Milan Svoboda nejlepší z našich. Ve Španělsku pátý v Evropě. 18.5.2006 13:02 - Pavel Jelínek
V polovině května se seriál Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu přesunul do Cantabrie, tedy do Španělska. Druhý závod ME se tradičně jel pod názvem Al Fito. Mezi celkově nejrychlejšími vozy skupiny E se chtěl opět prosadit Milan Svoboda se svojí Dallarou F302. Což se mu i podařilo.
Přestože ve Španělsku se dalo očekávat teplejší počasí, než je momentálně třeba u nás, před závodem spíše připomínalo předchozí úvodní evropský podnik v rakouském Rechbergu. V sobotu se teplota pohybovala na dvaceti stupních, předtím bylo asi 15°C a na kopci pršelo.
„Cesta do Španělska byla bez komplikací, ale strašně dlouhá. Neměli jsme žádné problémy s technikou ani s novou navigací, za což musím veřejně pochválit našeho počítačového rádce Honzu Heřmánka. Po příjezdu jsme si s Danem Michlem půjčili auto Citroen C2 1,4 a snažili se naučit tento krásný a složitý kopec, který byl pro mne úplnou neznámou,“začal vzpomínání na Španělsko Milan Svoboda.
„Al Fito je krásná velice náročná a složitá trať v horách nedaleko Atlantiku cca 2200 km z Pelhřimova. Už cesta je zážitek. Jeli jsme bez zastávky 30 hodin, střídal jsem se za volantem s Lubošem, Milan četl mapu,“ pokračuje.
Tréninky pro něj probíhaly v seznamovacím duchu. Snažil se zdejší velice komplikovanou trať co nejvíce zapamatovat, aby tyto zkušenosti mohl aplikovat ve vlastním závodě. Kolizí se svodidly ale skončil další našinec - Otakar Krámský, který tímto závodem mimochodem přestoupil do třídy E formulových vozů. Havaroval ve druhém tréninku, ale vše se podařilo opravit a do vlastního závodu pak mohl nastoupit.
„V první závodní jízdě se mi podařilo zrychlit v prvním lese a výsledný čas nám zajistil šesté místo absolutně. Atmosféra závodu je nepopsatelná, všude je strašná spousta lidí sedících na svodidlech do silnice, svodidla jednoduchá začínající cca 60 cm od země (na to doplatil právě Ota Krámský). Tento šílený národ skanduje v průběhu jízdy tak, jak to bývá vidět na světových rallye, přebíhají trať, mávají vlajkami až do kokpitu. Prostě něco, co jsem ještě nezažil a musím říci, že to není příjemný pocit jezdit lidem přes špičky nohou.
Všude je strašná spousta lidí, kteří stojí úplně všude, rozestupují se před auty, mávají vlajkami a neustále konzumují místní nápoje. Podle neoficiálních zdrojů přijde na trénink šedesát tisíc lidí a na závod dokonce osmdesát tisíc ! V předvečer závodu se v depu v městečku Arriondas konají slavnosti, takže odevšad hraje hudba a do rána se všude pohybují spousty lidí, bouchají dělobuchy, nechybí „paliči pneumatik“ na různých strojích, podporovaní mohutnými výkřiky „ólé“ jejich obdivovatelů. Prostě, kdo dokáže udělat větší rámus a bordel, ten je nejlepší. Takže v tomto klidu jsme měli možnost se důkladně připravit na vlastní závod,“ popisuje s úsměvem atmosféru závodu Milan Svoboda, který dosud nic takového na závodech do vrchu nezažil.
„Jelikož jsem na tomto kopci byl poprvé, byl jsem nucen s půjčeným autem najet co nejvíce kilometrů, abych se trať dokonale naučil. Za čtvrtek a pátek jsme společně s Danem Michlem najeli asi 800 km na kopci, kde je rychlostní průměr s formulí asi 110km/h. Měli jsme zapůjčen C2 a skoro celý kopec se s ní dalo jet na třetí rychlostní stupeň. Navíc místní policie důsledně sledovala přejíždění plné čáry, což bylo téměř nemožné - některé partie projet, byť v malé rychlosti, bez porušení tohoto předpisu. My jsme měli štěstí, na rozdíl od našeho kolegy s hráškově zeleným BMW, který musel zaplatit několik set Euro pokuty,“ vzpomíná dále Svoboda.
V pátek byly přejímky, které přinesly další místní specifika : „Museli jsme - a to se mi ještě nikde nikdy nestalo - ukazovat, že máme i homologované ponožky z nehořlavého prádla, počítali kolik máme trysek z hasícího systému, divili se, proč máme jen čtyři válce…… A toto jsem nepochopil. Na co mi budou homologovaný fusekle, když pak můžu na skoro celé trati se svou formulí podjet svodidla, srazit několik lidí sedících na nich a spadnout do strže….. Ve Španělsku si bezpečnost jezdců a diváků vysvětlují prostě po svém a z FIA přebírají předpisy pouze některé,“ upozorňuje Milan na naprosto zarážející skutečnosti !
