28. ročník Rallye Dakar má za sebou nejtěžší etapu dosavadního průběhu. Vedla písečnými dunami Mauretánie mezi Zouerátem a Atarem. Tedy místy, kde loni po poruše na autě zapadl na dva dny Karel Loprais se svou posádkou.

O obtížnosti sedmé etapy svědčí i to, že dnes ještě před čtvrtou hodinou ranní v cíli nebylo 33 motorkářů, 44 aut a 29 kamionů. Pořadatelé proto nechali v soutěži i posádky, které přijeli po limitu. Náš reportér na Rallye Dakar Jan Říha hned po večerním dojezdu Tatry Karla Lopraise sedl s naším šestinásobným vítězem rallye do vozu, aby v rozhovoru zjistil, jaká jeho očima etapa byla.

"Tato etapa byl zatím určitě nejtěžší. Jednak bylo teplo 24° C, ještě teď je 18°C. Jsme pěkně vysušení. Jelo se nám dobře, kamión je bez problémů. Přejížděli jsme duny, na které jsme museli najíždět dvakrát a jednou jsme museli i couvat, protože když kamión není rozjetý, těžko se přes dunu vyhrabe, ale ani jednou jsme nezapadli. Pořadatelé nás navedli do stejných míst, kde jsme loni po poruše křížového kloubu zůstali. V takových místech je potřeba pořádně podhustit pneumatiky, zvládnout to a nezapadnout, protože se tam dá hodně ztratit."

Byl to stejný úsek, kde jste loni odstoupili. Honilo se vám hlavou, co se tenkrát stalo?

"Bylo to kousek od místa, odkud jsme vytahovali opravené auto ven. Hlavou se nám to honilo hned od začátku. Říkali jsme si, zda pojedeme tímhle místem. Viděli jsme první horu, ale to nebyla ona. Ale pak jsme s Petrem bezpečně poznali horu, kde jsme stáli a čekali na pomoc z druhé strany."

Pro hodně závodníků tahle etapa skončila přenocováním v poušti. Máte toho už na Dakaru hodně za sebou, co říkáte etapám, u nichž pořadatelé jen těžko mohou odhadnout, jak vše dopadne?

"Takováto etapa se jede za světla špatně, protože písek je měkký. My jsme jeli chvílemi na dvojku. Člověk se musí dívat, vidí, kde je za dunou stopa nebo, kde někdo stojí. Ale v noci to nejde. Řeší se to předjezdcem nebo spíš předběžcem, který na dunu vyběhne, protože není problém vyjet na dunu, ale nikdy nevíte co je za ní. Můžete někoho zranit nebo vjet do takové doliny, že z ní už nevyjedete."

Co zdraví?

"Dneska se cítím, jak naklepaný řízek, protože jsem dostal hodně ran do zad. Jeli jsme přes velbloudí trávu, k tomu se přidávaly nejrůznější vibrace a nárazy. Nejhorší jsou boční nárazy. Sice se držím volantu, ale pořád tam vůle mezi volantem a sedačkou je."

Autor: pro Loprais Tatra team 

Jan Říha, motožurnal. ( 7. ledna 2006)

Dakar 2006 - tech. přejímky a zákulisí od J.Vintra	Dakar 2006 - tech. přejímky a zákulisí od J.Vintra
Zobrazit celou fotogalerii