Great Barrier Reef , Velký bariérový útes. / 8.11.05 /

  Vstával jsem v 6.30 místního času jelikož jsem se bál abychom nezaspali a byl jsem úplně „mimo mísu“. Kde jsme, kolik kilometrů máme do Port Douglas a v kolik nám jede loď jsem ani netušil, protože kluci mi nic neřekli a já končil za volantem někdy kolem půlnoci. Po dvou a půl hodinách jízdy po prašné cestě z Cooktownu jsem toho měl docela dost a šel jsem si lehnout. Jenom  jaksi ze záznamu jsem polospánku z jejich domlouvání zachytil že po třetí hodině ranní odstavili tatřičku někde v serpentinách, kterých jsme si včera užili nadmíru a v osm musíme být v městečku Port Douglas.

  Objednaný výlet s lodí Posseidon na korálové ostrovy  v oblasti Trinity Opening.

  Před lodí nás čekala celá posádka lodi, svojí přítomností  nás velice zaskočila a hned vzápětí nám došlo proč. Ještě před lodí nás zuli z bot, že prý doma také do obýváku chodíme po koberci bez bot. A to mě Ivan ujišťoval, že to nebude jako na lodi přes Atlantik a že si věci na převlečení nemám z auta brát. Moje rozčaptané a špinavé „nazouváky“ jsem nenápadně zasunul pod tenisky  Francouzů před námi a z otočky jsem Jendu upozornil že doma také nechodí v botách se záměrem odpoutat od sebe pozornost. Kapitán se obelhat nenechal, Jendy se zastal a mě ještě poslal umýt si nohy. To bude nějaký těžce nadstandardní podnik, říkám si. Jenom do té doby, než jsme vešli do hlavní restaurace. Kávička připravená byla, pravda, ale k ní jenom oplatky

  Po vydatné snídani jsme se začali rozkoukávat a sledovat okolí. Kolem ostrůvku Low Islet s malinkým majáčkem jsme po 24 námořních mílích dojeli ke korálovým útesům , které chrání severní část východního pobřeží Austrálie před příbojem jižního pacifického oceánu v délce téměř dvou a půl tisíce kilometrů.

Rovnoběžka 16°03΄37˝ na jižní polokouli a poledník 145°51΄59˝ východní polokouli určil přesné místo našeho potápění na  Great Barrier Reef.

  Míra s Ivanem měli potápěčský průkaz a šli si užívat do hlubin Tichého oceánu a my ostatní jsme vyfasovali šnorchl a mohli jsme se koukat pod hladinu jako do akvária. Školení jsme k tomu dostali jako kdybychom letěli na měsíc, výsledek byl takový, že po dvou tempech mi natekla voda do brýlí, šplouchla mi voda do šnorchlu až jsem se málem utopil a celkem po pěti minutách jsem měl šnorchlování plné zuby. Jenda byl víc vypečený a vzal si plavací destičku a vydrželo mu to o pár minut déle než ho vlna překotila. To už jsme se domluvili že to není ta správná parketa pro naše působení a vyžádali jsme si předčasné vydání oběda. Přinesli toho požehnaně, sice studené formou švédského stolu ale měli to moc dobré. Možná i proto, že jsme už pořádně tři dny nejedli a museli jsme dohnat deficit což se velkými porcemi opravdu povedlo.

  Ze šedesáti lidí na palubě Posseidona mělo jenom pár podobné zážitky jako my. Ostatní si pod vodou přišli na své. Krásné korály, hejna barevných ryb, rejnoci, chobotnice i žraloci se proháněli mezi útesy a někteří jedinci se nechávali i hladit. To všechno nám vyprávěl Ivan s Mírou a dokázali jsme pochopit jejich nadšení.

  Při přistávání jsme si stačili všimnout milionářské jachty vedle Poseidonu a říkám Jendovi.

  „Ten na ní asi musel hodně šetřit“.

  „Ani nechodil na obědy aby si ji mohl koupit“, říká Jenda.

  „A já šetřil celý život abych si mohl koupit Trabanta“, povídám.

  „No to musel být ale hodně velký Trabant“, zkonstatoval Jenda. 

  Celý výlet trval od 8 hodin rána do 16.15     

  V 6 hodin odpoledne jsme se vydali na cestu do Cairns, kde se chceme spojit s radiem Impuls a také vyřídit hromadu dalších věcí.

Měli bychom v Cairns přečkat noc, nebo spíš se po předcházející noci a docela náročným potápěním alespoň trochu vyspat a ráno se vydat do Tjapukai, aboriginálského kulturního parku na poznání jejich kultury a života. Dosažení Townsville považujeme za nutnost. Do dneška jsme ujeli 10 681 kilometrů a jsme zhruba v polovině cesty. Devět tisíc kilometrů zpátky je hrubý odhad a musíme opravdu pospíchat.

  Petr s Jendou spravili u tatřičky brzdy, dolili oleje a připravili ji na trasu dlouhou 1700 km do Brisbane. Na parkovišti vedle plážové promenády The Esplanade procházeli místní policajti, sice nám nic neřekli ale bylo jasné, že na noc nás tam nenechají. Pochopitelně kempování zde bylo zakázáno. Škoda, vedle bylo dětské hřiště s prolézačkami a skluzavkami, hned vedle čisté WC a kousíček to bylo do bazénu. Moli jsme celou noc skotačit.

  Na noc jsme přejeli do blízkosti Tjapukai parku a rozložili jsme tábor u třtinového pole. Občas bývá problém najít slušné místo k přenocování. Campy jsme zavrhli kvůli vysokým poplatkům. Platit za každou noc tisícovku /přepočítáno na koruny / abychom jsme se mohli vyspat venku ve spacáku považujeme za vyhazování peněz. A když není co vyhazovat, musíme se zašít někam, kde nás nikdo nevybere / tzn.nevyžene /. Tatřičku je všude vidět, po zkušenostech s rozlícenou rančerkou s kulovnicí se na soukromý pozemek neodvažujeme a pokud nenajdeme u silnice odpočívadlo, musíme se někam schovat. V outbacku to byla sranda, lehli jsme na silnici protože nejbližší auto jelo až pozítří. V civilizaci to dá honičku.