Vzhůru dolů

Když se před rokem na knižním trhu objevila prvotina Petra Kmenta Pyrrhova remíza, pořídili si ji mnozí příznivci automobilového sportu - a rally zvláště - hlavně proto, že očekávali soubor „veselých historek z natáčení.“ Jenže autor má vyšší ambice a potvrdil je i svým druhým románem, který má název Vzhůru dolů.

Atraktivní kulisa a beletristické podání mnohých tajemství ze zákulisí rally ani tentokrát nechybí. Poručíka Bartoše, redaktora Horta, Fialu, Karase i darebáky Fojtů a Zmeškala už znáte z předcházejícího příběhu Pyrrhova remíza. Teď k nim přibylo několik nových postav a postaviček. A také nové téma – jak je to vlastně s těmi zázračnými pilulkami na hubnutí a byznysem, kterému se tak vznešeně říká wellnes? Kdo si bývalého komentátora Petra Kmenta pamatuje z televize, ten snadno uvěří, že jeho celoživotní (marný) boj s nadváhou, dává autorovi ty nejlepší předpoklady se takovým tématem zabývat….  

A nabízí  i příležitost zabrousit do dalšího se zajímavých rallyových zákulisních témat.  Jak se vlastně v našich poměrech rodí soutěžácké hvězdy? Stačí na to je dostatek peněz? Připočítejme umístění některých epizod do exotických destinací, které autor při svých novinářských cestách po světě navštívil a napínavý děj.  A je tu knížka, nad kterou se občas budete zamýšlet, kde je vlastně hranice mezi realitou a fikcí. Je tu další příběh, který se ještě nikdy nestal, ale kdykoliv stát může.

A pokud nebude nový román k mání u vašeho oblíbeného knihkupce můžete si ji objednat  přímo v nakladatelství Agentura Krigl, Pod Strašnickou vinicí 15, 100 00 Praha 10, e-mail:krigl@telecom.cz

Záložka autorovy druhé knížky slibuje opět zajímavou sondu do světa automobilových soutěží a další porci beletristicky zpracovaných vzpomínek na zážitky z dlouholeté novinářské praxe. Více napoví i následující ukázka:

„Tak pane Farda, tady je David Berka. Nejdříve vám ukáže jak se tohle auto ovládá a pak si přesedne na pravou sedačku a bude vás korigovat jako spolujezdec. Zatím to příliš nepřehánějte s razancí, on je to přece jenom  hodně odlišný aparát od toho, na jaký jste byl dosud zvyklý,“ připomněl, že Farda jakž takž objel povinných pět soutěží sprintérského seriálu a poté, co si tím vysloužil nárok na mezinárodní licenci, hodlal okamžitě přeskočit do velmi silné čtyřkolky.

Že předtím řídil jen postarší hondu Civic VTi, jejíž majitel navíc držel motor výkonově při zdi, aby ušetřil a  kromě bezpečnostního rámu se její vybavení příliš nelišilo od běžných cestovních aut, to nechal stranou.

Novopečený pilot však nezklamal ani ve svých obvyklých velikášských řečech.

„Jo, jasně pane inženýre, ale jen tak mimochodem,  tolik koní jako má pod haubnou moje Porsche Carrera v tomhle vašem zázraku nenajdete ani náhodou,“ provokoval a ten drzý mechanik obrátil oči v sloup.

Inža to ponechal bez komentáře a David, který měl z rodné vesnice slušné křesťanské vychování, se tajně pokřižoval.

„Pane Bože, dej ať tento den  s tvojí laskavou pomocí přežiju,“ šeptal si a myslel to skoro vážně.

„Díky za každé dobré ráno,“ doplnil ho sarkasticky jeho spolujezdec Jirka Formánek, který tu prozatím byl v roli sběrače dat a ani trochu mu nevadilo, že  místo práce na pravé sedačce bude téměř celý den zapisovat časy a inžovy i Berkovy postřehy do velkého bloku.

                                                               ***

„Karle, máš na mobilu zprávu,“ hulákal inža do hukotu průmyslového vysavače.

„Jo, jen to dodělám a hned si to vezmu.“

Fiala kousek po kousku drhl měděným kartáčem a luxoval motorový prostor i kabinu zeleného mitsubishi. 

Protentokrát mělo to těžce zkoušené auto štěstí. Na rozdíl od kamenitého potoka, kam ho před půlrokem poslal Ivan Karas, prolétlo přes příkop, lehce škrtlo o pařez, kde zůstalo pravé přední kolo i se závěsem, ale následující kotrmelec už absolvovalo v měkkém bahně pod břehem rybníka  Velká Kuš.

Problém nastal až po přistání.

Lancer ležel na pravém boku a Fiala, který byl jen v mírném šoku, nemohl ven.

Jeho pilot Jan Farda byl v bezvědomí a vůbec nereagoval. Měl jen vytřeštěné oči a podivně zkřivené rty. Karel tedy musel vykopnout zevnitř přední sklo a svého parťáka vytáhnout. To už se k nim po kolena v bahně brodili záchranáři a Fardu si převzali. Po chvíli přiletěl vrtulník a jezdec putoval na ARO do plzeňské fakultní nemocnice.

Fialovi lékař udělal základních několik funkčních zkoušek a uznal že „mitfára“ zůstal nezraněn. Do auta se však nahrnula bahnitá voda a s jejími zaschlými zbytky  se teď Karel na dvoře autoklubu potýkal.

Když před chvílí vydoloval ze zavěšení bezpečnostních pásů jakousi malou rybičku, dozvěděl se od Formánka, že to bývala mladá bělička a že je vrah nezletilých.

Podíval se na display.

Karle všeho nech a ve vlastním zájmu přijeď do špitálu. Cestou popřemýšlej,  proč jste vlastně  havarovali. Chce to slyšet Bartoš. Přijď do pracovny ke starému Filipsovi. Lelek.

„Do háje,“ vzal mobil a šel za inžou. Beze slova mu zprávu ukázal.

„No a co chceš dělat? Řekni mu totéž co mně. Tedy pravdu. A buď rád, že si tě nezavolali nějací cliftoni, kteří vůbec nevědí o co jde a pletou si havárii na soutěži s normální bouračkou. No, jdi a pak mně zavolej,  jak to dopadlo. To blátíčko na tebe počká,“ uchechtl se a zacpal si nos.

Lancer už začal dost nepříjemně zapáchat.

PS: Knihu  si můžete i nechat poslat na  dobírku. Pište na adresu : p.jelinek@chello.cz

A také o ni připravujeme  soutěž pro naše  čtenáře !

Turecko 2006, foto Martin Viďourek - frozentime.cz	Turecko 2006, foto Martin Viďourek - frozentime.cz
Turecko 2006, foto Martin Viďourek - frozentime.cz	Turecko 2006, foto Martin Viďourek - frozentime.cz
Zobrazit celou fotogalerii