Na pomyslný trůn pro nejrychlejší dámu na tratích českých sprintů letos usedla Petra Lesniaková. I přes nemalé zdravotní a technické komplikace dokazovala být v nabité konkurenci třídy A5 štikou v rybníce a její soupeři mnohdy nad časy, které dosahovala, kroutili nevěřícně hlavou. U nás, ve Vyškově, stála se svojí spolujezdkyní Gabrielou Szenderákovou na stupních vítězů a moc jim to slušelo. Jako studená sprcha na nás proto zapůsobila zpráva, že ji v následující sezóně zřejmě již na tratích neuvidíme. Proto jsme se rozhodli, že Petru poprosíme o krátký rozhovor. Petra nenamítala a velmi otevřeně se rozhovořila. Co bude dál, jsme se ale stejně nedozvěděli…

Petro, do letošní sezóny jste vstoupila jako velká voda a ze závodnice, kterou fanoušci znali hlavně jako navigátorku, se stala pekelně rychlá jezdkyně. Jak jste se vůbec k automobilovým soutěžím dostala? Vzpomeňte trochu na své začátky.

„Začala jsem amatérskými závody před osmi lety, pak jsem zkusila amatérský slalom a následovala účast v mistrovství republiky v automobilovém slalomu, kde jsem dostala nabídku dělat v rally ve „velkém“ mistrovství navigátorku Dominique Laurentovi v Peugeotu 306. Rychle jsem se naučila francouzsky napsat a číst rozpis, zážitky z toho mám neskutečné. On neuměl česky, já francouzsky, proto jsme komunikovali jen na rychlostních zkouškách a mimo ně jsme se dorozumívali „znakovou řečí“.

Jako spolujezdkyně jsem jezdila i s dalšími jezdci, nejzajímavější vzpomínky mám s Miluškou Davidovou, když nám v Pačejově u Felicie praskla hadice od serva. Skočila jsem na jedoucí traktor s tím, že potřebuji olej, traktorista ale byl moc pomalý, času málo, tak jsem vběhla do JZD a tam jsem si vzala, co jsem potřebovala. Miluška mezitím sehnala hadici, takže jsme provedly opravu a mohly pokračovat dál.“

Kterou sezónu v roli navigátorky považujete za svou nejlepší?

„Asi nejúspěšnější sezóna, coby navigátorky, byla loňská s Lumírem Galiou ve Škodě Felicii Kit Car 1600.“

Na začátku letošního roku jste se objevila za volantem „áčkové“ Felicie, navíc jako dámská posádka. V Okříškách jsme se vás na trati sice ještě nedočkali, ale když technika sloužila, nad vašimi časy z RZ se obvykle uznale kroutilo hlavou. Jak se celá sezóna vyvíjela z vašeho pohledu?

„V roce 2003 jsem se na Barum rally seznámila s Gabrielou Szenderákovou a spolu jsme také, až na malé výjimky, absolvovaly letošní sezónu. Byl to rok plný technických komplikací, víc než řidička jsem si připadala jako mechanik. Celý rok jsme piplali auto, jediný závod nebyl bez technických potíží, na Okříškách jsme nedojely ani na start, nejhorší pak byla Valaška. Auto jsme musely tlačit už z rampy do prvního servisu, celou soutěž jsem řídila jednou rukou, vypadávaly „kvalty“, auto nebrzdilo, přehřívalo se, tlumiče byly vadné – prostě všechno špatně…

Na Kopné už se dalo říct, že závodíme, ale před dvěmi posledními RZ jsem chtěla ze zdravotních důvodů odstoupit, i když jsme na Katku Trojanovou měly náskok přes půl minuty. Rozkaz Gabiky však zněl jasně: „Bedna alebo bůda“, takže jsem to z posledních sil dokroužila. Katka, která měla oproti nám o sto koní silnější auto, nás nakonec pojela o 4,5 sekundy… Pak jsem dva závody odjela s Danielou Královou, a to se na autě opět projevilo, co mohlo. Ale na spolupráci s Danou mám hezké vzpomínky, stejně jako Gabika je to  bojovnice a nic jen tak nevzdá. Do Vyškova jsem utekla z nemocnice, pro mě a Gabiku to byl nejkrásnější závod v roce a užily jsme si ho pořádně se vším všudy, hlavně skokem na rampu“, řekla Petra s úsměvem. Ano, i František Dočkal na startovní rampě zíral…

