Sešli jsme se těsně před Silvestrem na českém okruhu v Sosnové. Štefan přijal nabídku účasti v tradičním motokárovém Zimním poháru od úspěšného mosteckého H.K.C. racing teamu a u horkého čaje, v přestávce mezi střídáním během tříhodinového maratónu, přišla chvíle  na bilancování závodnického roku 2005.

Začněme tím, že po sezóně, ve které jsi vystřídal mnoho typů závodní techniky, najednou jedeš zase s motokárou. Tahle kategorie ti jistě není cizí, když máš mimo jiné titul vicemistra ČR z roku 2001. Jak se ti dnes tady na sněhu jede?

„Prostě báječně. Musím samozřejmě dodat, že káru neznám, navíc se k ní chovám s respektem, protože není moje. Musel bych se s ní a s obutím mnohem déle sžívat a ten sníh na trati je hodně  uklouzaný. Ale jinak je to báječná zábava a nejde ani tolik o vítězství jako hlavně o tu legraci. Tady na Sosnové to dobře znám, potkal jsem i spoustu známých. Připomíná mi to samotný začátek letošního roku. Někdy v únoru jsme absolvovali v ruském Omsku takový automobilový rodeocross na ledě. Tam to ale bylo horší, bylo mínus třicet stupňů, ten led klouzal mnohem víc a směr se tam korigoval odrazy od svodidel…“

Jenže pak jsi absolvoval kompletní okruhovou sezónu českého okruhového šampionátu, kde jsi získal mistrovský titul ve dvoulitrech. Jel jsi taky několik podniků neoficiálního světového mistrovství FIA GT, objevil jsi se v Česká pojišťovna – Škoda Octavia Cupu, jel jsi i závod do vrchu, závodil jsi v Mostě, v Brně, na Hungaroringu, v Piešťanech, v Rijece, taky v Bahrajnu, Dubaji, na čínském Zhuhai, vyzkoušel jsi několik různých špičkových strojů…

„Ano, ta sezóna byla nabitá a beru ji hlavně jako sbírání zkušeností. Každý kilometr odkroužený s čímkoli na jakékoli trati je skvělým zdrojem poznatků a informací. Co se týče titulu šampióna, beru to hlavně jako výsledek práce celého Bohemia Racing Teamu. Dokonale připravené AUDI A4 ST, profesionální práce mechaniků, skvělé zázemí. Rady  Milana Maděryče. Musím se pochopitelně zmínit i o silné podpoře, kterou cítím ze strany svého otce a celé rodiny, ale i od dalších partnerů. Za to nikdy nepřestanu být vděčný. Hodně zkušeností mi daly i dvě letošní kolize. Rána na Pezinské Babě byla hlavně o  technické smůle. Havárie na Hungaroringu byla způsobená mou jezdeckou chybou na vodě.

Určitě mi to ale pomohlo v dalším sžívání se s vozem, v poznání hrany, za kterou už se nesmí jít. Nechci zapomenout ani na to, že jsem mohl jet dva závody poháru octavií v Brně. Pamatuji si to velice intenzivně, nejen proto, že to bylo těsně po složení maturity. Ano, jel jsem během roku s mnoha silnějšími auty, která fungují mnohem lépe, než pohárová octavia. Ale mně se to auto líbí, je víceméně neutrální a vypočitatelné. V tom cupu se navíc perfektně projevuje princip, že všichni mají podmínky naprosto stejné. Že opravdu záleží jen na rukách pilota a ne jen na tom jak má kdo silného sponzora…“

Zmínil ses o maturitě. V létě jsi oslavil osmnáctiny, od podzimu jsi absolvoval semestr studia marketingu a managementu na Oxfordu, po Novém roce budeš pokračovat. Jak jde skloubit studijní a jezdecké povinnosti?

„Samozřejmě nebylo jednoduché zvládat všechno najednou. Po návratu z Bahrajnu mě ve škole hned čekala zkouška. Už samo časté cestování z Londýna na víkendové závody bylo únavné, byl to nápor na koncentraci, na psychiku. Ale cítím to všechno jako nezbytnost. Chci se v životě něco naučit a někam se dostat. Vědomosti určitě znamenají jeden z předpokladů úspěchu v byznysu. A toho bych chtěl jednou dosáhnout. Třeba i proto, abych byl schopen zajistit si prostředky na závodění. Vidím okolo sebe velké vzory jako Mira Konopku, anebo Milana Maděryče. Přiznám se, že kromě toho studuji ještě další školu s podobným zaměřením na Slovensku. V roce 2006 bych rád absolvoval celou sezónu  FIA GT s Porsche. Pokud to budu zvládat, chci pokračovat i ve studiích. Motivace mi nechybí.“

Vraťme se k motorsportu. Když se ohlédneš za rokem 2005, co se ti vybaví jako nejdůležitější, anebo nejsilnější zážitek?

„Rozhodně účast v třech podnicích FIA GT. To už je opravdu hodně velký svět. Kvalitní společnost špičkových jezdců, plně profesionální týmy, nádherné a silné stroje. My jsme ve třídě GT2 dokonce bodovali a byla to obrovská zkušenost. Dobře jsem si tam uvědomil co všechno je potřeba, aby na tak vysoké úrovni člověk uspěl, aby jezdil skutečně hodně vepředu. Je to pro mě výzva.“

Jsou ještě další postřehy, které tě napadají při bilancování roku 2005?

„Určitě by to byly zkušenosti, které jsem získal, když jsem se jako testovací jezdec podílel na vývoji devatenáctipalcových sportovních plášťů MATADOR. Mám dobrý pocit z toho, že výsledkem je skutečně konkurenceschopná guma. Chceme ji nasadit už příští rok do tréninkových jízd ve FIA GT. Myslím, že to bude hodně zajímavé.

No a pak jsou to jen takové perličky, kterých jsem si bezděčně všiml.

Třeba při organizování slovenského okruhového šampionátu přišel mladý Rosina s dvoulitrovým AUDI a jezdil rychleji, než starší borci na autech se silnějšími motory, tak se dvoulitrová třída zrušila, aby náhodou nemohl získat titul... (smích). Anebo když mladíček ze Slovenska ve světovém šampionátu získá nějaké body, sportovní rubrika žádných novin to nepovažuje za dostatečně důležité.

Zato okresní přebor fotbalu, anebo lukostřelby, to je panečku téma na půl stránky…(smích). Ne, teď vážně. Myslím si, že jsem pořád na začátku a jistě se mám stále co učit. Chci v tom pokračovat i v roce 2006. Teď se ale omlouvám, musím běžet střídat, motokára čeká…“

Díky za rozhovor a hodně štěstí.

Ptal se

Dušan Matouš 

Vzpomínková jízda k 75 Mas. okruhu, J.Suchan	Vzpomínková jízda k 75 Mas. okruhu, J.Suchan
Vzpomínková jízda k 75 Mas. okruhu, J.Suchan	Vzpomínková jízda k 75 Mas. okruhu, J.Suchan
Zobrazit celou fotogalerii