Uplynulá Sheron Valašská Rally se stala pro mnohé posádky spíše noční můrou než procházkou růžovým sadem. Platilo to bohužel i pro mnohé posádky, které startují s marketingovou podporou serveru sportfoto.cz. Relativně bezproblémový průběh soutěže zažil snad jen Jan Vaňáč, naopak Jaromír Tarabus či Sebastian Frycz dorazili na cílovou rampu na mnohem nižších příčkách, než na kterých bychom je čekali. Ještě většími smolaři byli Tomáš Bičák a Miroslav Cais kteří cíl ani nespatřili.

            Když posádky opouštěly v pátek v podvečer náměstí Valašského Meziříčí, jen málo z nich tušilo, jak náročná rallye je čeká. Od úvodních rychlostních zkoušek potvrzoval roli „týmové jedničky“ pilot zelenobílého lanceru EVO VII Miroslav Cais se spolujezdcem Pavlem Ondrejčíkem. Statečně se pral s ostatními adepty na vítězství v kategorii produkčních vozů, hned na RZ1 dokonce třímal otěže vedení. Po prvním dnu rallye byl na třetím místě „pévéček“, ovšem vedoucí Cserhalmi byl vzdálen jen dvacet sekund.

 Druhý den, když bitva o vítězství ve třídě N4 vrcholila, doplatila většina favoritů na nasazené tempo, které bylo skutečně vražedné. Cais havaroval ve sjezdu z Dušné už na první rychlostní zkoušce druhé etapy, záhy jej následovali i Cserhalmi a Jandík. „Před závodem jsme byli hodně natěšeni z testů, protože nová bezsynchronní převodovka KAPS vykazovala velký potenciál. To se potvrdilo i v samotném závodě. S výkonem jsme byli více než spokojeni.

Zkoušeli jsme druhý den něco vymyslet na dobře známých tratích. Bohužel se mi auto při brždění na prachu utrhlo a roztočilo a už se s tím nedalo nic dělat. Jsem rád, že nakonec všechno dobře dopadlo a neutrpěli jsme žádné šrámy na zdraví,“ nesmutní jezdec.

            Sebastian Frycz měl patřit mezi černé koně soutěže a silný Nissan Almera kit car mu byl cennou devizou. První den soutěže si však jezdec auto spíše osahával a hledal ten správný jezdecký styl. Nevyhnul se při tom ani několika chybičkám, a několikrát musel navíc předjíždět před sebou startujícího Tučka. Na třetí rychlostní zkoušce Frycz prožil horkou chvilku, když mu v plné rychlosti praskla pravá zadní pneumatika. Výsledkem byl nejen hodně poškozený vůz, ale i dvouminutová ztráta.

Druhý den byl v podání polského talentu něčím zcela jiným. Výrazně na sebe upozornil čtvrtým časem na RZ9, který dokázal zopakovat na všech zbylých úsecích. Čtyři čtvrté časy mohou být dostatečným příslibem do případných dalších startů v českém mistrovství.

 Jaromír Tarabus nemohl mít před startem jiné ambice než vítězství ve skupině N. Roli favorita začal potvrzovat od prvních kilometrů. Před osudnou šestou rychlostní zkouškou měl v čele skupiny náskok už více než jedné minuty. Pod rouškou tmy ale přišla jezdecká chyba a jejím fatálním následkem byl kromě ztráty téměř osmi minut i jeden zraněný divák.

„Na výjezdu z pravé zatáčky jsem byl příliš rychlý. Na prachu se auto dostalo do smyku a my jsme letěli přímo na sloup mostku. Snažil jsem se to nějak zachránit a nakonec jsme mostkem projeli, ale za ním jsem to už nepochytal a vypadli jsme doleva mimo trať,“ popisuje nehodu pilot, který u zde zraněného diváka strávil několik minut.

Druhý den musel tedy Tarabus pořádně závodit a pokusit se prokousat pořadím co nejvýše. Do konce soutěže to ovšem stihnul „jen“ na šesté místo ve skupině, které ukořistil až v posledním měřeném úseku, a ve třídě N2 pak vybojoval bronzovou medaili. „Moc mě mrzí ta jezdecká chyba, která nám pokazila slibně se rozjetou soutěž. Původně jsme přemýšleli, zda vůbec pojedeme dál, ale nakonec jsme se rozhodli co nejvíce zabojovat. Na začátku druhé etapy nám to sice moc nevycházelo, ale nakonec jsme ztrátu celkem stáhli. Uvidíme, nakolik rozhodující bude tento výsledek při konečném hodnocení,“ uzavřel posmutnělý Tarabus.