„I když jsme se celý rok trápily se vším možným, přesto jsme bojovaly o celkově třetí místo v A-pětkách ve sprintech, ale poslední dva sprinty jsme nedojely pro technické závady. Nejvíc nás mrzel Vsetín, kde jsme odstoupily ze třetího místa. Takže jsme skončily rok, myslím, že na sedmém místě. Jsem moc vděčná Gabice, že se mnou absolvovala celou sezónu, jen dvakrát zaskakovala Daniela Králová. Obě jsou skvělé ženské, dobré navigátorky a musím uznat, jsou hodně odvážné. Můj dík patří i mechanikům a fanouškům, kteří mi moc pomohli vše překonat. Nejvíc mě potěšila Gabčina slova: „Pro mě jsi vyhrála všechny závody…“ Taky nesmím zapomenout na hezké svezení s Lukášem Veselým ve Fabii, který si mě k podivu všech posadil vedle sebe jako navigátorku na tři závody, stejně jako na svezení s Radimem Turečkem v Evo šestce.“

Gabriela Szenderáková, se kterou Petra vytvořila sehranou a sympatickou posádku, dodává:

„Myslím si, že naša spolupráca bola super a to aj napriek rôznorodým technickým problémom a iným komplikáciam. Prekonávania týchto problémov len viedli k tomu, že naša spolupráca sa zo závodu na závod zlepšovala ako v aute, tak aj mimo neho a o to väčšiu radosť sme mali, keď sa nám úspešne podarilo dojsť až do cieľa. Určite k našemu najväčšiemu a tiež aj mojmu osobnému úspěchu patrilo tretie miesto v A5 a prvé v dámskom pohári vo Vyškove.

Bola to pre mňa určite náročná sezóna, kedže okrem závodov v Česku som jazdila aj na Slovensku, preto som sa kvôli nedostatku času a vlastným osobným problémom nemohla zúčastniť na všetkých závodoch s Petrou, čo ma neskôr trochu mrzelo. Spoluprácou som získala množstvo zážitkov a skúseností, ďakujem za možnosť spolupracovať s Petrou a dúfam, že ešte v budúcnosti k nejakej spoluprácii dojde.“

To zní hodně optimisticky, v závěru roku jste se s Gabrielou pěkně rozjely, takže Petro, co nám prozradíš o příští sezóně?

„O příští sezóně? Moc toho nevím, takže jen stručně. Vše již bylo domluveno – sponzoři, Felicia, Gabika. Vzhledem k „vychytaným problémům“ na autě a zlepšení mého zdravotního stavu jsem si na příští sezónu stanovila dost neskromný cíl... Jenže za pro mě nepochopitelných okolností jsme přišly o auto… Takže všechno je zatím ve hvězdách, i to, jestli se s Gabikou ještě spolu někdy svezeme…“

Při poslední větě nám Petra ukázala, že ji neznáme dobře, když jsme ji považovali za vždy rozesmátého čertíka. Nic dalšího jsme se již nedozvěděli, i když i posmutnělé oči toho umí říct hodně. Ale Petra dokázala, že je opravdový bojovník, takže věřme, že pro nás bude mít brzy veselejší pointu. Vždyť automobilovým sportem žije a nedovede si představit, že by tomu mělo být jinak.

            A závěr? Co jiného můžeme udělat, než držet palce a popřát Petře a Gabriele hodně štěstí, protože by byla nepochybně velká škoda, kdyby se měla tato dvojice ze startovních listin již tak chátrajícího šampionátu vytratit.

Text a foto: Jiří Dokulil, Jan Olejníček, www.ftr-media.com

Kalendář 2006, autor Lupino	Kalendář 2006, autor Lupino
Kalendář 2006, autor Lupino	Kalendář 2006, autor Lupino
Zobrazit celou fotogalerii