do cíle bez poskvrny. Není se co divit, ale divák se tak trochu nudil. Až na výjimky, samozřejmě.

     Byla to prostě daň za atraktivní a málem už nevídané podmínky.
 
      Pohledem zvenčí, způsobilo počasí asi největší problém těm, kdo se z různých důvodů chtěli nebo potřebovali přesouvat mezi rychlostními zkouškami. Byl v tom kus rizika, které přeháněli hlavně takzvaní příznivci některé z posádek. Stále stejné tváře, přesouvající se spolu s kolotočem automobilových závodů, jednoduše rozpoznatelní podle zasvěcených komentářů na adresu jezdců, kořeněných výrazy, u kterých se červená i otrlý hospodský povaleč s rozhledem nejdál k pípě. To co předváděli na silnicích kolem Okříšek a Třebíče, byl hazard, hodný patřičného ocenění...
 
      Diváci vůbec jsou zvláštní kapitolou automobilového sportu a o jejich chování bylo řečeno mnohé. Při Rally Vysočina to však s přimhouřením oka zvládli docela dobře. Soudný člověk si přece jenom spočítá, jak se auto na sněhu a ledu může zachovat.
    
     Horší už je to s těmi, kteří patrně mohou být zařazeni do kategorie paparazzi. Fotografové a filmaři, kteří, ač špičkově vybaveni, neakreditují se řádně u pořadatelů, ale pak stojí na místech, kde si normální člověk nikdy nestoupne. Pořadatele pak velkoryse neberou na vědomí... Kšeft je kšeft.
 
      Zůstal jsem na dva průjezdy u trati rychlostní zkoušky číslo dvě či pět. Víc jsem nestihl, od okolního světa jsme spolu s ostatními diváky byli odříznuti zasněženými pláněmi. Průjezd ledovou komunikací v lese potvrdil, co už bylo napsáno dříve. Ale je to pochopitelné, závodní technika je drahá a sezóna teprve začíná. Přesto se bylo na co dívat. Škoda, že o jednu z mála adrenalinových situací přicházíte proto, že v nejlepším se před objektivem mé kamery objevila záda jakési dívky, do té doby se věnující pouze svým cigaretám.

(viz  foto a video na www.trebicnews.cz)
 
       S nástrahami sněhové trati si nejlépe poradil loňský vítěz Václav Pech se spolujezdcem Petrem Uhlem na Fordu Focus WRC. Za nimi dojeli bratři Vojtěchové, z nichž lepší byl Štěpán se spolujezdcem Michalem Ernstem. Třetí Tomáš s Emilem Horniačkem (oba Peugeot 206 WRC) své místo uhájili před Jiřím Volfem a Petrem Novákem na Škodě Octavia WRC, zatímco tato čtvrtá posádka porazila domácího Davida Komárka se Zdeňkem Roupcem na Mitsubishi Lancer EVO VI o pouhé čtyři desetiny sekundy!

František Jůza, www.trebicnews.cz

Rallye Vysočina 2005, foto Jirka Navrkal	Rallye Vysočina 2005, foto Jirka Navrkal
Rallye Vysočina 2005, foto Jirka Navrkal	Rallye Vysočina 2005, foto Jirka Navrkal
Zobrazit celou fotogalerii