   Velmi krátké účinkování v soutěži měl Tomáš Bičák. Ačkoliv před závodem tým pracoval na vylepšení brzd, i na valašce bylo velmi těžké se na ně spolehnout. Špatně zafungovaly už na první rychlostní zkoušce, kde se Bičák podíval do pole a ztratil na špičku skupiny téměř minutu. Poté se ovšem stabilními výkony a časy okolo pátého místa ve skupině posunul až na pátou příčku. Symbolická pátá rychlostní zkouška byla ovšem tou poslední, kterou Tomáš Bičák absolvoval. „Ke konci RZ4 nám prasklo lanko spojky. Po konzultaci s mechaniky jsme se rozhodli jet dál. Rozjížděli jsme se vždy bez spojky na startér, ale ani tak už to spojka nevydržela a na poslední RZ jsme museli definitivně odstoupit. Je to velká škoda. Teď nás čeká závod ve Slovinsku, tak do té doby zkusíme doladit zlobící brzdy,“ oznámil jezdec.

            Relativně bezproblémovou soutěž absolvoval Jan Vaňáč. Pro něj byla valaška hlavně velkou školou. Poprvé jej čekala velká porce kilometrů v noci, navíc poprvé se svezl vůbec poprvé ve Valašském království. Kuriozitou se stalo hlavně dvojí setkání se „zvířenou“. Nejprve se Vaňáč slitoval nad bažantem, druhý den mu zase přeběhla přes cestu černá kočka.

Naštěstí nevěstila nic špatného, jediná větší časová ztráta se urodila už první den při dojetí před ním startující „pohárovky“, kde nasbíral půlminutovou ztrátu. Nakonec vše dobře dopadlo a Vaňáč se mohl radovat ze třetího místa ve třídě a z bodů za páté místo ve skupině. „Potmě jsem zjistil, že mám velké rezervy ve tvorbě rozpisu, z první etapy se mi povedla napsat pouze RZ 1, která byla bez chybičky. Druhý den jsme začali opatrněji, pořád ještě nejedu na rozpis, zatím mu ještě plně nedůvěřuji. Také mě vystrašilo několik záludností, vesměs velké nerovnosti vozovky. Po tom všem jsem myslím spokojen, auto je vcelku a my máme body do MMČR. Chtěl jsem více potrápit Kunovského, ale on tu byl doma a na Koukolu jsem neměl. Snad to bude příště ještě lepší,“ věří Jan Vaňáč.

            Na „západní frontě“ mezitím bojoval Jiří Pertlíček o první body do Ignis cupu, ani jemu se ale smůla nevyhnula. Již na první rychlostní zkoušce trefil v táhlé pravé zatáčce díru, což mělo za následek vytržení silentbloku převodovky. Protože se z auta ozývaly divné zvuky, rozhodl se Pertlíček jet na zbylých kilometrech opatrněji. Už po prvních dvou rychlostních zkouškách tak ztratil na čelo třídy rozhodující minutu. Přesto byl po prvním dnu na třetím místě.

Ani začátek druhého dne se ale nenesl ve znamení štěstěny. Pozdní příjezd do časovky byl ohodnocen trestnou půlminutou a rázem byl „junior“ až sedmý. Pěkným výkonem se sice stačil do konce soutěže posunout na čtvrtou příčku, bronz už byl ale příliš vzdálený. „Auto fungovalo po celou dobu soutěže bezchybně a chci poděkovat mechanikům, kteří se dost zapotili pří výměně silentbloku.

V N2 jede velká střelba – na RZ 9 nás bylo sedm aut ve čtyřech vteřinách. Auto teď projde částečnou inovací. Byla homologována kratší převodovka a už na příštím podniku bychom ji měli jet. Tím bude za 14 dnů další závod Ignis cupu, tentokrát to budou závody na okruhu na Wachauring. Vůbec nevím, co od toho mám čekat, na okruhu jsem nikdy nejel,“ prozradil Jirka Pertlíček junior.

                                                                                                                      tisková informace

                        www.sportfoto.cz

Valaška 2005 od Jirky Rohleny	Valaška 2005 od Jirky Rohleny
Valaška 2005 od Jirky Rohleny	Valaška 2005 od Jirky Rohleny
Zobrazit celou fotogalerii