Po domluvě s našim kolegou Jiřím Foltýnem, který je výborným fotografem i  teoretikem ohledně závodění, zveřejňujeme jeho následující článek na  téma SMYKY. Věříme, že vás zaujme.

Pěkné  fotky k článku  najdete zde

Fyzikálními zákony lze dovodit zákonitosti pro nejrychlejší způsob projetí zatáčkou. Stane se tak v tom případě, že se pneumatiky kromě odvalování směrem vpřed současně posouvají - smýkají - do strany v míře maximální adhese. V knize Stirlinga Mosse "Vše kromě svého života" tuto hodnotu popisuje Stirling jako poměr mezi vzdáleností ujetou vpřed a velikostí bočního skluzu. Myslím, že to bylo něco kolem 8:1, ale je to celkem jedno, dokud auta řídí lidé a ne naprogramovaní autopiloti.

V případě, že se vám to podaří, jedete nejefektivnějším způsobem - POWERSLIDEM.

Velkým jezdeckým uměním je odhadnout přesnou nájezdovou rychlost. Jde o nalezení limitu mezi ještě nedostatečně rychlým průjezdem a hranicí, kdy vůz nezadržitelně opustí trať. Teoreticky je celý proces úkonů jednoduchý, ale právě tenký vlásek, dělící pilota od výletu do přírody znamená, že se s tímto stylem setkáváme převážně při okruhovém závodění, kde jezdci trať perfektně znají a navíc proces aplikují v relativně bezpečném prostředí. Na rallye se s pravým, přesně vyváženým powerslidem setkáváme jen málokdy. Je-li správně odhadnuta nájezdová rychlost do zatáčky, stačí v bodě A, ještě než přestaneme brzdit, dát impulz natočením volantu do směru zatáčky tak, aby se záď na chvilku odlehčila (kde nebrzdíme, stačí chvilkově odstavit plyn).

Vůz se stočí ve směru ideální stopy a jde smykem všech čtyř kol po zvolené dráze. Pokud je vše perfektní, volant je takřka v přímém směru (bod B) a na pohled nedělá téměř nic. Vůz se řídí pouze dávkováním plynu. Obvykle tady plyn zastává až 60% úkonů na řízení vozu. Je jasné, že na takovou práci musíme mít velmi výkonné auto, minimálně takových 160 a víc koní na tunu na běžných pneumatikách, s kvalitním závodním obutím i mnohem víc. V bodě C, tzv. apexu, začínáme akcelerovat.

SIDEWAYS (nebo také "seveřan") je technikou vyloženě pro rallye a je ideální metodou na méně známé trati. K jeho vzniku daly podnět podmínky soutěží ve Skandinávii. Na tamních tratích převládá nezpevněný povrch, šotolina, často se jezdí na sněhu a ledě a navíc v těch dobách nebyl ještě zdaleka tak vypracovaný systém rozpisu. Celá technika sideways je založena na dvou myšlenkách. K řízení lze kromě volantu použít i plynu, ale nejede se při kontrolovaném smyku na takové hraně jako při powerslidu. Záměrně vyvolané dva boční smyky pomáhají účinně brzdit na kluzkém povrchu, takže se brzdící bod posouvá dál a vůz část energie maří až při vlastním průjezdu zatáčkou.

Do zatáček se při sideways najíždí z vnitřní strany. Po ukončení základního brzdění před zatáčkou stočíme nebrzděný nebo jen lehce brzděný vůz na vnější stranu (A) a ihned plynule a rychle točíme opačně do směru zatáčky. Záď vozidla se dostane do řízeného smyku a krouží kolem přední nápravy jako kyvadlo (B). Míru překývnutí korigujeme kontrováním volantem, případně dávkováním plynu u zadního náhonu a čtyřkolek. Vozy s předním náhonem v tomto případě někdy vyžadují použití brzdění levou nohou. Dá se říct, že dobře zvládnutý a načasovaný sideways je až do apexu v bodě C současným brzdícím a zatáčecím manévrem. Pokud nebyla nájezdová rychlost opravdu přehnaná, v bodě C by mělo následovat srovnání vozu a akcelerace. V opačném případě se vůz dál drží v překyvu a zbržďuje, což už ale vede ke ztrátě. Nádherný sideways je k vidění na videosekvenci na stránkách Gigi Galliho, kde používá bočního zbrzdění Mitsubushi na neskutečně dlouhé části tratě před vracákem a akceleruje až opravdu v apexu zatáčky.

V současné praxi rallye se s čistým sideways setkáme jen málokdy, protože rychlejší je "čistý" průjezd a u vozů s pohonem 4 kol není problém vést vůz díky velkému výkonu v kontrolovaném smyku, který se powerslidu blíží. Téměř vždy ale můžeme pozorovat, že je takový průjezd doplněn větším kontra předních kol, takže vůz driftuje - přetočení zádi je větší než natáčení přídě. Právě schopnost projet co nejvíce zatáček blízko hranici abolutní možné rychlosti dané powerslidem postavila S. Loeba na nejvyšší stupínek v mistrovství světa. 

Jiří Foltýn

www.foltyn.cz

http://www.foltyn.cz/car/powerslide.htm

Okříšky 2006, foto Jirka Rohlena	Okříšky 2006, foto Jirka Rohlena
Okříšky 2006, foto Jirka Rohlena	Okříšky 2006, foto Jirka Rohlena
Zobrazit celou fotogalerii