Vlk se s Karkulkou se vrátil na místo činu, ale v Pačejově neoslnil 22.6.2006 21:59 - tisková zpráva
Vlk se vrátil na místo činu
Po necelém roce se rudá 206 -populární Karkulka, která opouštěla loni Pačejov ve stavu, který přiváděl milovníky závodních vozů k pláči a obchodníky se šrotem do radostné euforie, postavila opět na startovní rampu
Jaké to,Jirko,bylo,vrátit se na soutěž,kde jsi dal tak velkou ránu?
„Pochopitelně trošku zvláštní.Když jsme při tréninku příjeli do místa té loňské rány,nechtělo se mi věřit,že auto skutečně pochodovalo až tak daleko.Dva stromy oloupané téměř do koruny a pár pohozených červených plíšků mě ujistilo,že to bylo skutečně tady.
Na vlastní soutěž jsem se ale moc těšil,protože teprve postupně získávám zpátky jistotu v ovládání neposedného kitu a každý ostrý kilometr se počítá.Navíc jsme tentokrát pro bezpečnost udělali maximum – spolujezdec,kterým byl Zdeněk Jůrka,požádal místní zemědělce o pečlivé uvázání větších stromů,aby bylo jisté,že nám zase nevběhnou do cesty a mechanici vůz dovybavili nafukovacím člunem,rukávky a šnorchly vzhledem k četnosti rybníků u trati.“
Cítil se i spolujezdec díky těmto opatřením v divokém voze bezpečněji?
„To víte,že jsem s rukávky na rukou nastupoval na start soutěže o poznání klidněji!Bohužel nám na startovní rampu přišla zpráva,že Peugeot 206 kit car je s nafukovacím člunem na střeše homologován pouze pro finskou Rally 1000 jezer a my jsme v souladu s řády veškeré vodní záchranné vybavení darovali přihlížejícímu chlapečkovi.Tímto mu přejeme krásné léto u vody!“
Úvod soutěže byl poznamenán nejen postupným sžíváním s vozem,ale hlavně velmi uklouzaným povrchem trati po noční bouřce.
Po servisu následovala série osychajících rz,na kterých začal postupný obrat k lepšímu s časy kolem 15. a 16. místa absolutně.“Pocit se zlepšoval,časy se zlepšovaly,bát jsem se přestával,navíc jsem začal poslouchat spolujezdce.Možná až moc.Takže když na mě Zdeněk na 6.rz v uklouzaném vojenském prostoru po dvou krizovkách křiknul,ať se nepo…. a tahám dál,poslechl jsem až moc a na výjezdu z pravé zatáčky jsme spadli do hlubokého příkopu.
Diváci nás dolovali skoro 4 minuty a chceme jim poděkovat za jejich obětavost.Musela to být pěkná rozcvička….“Zbývající 2 rz byly už spíše o dalším hledáni způsobu jízdy na pačejovských tratích a svižné přicouvání do levé zatáčky poté,co se auto na můstku příliš odlehčilo,bylo už jen epizodou zapadající do pestré mozaiky dojmů.
A tak se rudý vůz s Vlkem za volantem a Zdeňkem Jůrkou na sedadle spolujezdce přece jen na horažďovickém náměstí v cíli objevil. A to bylo po dni,který se vyvíjel jako na houpačce a akce střídala akci to nejdůležitější.“Je ale pravda,že už bych si můj oblíbený Pačejov rád někdy absolvoval bez chyb a s nějakým tím pohárem….“tak trochu si postesknul Vlček.
Šance na reparát bude za dva týdny na Kopné.“Už se oba těšíme!Navíc Zdeněk pochází z Moravy,jazyková bariéra padá a já konečně budu vědět,co mi to tam Ti Valaši vlastně říkají!“
Zdeněk Jůrka
|