Na Horácké rallye stačilo Josefu Petákovi a Aleně Benešové dojet na čtvrtém místě, aby rozhodli o další obhajobě mistrovského titulu ve skupině A. Když musel odstoupit Dušan Kouřil, bylo rozhodnuto. Přesto Pepík s Alenou bojovali do posledních metrů a titul oslavili vítězstvím ve skupině a šestým místem v absolutním pořadí, čímž zopakovali svůj nejlepší letošní výsledek z Krumlova.

 Průběh letošní sezony zdaleka nebyl tak jednoduchý, jak by mohl napovídat zisk titulu dvě soutěže před koncem. Pepík se nikdy netajil tím, že dává přednost jízdě na suchém povrchu a toho si letos moc neužil. V Rakousku a na Šumavě to pochopitelně klouzalo. Zmoklý Matador už Pepíka mrzel, stejně jako Krumlov, kde si mohl spravit chuť alespoň ve druhé etapě.

Slibný výsledek na Bohemii zhatil defekt, byť bodová ztráta ve skupině nebyla nijak tragická. Pepík s Alenou litovali hlavně umístění v absolutním pořadí. Pak však přišla nešťastná událost v podobě zlomeného kotníku při motokrosu a marný pokus absolvovat Barum rallye.  Pepík s Alenou pak již z domova mohli jen sledovat, jak se bude dařit jejich největším soupeřům. Z nich přijel do Třebíče jen Dušan Kouřil.

„Máme spočítáno, že nám stačí dojet na čtvrtém místě ve skupině. Nevím jak bude fungovat noha, přeci jenom ve Vyškově se jelo oproti Třebíči výrazně méně kilometrů. Chceme si uhlídat Dušana Kouřila, ale prestižní bude i příbramský pohár s Emilem Trinerem a na Kopné ukázal Jaromír Tarabus, že je hodně rychlý. Uvidíme jak to půjde a budeme se prát,“ poodkrýval Pepík před startem svou taktiku. Jak řekl, tak udělal.

Po celou soutěž spolu s Alenou bojovali o vedení ve skupině a byli vidět vysoko i v absolutním pořadí. „Byl to opravdu boj,“ říkala později v cíli Alena. „Tarabus přitápěl a tak jsme se nechtěli nechat vzdát. Když odstoupil Dušan, mohli jsme zvolnit, ale znáš Pepíka. Když to jen trošku jde, tak jede. On neumí jet na jistotu a na nohu snad i zapomněl. Ani jeden jsme nechtěli, aby na nás titul jen tak zbyl, takže nějaká taktika šla stranou.

Bylo to hodně rychlé a rozhodl nakonec Mírův defekt, který jsme mohli dostat i my. Letos to nebylo nijak růžové, a ukázalo se, že není důležité vždy vyhrát, ale dojet. My jsme na první titul dlouho čekali a já teď mám pátý v pořadí. Tři z velkých soutěží, jeden ze sprintů a jeden zonový. To je krásné číslo a rozhodně mi nepřijde, že by jejich zisk byl samozřejmost. Každý rok jsme starší, přibývá rychlých soupeřů a kdoví, jak se nám bude dařit příště.

Máme proto radost z každého úspěchu a já osobně si ho užívám, protože nevím, jestli třeba není poslední. Moc si vážím toho, že jsme s Pepíkem mohli takových úspěchů dosáhnout,“ popsala své pocity Alena Benešová. Jen pro zajímavost, ve své bohaté kariéře jen jednou usedla vedle někoho jiného, než byl Josef Peták. Komu ještě četla noty by mohla být taková kvízová otázka pro čtenáře.

Podobný úkol jako v Třebíči, čeká Josefa Petáka, tentokrát s Liborem Joskou i na Labské rallye. I v rallysprintech totiž sahají po dalším titulu ve skupině A. V Pelhřimově za Libora zaskočila Alena a v cíli se spolu s Pepíkem radovala z třetího místa mezi sprintery a druhého vítězství ve skupině, které je těšilo nejvíce. Pak přišlo zmíněné zranění nohy. Jak na Pepíkovu indispozici reagovali spolujezdci? „Řekla jsem Pepíkovi co si myslím a není nutné to opakovat, sám ví dobře, jak si zkomplikoval celou sezonu,“ odpověděla Alena a Libor doplnil: „Nebyla to příjemná zpráva. Zastupuji i hlavního sponzora, takže mě to mrzelo dvojnásob. Pepík ale slíbil, že udělá vše pro to, aby byly naše celoroční cíle splněny a já mu věřím. Ostatně ve Vyškově to dokázal. Bojoval s nohou i s tratí a prokázal obří vůli, takže to nejhorší již máme za sebou. Oceňuji, že při jízdě používá hlavu a jsou na něm vidět veliké zkušenosti za dobu co závodí.

Věděli jsme, že nemá cenu závodit s Kopeckým a vlastně ani s Bérešem. Přesto nás potěšilo, že nám moc neujížděli a Jožku jsme nakonec i překonali, když měl smůlu. V Hradci, který je pro mne domácím podnikem, bychom chtěli jet podobně a snad i rychleji, protože Pepík by na tom měl být opět o něco lépe.“

A na závěr pár slov od Pepíka, který je známý tím, že pro kritiku nejde daleko, ale umí i pochválit. „Minulý rok jsem po Vyškově prohlásil, že Blovické rovinaté erzety jsou proti těm vyškovským zamotané jako Monte Carlo. Tak letos je to jinak a už to neplatí. Pořadatelé ve Vyškově na trati zapracovali. Tratě zamotali a když už dali retardér, tak byl postavený citlivě.

Snad jen kdyby pršelo, tak bychom hodně klouzali na prachu a šotolině, ale jinak můžu letos jen chválit. Škoda jen, že v Třebíči už byl opět nejvyužívanějším dílem omezovač. Technici ve Francii se mě, poté co stáhli data ptali, jestli jsme jeli rallye, nebo jen tak jezdili po dálnici na Prahu...“

Milan Hauer

Motorsport-review.cz

PR

Horácká rally 2006 foto Jiří Navrkal	Horácká rally 2006 foto Jiří Navrkal
Horácká rally 2006 foto Jiří Navrkal	Horácká rally 2006 foto Jiří Navrkal
Zobrazit celou fotogalerii