Dakar 2006 – pohled zpět. Zastavení Jirky Vintra první – trasa 15.1.2006 20:21 - Pavel Jelínek
Dakar 2006 – pohled zpět I.
Je vůbec možné na stávající trase ve stávajících teritoriích na Dakaru ještě vymyslet něco nového? Letošní ročník sice nevstupuje do historie něčím převratným, nějakým výrazným rysem, spíše se zařadil mezi ty, které si nezaujatý fanoušek bude pamatovat méně než více.
Něco nového se tu však našlo: relativně stabilní rozložení etap mezi jednotlivé klimatické zóny. Plus mínus třetina připadla na marocké rozbíječky, třetina na pouštní oblast a třetina na vegetačně a populačně hustou oblast subsaharské Afriky. Je to tak dobře, nebo ne? Pro diváka u televizních obrazovek se jistě jednalo o atraktivní a rozmanitý mix, u kterého se nenudili. S patrně rozdílnou reakí by přišli závodníci: mám dojem, že právě poslední třetina mezi Kayes a Dakarem pro ně byla v tomto vegetačním pásmu příliš dlouhá a že hlavně kamionům příliš nezachutnala – pohled na Azevedovu tatru po dojezdu do Labé hovořil za vše. Kvůli množství prachu, vesnic a úzkým cestám lemovaným vzrostlými stromy se tu však nedalo nic vyhrát, spíše naopak, jak ukazuje případ Peterhansel. V ostatních kategoriích byly karty vrženy až příliš jasně.
Dalším markantním momentem byla délka etap. Na jednu stranu delší speciálky v Maroku, na druhou stranu relativně krátké měřené úseky v poslední třetině s nízkými rychlostními průměry a dlouhými spojovačkami a mezi tím jen tři vyloženě pouštní etapy. Zdálo by se, že se délková náročnost Dakaru vytrácí kamsi do ztracena. Jenže i na kratších úsecích dávaly relativně značné časové odstupy ve špičce všech kategorií zapomenout na řeči o zvyšující se vyrovnanosti: velkých odstupů dosáhnete buď délkou etap, nebo zvýšenou náročností co do intenzity, a to byl právě případ letoška.
Samostatnou,nikoli však nepodstatnou, kapitolkou bylo Portugalsko. Bylo důstojným hostitelem (nepočítám-li pozdní dojezd jeřábu k Tomečkově převrácené tatře), nabídlo sice zrádné, ale nikoli nedůležité speciální úseky s překvapivě vysokými časovými odstupy, proti bahenním či plážovým exhibicím let minulých zajímavý krok novým směrem. Sám jsem se nesetkal s tím, že by během evropské části něco vyloženě neklapalo, ale nebyl jsem soutěžícím a závodníci mě možná opraví. Portugalští fanoušci sice ukázali velkou vášeň a zaujetí pro svůj sport, ale marná sláva, toto byla, je a bude francouzská soutěž a jejím domovem by měla být Francie.
Jak dál? Zájem závodníků o Dakar je obrovský a patrně nepoleví. Moc by pomohlo znovuotevření úseků v Alžírsku a Nigeru – dal by se tak oživit onen starý dobrý Dakar plný písku. Nedá se však předpokládat, že pořadatelé do nějakého výraznějšího bezpečnostního rizika půjdou.
Jiří Vintr
|