Narozen: 12. 3. 1970

Bydliště: Klínec / Mníšek pod Brdy

Rodinný stav: ženatý

Povolání: podnikatel – právník

Hobby: manželka, rallye, výpočetní technika, pes

Spolujezdec: Václav Vorel

Narozen: 21. 4. 1969

Bydliště: Příbram

Rodinný stav: svobodný

Povolání: řidič autobusu

Hobby: rallye, motocross, fotbal, kolo, lyžování

Služebně velmi mladý jezdec, který již dosáhl i na metu nejvyšší. I tak by se dal charakterizovat Jan Vaňáč. Do rallye nesměle nakouknul v roce 2003, ale už od prvních kilometrů za volantem půjčeného vozu Renault Clio se pro něj tento sport stal drogou. I když ještě nedosáhnul hranice možností svého vozu, přesto si v roce 2005 zasloužil svými stabilními výkony mistrovský titul. Věčně skromný jezdec ovšem říká: Chci jezdit ještě rychleji!

Jak daleko bylo od záliby v rallye k myšlence rallye jezdit a jejímu zrealizování?

Vždy jsem jezdil dost rychle, ale na ulici to není vhodné. Vlastně je to čím dál nebezpečnější. Takže záliba v rallye nebyla, spíše záliba v rychlé jízdě. Rallysport jsem začal okukovat až v roce 2002. Realizace byla náhoda, započalo to u počítače při ColinMcRaeRally2. Vylepšovali jsme časy u jednotlivých vložek, až jsem si řekl, že bych to chtěl zažít na vlastní kůži. Udělal jsem si okruhovou školu u pana Patery v Mostě a získal národní licenci.

Poté mě svezl v Renaultu Clio EVOII Václav Stejskal. Řekl bych, že mě to spíše odradilo. Nikdy jsem neseděl v závoďáku a bylo to takové surové, bezprostřední až nepříjemné. Trochu jsem vychladl. Asi za dva měsíce mě popíchl Jirka Černý. Naznačil, že nevěří, že někdy pojedu. Přihlásil jsem se na Agropa Rally Pačejov 2003, půjčil jsem si nové Clio Ragnotti a vyrazil. První vložku zrušili, byl to děs. Po dalších dvou odjetých jsem zjistil, že to je ta správná zábava.

Když jsme u těch začátků. Rallye jsi znal zatím jen teoreticky z pohledu diváka. Co tě při vstupu do této disciplíny nejvíc překvapilo? Bylo to jiné, než jsi očekával?

Dost mě překvapilo, po čem se jezdí soutěže. Vždy jsem létal po zametených asfaltech, po dálnici 290 (samo že v SRN) apod. Soutěž je úplně jiná – přijedeš k zatáčce a vidíš, co tam je vytaháno – hrůza. Nevíš, jak funguje podvozek, nevíš, jak funguje pneumatika, máš strach dostat smyk.

To vše po úzkém a nejlépe v lese. A všichni jedou rychle, ne že ne. Čekal jsem to mnohem lehčí, z meze to vypadá jednoduše. Také jsem zjistil, že to stojí spoustu peněz i bez nějakých výletů mimo trať. Pro další období jsem zvolil levnější cestu zábavy.Vím, že mi to má asi mnoho fanoušků tohoto sportu za zlé, ale rozbít auto ve třetí zatáčce po startu, naložit ho lopatou a jet domů není můj cíl.

Jak padla volba na Peugeot 206 RC jako na tvé soutěžní nářadí?

Pro rok 2004 jsem se rozhodl pořídit vlastní nářadí. Volba padla na Peugeot 206 RC, protože to bylo nové, hezké a teoreticky konkurenceschopné auto. Jirka Černý sehnal nové sériové auto rychle a poměrně levně, následovala přestavba. Nechal jsem si poradit od Václava Stejskala, že nemám vymýšlet vymyšlené, proto jsme většinu dílů opatřili od Peugeot Sportu.

Jak ses s novým autem sžíval?

Auto bylo připraveno na start Agropa rally Pačejov 2004. Byl jsem dost nabuzen, proto mé snažení skončilo na prvním kilometru první vložky. Spadl jsem do příkopu na výjezdu z retardéru a diváci mě vyprostili až po dlouhých dvaceti minutách. Málo škody, ale velká zkušenost. Následně dojeté dva sprinty a konečně velká soutěž, rally Příbram 2004. Byl jsem bit jak žito, ale bylo to fajn.

První kompletní sezona skončila celkem šokem asi i pro tebe – mistrovským titulem. Jaký to je pocit, vystoupat na nejvyšší příčku tak brzo po začátku kariéry?

Rok 2005 byl asi úspěšný dle výsledků, nejsem však zatím spokojen se svými výkony. Využívám auto tak na 60 %, aspoň dle tvrzení Mirka Fanty, a ten ví o čem mluví.

Na tvé pravé sedačce se vystřídalo už několik osob. Je poznat velký rozdíl mezi jednotlivými spolujezdci? Pozná se velezkušený „mitfára“ a opravdu přispěje k dobrému výkonu?

Nevím skoro nic o rallye, nebo málo, nemohu proto hodnotit spolujezdce, se kterými jsem jel. Ale rozdíly určitě jsou. Tři odjeté závody s Mirkem Fantou byly nesporně více než výbornou volbou pro zlepšení v rozpise. Dle mého názoru jsem ušetřil minimálně tři roky závodění. Rád bych se s ním ještě svezl, uvidíme. Ostatní byli také dobří. Já bych to neuměl a k nikomu bych si nesedl, mají můj obdiv.

Co říkáš momentální úrovni třídy N3?

Mnoho se změnilo, osobně se domnívám, že správná „en trojka“ nemá s „enkem“ před třemi roky nic moc společného. Kdyby s tím jel třeba Míra Tarabus, asi bychom všichni koukali.

Kam dál budou směřovat tvé kroky? Po zisku mistrovského titulu už není moc met, jejichž zdolání bys mohl plánovat…

Vítězství ve třídě v roce 2005 mě samozřejmě těší. V „enkách“ jsme ale byli až pátí, tak je určitě co zlepšovat. Chtěl bych jet poblíž špičky ve skupině N, ale bude to těžké, možná nesplnitelné. Jezdím pro radost a tak to i zůstane.

Chtěl bych jet rychle, bezpečně a aby to těšilo mě i případné diváky. Pokud pojedu tímto způsobem, budu mít také podporu manželky a to je důležité. Moc ji za to děkuji.

tisková zpráva

Sportfoto.cz

Kotrmelec vytuněného mazlíka..., foto David Bláha	Kotrmelec vytuněného mazlíka..., foto David Bláha
Kotrmelec vytuněného mazlíka..., foto David Bláha	Kotrmelec vytuněného mazlíka..., foto David Bláha
Zobrazit celou fotogalerii