„Trénink pro nás proběhl docela v pohodě a hlavně bez následků na technice, na rozdíl od Oty Krámského, který ve druhém tréninku lehce škrtnul o svodidlo, které bylo tak vysoko, že sloupek mu utrhl přední kolo a neřiditelné auto pak vletělo do svodidel. Naštěstí se mu podařilo vše poškozené sehnat ještě večer a tak jsme přidali ruku k dílu a ve tři ráno bylo jeho auto opět připraveno k závodu,“ popsal další dění Luboš Klubal, tradiční Milanův mechanik.
Nakonec se pelhřimovský jezdec na neznámé trati neztratil a ve výsledcích byl „vidět“. Z bouřlivého Španělska si odvezl body za absolutně páté místo a přidal i zlato, jak popisuje dále : „Závod jsme absolvovali bez velkých problémů, jel jsem velice rozumně s ohledem na okolnosti, které jsem popisoval, a z výsledku jsem velmi mile překvapen. Při účasti velmi silného pole vozů F3000 (asi 8) a místních dvoulitrových formulí (4) je pro mě 5. místo v Evropě a 1. ve třídě do dvoulitrů perfektní !!
I časy z obou jízd byly velmi rychlé, když ve druhé jízdě mi pořadatel oznámil, že na trati je v jedné ze zatáček olej, ale že vše je označeno vlajkou. Samozřejmě, že olej byl o tři zatáčky dříve, než bylo avizováno, byl přímo ve stopě – a žádná vlajka nebyla. To mi na důvěře moc nepřidalo. O několik zatáček dál se proti mně valila láhev s nějakým pitím, dál pak igelitka a různý jiný bordel. Zkrátka zážitek…
Atmosféra závodu byla velice bouřlivá, při svozu aut se jede špalírem skandujících lidí, kteří nutí jezdce vytáčet motory do omezovačů, pálit pneumatiky, pít pivo a Sidru (místní čučo)…,“
Po skončení závodu se tým se svým přepravním autobusem přesunul podobně, jako další kolegové, na tři dny do kempu asi 100m od oceánu, odkud se pak přesunou do Portugalska, kde se jede další závod ME. Ani zde Milan Svoboda ještě nestartoval, takže jej čeká podobná anabáze, jakou jsme popsali výše. Lze předpokládát, že i atmosféra závodu bude podobná, jako na Al Fitu.
Hned následující víkend po návratu bude následovat tuzemský závod Ústecká 21 a hned poté ECCE HOMO, na které se Milan i jeho tým moc těší, protože už prý aspoň ví, co jej zde čeká.
Pavel Jelínek,
www.car.cz, www.motormix.cz
Tisková informace J.S.C. Racing Pelhřimov
V Brně 16. května 2006
Absolutní pořadí v ME – Al Fito 2006:
1 Ingo Martínez Vilarino Motorsport Reynard 93D 05:22.288
2 Giulio Regosa Tschager Motor Sport Lola SC Ateneo F3000 05:22.627
3 Renzo Napione Tschager Motor Sport Reynard F3000 05:24.398
4 Laszlo Szasz Szazs Motorspot Kpt Reynard Zytec F3000 05:37.119
5 Milan Svoboda Czech National Team Dallara F302 05:40.099
6 José Ramón Fernández Auto Mercado Astur Martini MK39 05:42.749
7 Angel Candás Gaitero Competición Fórmula Nissan 05:43.131
8 Angela Vilarino Vilarino Motorsport Coloni F2000 05:43.536
9 Krámský Otakar Czech National Team Reynard F3000 05:55.421
10 Joerg Weindinger Adac Tam BMW M3 06:08.863
11 Dan Michl Czech National Team Skoda Octavia Kit Car 06:08.901
12 Jaromír Malý Czech National Team Ford Escort Maxi Kit Car 06:11.557
Tým : JSC racing Pelhřimov
Jezdec : Milan Svoboda
Mechanik : Milan Šustr, Luboš Klubal, Libor Linhart
Propagace : JSC studio Pelhřimov, Jan Heřmánek, Pavel Jelínek
Technická podpora : ing. Jiří Svoboda, Marek Bureš
Partneři : Q8 Oils, JSC hydraulika Pelhřimov, JSC studio Pelhřimov, Top Oil Horšovský Týn, Komako Pelhřimov, Montanna Pelhřimov, Chmelař velkoobchod elektro Humpolec, Vydavatelství 999 Pelhřimov,
Oficiální týmové stránky : http://www.jscracing.cz/
PR
|