Se stařičkou „stovkou“ do Alp 4.9.2006 11:23 - Pavel Jelínek
Jako milovník starých aut,motorek a strojů vůbec jsem od mala četl spoustu knih,ve kterých se píše o pionýrských počinech řidičů aut,která měla moc daleko do parametrů moderního automobilu.Mezi všemi výkony mě,nevím proč,nejvíc zaujal rakouský Grossglockner.
Vysokohorská silnice Hochalpenstrase se vine do výše přes 2500 m.n.m. a je jakousi zkratkou do Itálie.Velmi stručně řečeno. Loni sem se pokusil zdolat tuto silnici na skútru Čezeta.Bohužel počasí nám zhatilo plány a zamezilo nám v dokončení smělého plánu.Trochu jsem byl naštvaný,ale musel jsem uznat,že šlo asi minimálně o zdraví.Vždyť ten den tam zahynuli dva čeští horolezci a dalšího musel dopravit do údolí vrtulník.
Hned po návratu jsem začal spřádat plány na letošní rok.Situace se mnohokrát změnila,nakonec to dopadlo tak,že moje auto ještě nebylo hotové a tak jsem vzal za vděk nabídkou kamaráda,který nakonec nemohl jet s námi a nabídl,že můžu jet jeho „stovkou“.
Jde o vůz Škoda 100 roku výroby 1969.Jako správní fanoušci rally se snažíme auta vylepšovat.Takže 100 je vlastně 110,protože jsme sehnali snad poslední sadu na GO motoru v okrese Karviná.Byla to ještě taková ta v tom tubusu a bylo na ní asi kilo prachu.A byla „stodesítková“.
Nedalo se nic dělat a šikovný soustružník stočil nové vložky tak,aby se vešly do bloku Škody 100.Palubovka dostala šest budíků,navíc je tlakoměr oleje,teploměr oleje a otáčkoměr.Další nutnou úpravou bylo náporové chlazení,které se nám podařilo celkem úspěšně vyřešit.Nějaký ten koník byl tedy ušetřen.Ovšem největším oříškem bylo dát autu široké postavení.Nejdřív to byly „prolisy“,ale pak se podařilo sehnat hliníková kola.Vypadalo to fakt dobře,ale auto bylo zase „úzké“.Mezi tunery tolik oblíbené podložky jsme zavrhli.Rozhodli jsme se jít cestou „M“.Tedy ramena na přední nápravě,poloosy,brzdové hadice,vše z posledního modelu 120.Bylo to náročné,ale myslím,že se to vyplatilo!Je to opravdu krasavice.
Po trochu zmatečných přípravách jsme tedy vyrazili.Poměrně velká taška s nářadím,nějaký ten náhradní díl a jedem!Píšu jedem,protože obě cesty jsem podnikl se svým synem Pavlem.
První den jsme měli v plánu dojet do Kamenného Újezdu.Cesta ubíhala dobře,“stovečka“ šla opravdu dobře.Někde kolem Třebíče začal ale měknout spojkový pedál.Postupně se to zhoršovalo,až jsme jeli úplně bez spojky.V nějaké vesnici za Telčí jsme vyrušili nějakého mechanika od kafíčka a ptal jsem se,jestli by se nenašel nějaký aspoň starší hlavní spojkový válec.Prohledal dílničku,volal i nějakému kamarádovi,ale nic.Bylo už pozdě,obchody zavřené,tak jsem se rozhodl pokračovat.
Dojeli jsme tedy bez spojky do kempu a nechali opravu na ráno.Chatka volná nebyla,takže jsme stavěli stan.Nedalo mi to a s lampou jsem se díval do kufru na ten válec s nadějí,že něco zjistím.A zjistil jsem,že hadička přívodu kapaliny do válce byla skřípnutá taškou s nářadím!Taška ven,hadičku narovnat a podložit sekyrkou,aby se nelámala a zkouška!Dopadla výborně!Spojka byla funkční!Měli jsme za sebou prvních 403,trošku dramatických kilometrů.
Ráno ve mně ještě trochu hlodal červ nedůvěry ve stroj.Ale po dobré snídani jsme se rozhodli pokračovat podle plánu.Sbalili jsme tedy stan a vyrazili.V Kaplicích ještě výměna peněz na Eura,nějaký nákup a jedem.Trošku obavy jsem měl z hranic.Přece jen příčný výfuk dává trochu jiný zvuk,než obyčejná 100.A taky gumy 165/60R13 nejsou zrovna podle předpisů.Ale vše bez problémů a už jsme v Rakousku.Nejeli jsme vůbec po dálnicích,abychom taky něco z cizí země viděli.Viděli jsme toho spoustu!Zmíním jen jezero Attersee.Ten pohled je opravdu kouzelný!
