Marek Kulda bydlí v Malém Boru, odkud je do Klatov coby kamenem dohodil. Není divu, že patřil k pravidelným divákům většiny z posledních ročníků Rallye Šumava. Letos poprvé se zařadil mezi hlavní aktéry a snad ani sám netušil, že bude patřit i k těm úspěšným. Stalo se. „Po několika letech, kdy jsme jezdili sprinty jsme se rozhodli, že zkusíme i velké soutěže. Proto jsme byli i v Rakousku, ale tam jsme po smůle na úplném konci skončili bez bodu, přestože byly na dosah, stejně jako umístění na bedně. Věděl jsem, že na Šumavě to bude těžší, vždyť na startu bylo v naší třídě jedenáct posádek, vůbec jsem nevěděl, jak na tom ve srovnání s nimi budu. Začali jsme opatrně a pohybovali jsme se mezi šestým a osmým místem a závodili s Františkem Markvartem, což je hodně zkušený jezdec a já byl rád, že mám srovnání“ hodnotil Marek v pátek své umístění.

 

Do soboty vstoupil s chutí své umístění ještě malinko vylepšit. Na vyhlášených horizontech u Mladic dodržel slovo a neubral, takže pár diváků si oddychlo za něj i za favorita, který let, délkou srovnatelný s těmi, jaké předváděli piloti WRC, ustál bez úhony. Na následující vložce si Marek se Zdeňkou připsali první vítězství a poskočili ze sedmého na čtvrté místo ve třídě a když se se soutěží musel rozloučit i vedoucí Řehák, byli již na třetím místě. Joj, to by to bylo pěkné, kdyby to vydrželo. Do cíle však ještě zbývaly čtyři rychlostní zkoušky a to nebylo málo. Ve hře bylo i to, jaký dostanou přidělený čas z deváté erzety, kde havaroval Pavel Běhálek a zbývající auta jela jen volným průjezdem. Tady bylo třeba pochválit komisaře, kteří přidělili časy citlivě, takže na Markově umístění se nic neměnilo. Vzhledem k časovým rozestupům proběhl závěr soutěže pro posádku jediného favorita ve startovním poli v relativním klidu, když dojížděli tak, aby zbytečně neztratili.

 

Nebo to bylo jinak?: „Věděli jsme, že jsme třetí a lepší už být nemůžeme. Ze zadu taky nebezpečí nehrozilo, mohli jsme jet v relativním klidu. Vložky jsme sice dojeli, ale do cíle bylo ještě sedmdesát kilometrů a stát se mohlo cokoliv. Po servisu nám začal poblíž Kašperských Hor z olejového chladiče unikat olej a přes kapotu se dostal i na okno. Za pomoci Milana Blahouta jsme olej doplňovali a opatrně pokračovali se zamaštěným oknem směrem do Klatov.

 

Vzpomněl jsem si na Jänner, kde jsme také dojeli až do cíle a nakonec pro překročení limitu jsme byli vyloučeni, tady by to byla smůla na druhou. Naštěstí vše dopadlo dobře a do cíle jsme dorazili v pořádku. Překvapilo mně, jak pěkně a rychle jely pohárové fabie, které se od loňska hodně zlepšily. Pro nás je důležité, že se podařilo dojet, což doma potěší dvojnásob a jistě k tomu přispěly i zkušenosti z Rakouska. Teď je před námi Česko-Slovenská Valaška a uvidíme, jaká se sejde konkurence tam,“ uzavřel Marek Kulda své ohlédnutí za Šumavou.

 

 

 

Milan Hauer