Z Richmondu přes Hughenden na sever do Cairns. / 5.11.05 /

  Snídaně nám dnes trval poněkud déle z důvodu opravy tatřičky a protože kluci seřizovali ventily a dělali předstih, využil jsme čas na provedení ranní očisty. Celé tělo mě svědilo od kousanců komárů a doufal jsem v záchranu vodou a mýdlem. Opak byl pravdou a naskákali mi lívance jako koláče snad všude. Asi se na to neumírá, ale tuším že dnešní den nebude mým nejpříjemněším.

  Jenda s Petrem si hráli s autem docela dlouho, protože máme za sebou 10 tisíc kilometrů, ventily jsou zralé na seřízení i bez jakýchkoli problémů a je potřeba udělat spoustu dalších věcí. Ventily měly tak špatné vůle, některé spíš žádné, že bylo načase je udělat, jinak bychom za dva dny měli po motoru. Maličká chybička se však vloudila a za první dvě hodiny jízdy jsme najeli sotva deset kilometrů. Všichni jsme střídavě koukali do motoru, ten nechtěl jet pro celkovou tělesnou slabost a nakonec to rozsvítil Jenda.

  „Už vím co s tím je“.

  „No konečně“, radovali jsme se všichni.

  „ Je to určitě rozbité, to já poznám“.

  Myslím že za tohle určení závady mu nikdo nepřál nic dobrého.

  „Jedem zpátky na noční odpočívadlo a musíme to všechno rozdělat“, rozhodl Petr. Do toho ještě zlobí tyristorové zapalování, které se nadměrným teplem přehřívá a přestává správně pracovat. Rozhodí předstih a musí se měnit i víčko rozdělovače.