Jezero s naprosto průzračnou vodou a za ním vysoké skály.Úžasné!A silnice se kolikrát vine opravdu velmi těsně kolem vody.Někdy je doslova hned za svodidly.Cestu jsme celkem znali.Musím ale trochu zkritizovat značení cest.Mimo velká města je naprosto perfektní,ale pokud vede větším městem,najednou se ztratí.A nebyla to žádná okreska,ale „jednička“,která vede z Lince do Salcburku.
V Linci jsme viděli celkem dost zvednutý Dunaj.Malinko jsme bloudili ve Welsu,jinak jsme bez problémů dorazili do Brucku.V kempu jsme postavili stan,dali si oblíbený dovolenkový Trenčianský párek s fazulou a šli jsme na internet sledovat výsledky našich týmů v Lize mistrů.Trošku zpražení výsledky jsme šli spát(2:5 a 0:0).Dalších 360 km za náma.Tentokrát bez technických problémů.
Probuzení do dne „D“ bylo přijemné.Celkem teplo,bez deště.Sbalení stanu,snídaně,kontrola vody,oleje,světel-vše v pořádku a vyrážíme!Už samotný úvod cesty je nádherný!U cesty jsme viděli dřevěného ježka,traktor z balíků slámy a jiné kuriozitky.Na mýtnici platíme 26 Eur a ten pocit,že už jsme tam je příjemně vzrušující.Hned za mýtnicí je kopec ,snad 14%.Na dvojku ho bez potíží vyjedeme a pak je už stoupání menší(asi 12%).Na trojku to je ale málokdy!
Dobrých 15km pořád do kopce!Serpentin tolik,že mám skoro pocit,že už nikdy nepojedu rovně!Nádherné pohledy na kopce,prostě fantazie!Sledujeme cedule s nadmořskou výškou a celkem rychle jsme „nad Sněžkou“,za chvíli 2000 m.n.m…Pořád do kopce,zapínám ventilátor na chladiči,teplota je nad normálními 80 °C.Dáváme si přestávku na jednom z odpočívadel.Ty jsou snad co 100 metrů.Fotíme,kocháme se.Jedeme dál a za chvíli jsme u restaurace Fuschertörl ve výšce 2430 m.n.m.,míjíme ji a pokračujeme směrem na Hochtortunnel.
Silnice vede chvilku z kopce,chvilku si motor odpočine na čtyřku,ale zase stoupání.Na jeho konci je Hochtortunnel.Projíždíme tunelem a pořizujeme fotodůkazy,že jsme byli nahoře.2504m.n.m. je nejvyšší bod naší cesty.Po chvilce se vracíme a stavujeme se na kafe a čaj do restaurace.Bohužel je zamračeno,takže výhledy nejsou tak jako na fotkách.Po chvilce jedem dolů.Brzdy dostaly taky pěkně zabrat!Projíždíme mýtnici opačným směrem a velmi spokojeni vyrážíme směrem k domovu.
Cesta bez obtíží,auto šlape jako hodiny!Zamluvili jsme si chatku v našem oblíbeném kempu Štilec,takže se těšíme do postele.V 21 hodin jsme v kempu.Dáváme si pivko a kolu a utahaní jdeme spát.Ujeli jsme dalších 442 km.
Dobře jsme se vyspali a po sprše a snídani kontrolujeme auto,opět vše v pořádku, a vyrážíme směrem na Prahu.Návštěva Národního technického muzea,spát budeme u kamaráda kousek za Prahou.Vůz obstál i v náročném provozu v Praze.Dalších 250 bezproblémových km.
Po celkem náročném večeru se ráno poměrně těžce sbírám,syn je ve formě-nealko…Ranní kafíčko ale pomáhá a vyrážíme do Muzea Škodaauto v Boleslavi,rodném městě našeho služebníka.Opravdu jsme se vyžívali a koukali,až nám lezly oči z důlků!Škoda 130RS je opravdu nádherný kousek a ostatní exponáty to samé!Začíná pršet,takže jsme se celkem rychle dohodli,že jedem domů.Nějaké objížďky za Hradcem,jinak bez problémů.Auto ve vynikající formě,my už méně.
Únava je značná.Nicméně kolem 22.hodiny dojíždíme domů do Orlové.Parkuju auto,vybalování necháváme na druhý den.Těšíme se do postelí..Poslední den jsme ujeli 432 km,opět bez potíží.
Myslím si,že „stovka“ dokázala,že i po 37 letech je to dobrý a spolehlivý vůz!I když je spousta věcí nových,základ pochází z roku 1969 a to už je nějaká doba.Díky svému vzhledu budila celkem dost pozornosti,nejen u nás!
Celkem jsme ujeli 1887km.Průměrná spotřeba 6,72l/10km je výborná,vzhledem k tomu,že nízkoprofilové pneu dělají převody dost do pomala.A to už tam je tam „delší“ stálý převod.Takže:povedený výlet!
Doufám,že Vás mé vyprávění aspoň trochu zaujalo a možná i pobavilo.
PS: FOTO z akce najdete brzy v naší fotogalerii
Pavel Drobek
|