Až se přestane psát rok 2006…

Po sezóně 2005, kdy Robert Čonka s Karlem Hejným třídu SA1 v ČMPR vyhráli a Radovan Mareš s Luďkem Švihálkem v ní skončili čtvrtí, se o rok později karta obrátila. Robertovi mnohé technické problémy zabránily v opakování boje o titul, k tomu měl naopak do poslední chvíle blízko Radovan Mareš.

Rok 2006 patřil v týmu Mad Max RT účasti v K4 Poháru ČR v rallye a hned první soutěž sezóny mu přinesla vítězství. Ve Valašské rallye se radovali z prvenství Radovan Mareš s Luďkem Švihálkem, spolujezdec tak víc než úspěšně oslavil návrat na valašské tratě po mnoha a mnoha letech, posádka tu navíc obsadila výtečné čtvrté pořadí v absolutní klasifikaci PČRR. Jarní moravské pohárové turné pokračovalo ve Šternberku. Tam už vstoupila do bojů i druhá posádka týmu, tedy Robert Čonka s Karlem Hejným, osud krásné soutěže ale nepřál ani jedné z felicií. Roberta s Karlem zklamala převodovka, zejména ale odstoupení Radka s Luďkem pro prasklou poloosu se pro celoroční účtování ukázalo být klíčové.

Smutek z podjesenicka však brzy pominul a mechanici začali chystat oba vozy pro nadcházející soutěž seriálu, Rally Lužické hory. Do technických tratí se zakousli oba piloti týmu MMRT s velkou vervou a brzy jim patřily dvě třetiny stupňů vítězů. Do osudu Roberta s Karlem pak ale opět promluvila Paní Smůla, která se jejich modrého vozu držela skoro celý rok. Prasklá přední guma  znamenala propad v pořadí až na osmou příčku a skoro definitivní rozloučení se s nadějí na obhajobu titulu z minulého roku.

Naopak bílé „Fifině“ Radka a Luďka se zadařilo a konečná druhá příčka je opět vrátila na samotnou špici pohárové klasifikace.

V létě se přesunul Pohár na Šumavu, kde se po změnách v kalendáři  odejely s tříměsíčním rozestupem hned dva závody seriálu. Na první prachatické soutěži tým Mad Max RT uspěl a obě auta obsadila posty v první čtveřici své třídy čtrnáctistovek. Svižná jízda Radka s Luďkem a Roberta s Ivou Víchovou (která dočasně nahradila zaneprázdněného Karla Hejného) vynesla posádky dokonce do první desítky absolutní klasifikace, když za jejich zády zůstalo i mnoho výkonnějších aut soupeřů.

Na druhém prachatickém podniku pak však opět Paní Smůla Robertovu škodovku dostihla, ulámala jí štefty na kolech a z povzdálí se smutné posádce smála. Radek s Luďkem naopak dál prodloužili úspěšnou sérii a druhou příčkou udrželi vedení v seriálu. Závěrečné dva podniky seriálu byly připojeny k sprintům v Žamberku a Vsetíně. Už na Labskou Trotina rallye obě posádky mířily s velkými nadějemi. Pro Radka to byla navíc soutěž domácí, a tak zejména nasazení bílé „Fifiny“ bylo od počátku pekelné.

Bohužel na třetí rychlostní zkoušce jí odmítla ustoupit svodidla a namísto vytoužených bodů přibyla na konto Mareše s Švihálkem pouze nula. Mnohem úspěšněji si tak tentokrát vedla posádka modrého vozu. Robert s Karlem začali klidněji, soutěž zvládli velmi úspěšně a do cíle si dojeli pro stříbrný věnec.

Finále seriálu měly původně hostit jihomoravské Rosice, přesun místa konání do Vsetína bohužel znamenal také posun termínu o dva týdny dopředu. To pro tým znamenalo maximálně urychlit práce na novém Radkově voze, kterým se stala Škoda Felicia Kit car. Auto skutečně vyjelo, ale připravit a vyzkoušet se jej nepodařilo zcela podle představ týmu.

Jak říká Radovan Mareš: „Přestavovalo se z vrchařské verze a ten, kdo toto podstoupil, dobře zná všechny komplikace s tím související - zejména zatáčet se mu moc nechtělo. Nedokonalá příprava se odrazila i na našem odstoupení už na třetí vsetínské RZ, kde se zasekl palivový ventil…“ Nedojetí do cíle bohužel zároveň pro Radka s Luďkem  znamenalo i konec nadějí na celkové vítězství v seriálu. Post vicemistrů pro  posádku Radovan Mareš – Luděk Švihálek je přesto velkým příslibem do příštích sezón, na které jsou Východočeši už teď notně natěšeni.

Zasněžená vsetínská soutěž byla také premiérou nově vzniklé posádky Robert Čonka – Alena Kožmínová. Alena je manželkou kamaráda týmu a loňského absolutního vítěze ČMPR Martina Kožmína, jenž se letos aktivně podílel na chodu týmu Mad Max RT.

A jak se Robertovi jelo s novým hlasem ve sluchátkách? „Bylo to perfektní, naše spolupráce fungovala na jedničku, a tak jsme se domluvili na spolupráci i pro příští sezónu. Karel Hejný je bohužel časově velmi vytížen, podařilo se jej ale přemluvit aspoň pro výpomoc v případě nouze.“ Co se vlastní soutěže týče, kitová felicie byla na sněhu a ledu téměř neovladatelná a v kopcích se její posádka modlila, aby se společně všichni vydrápali na vrchol.

Robert s Alenou se i přesto dlouho drželi na třetí příčce v kategorii SA1. O postavení na stupních vítězů přišla posádka modré felicie až na posledním testu, kdy doslova pár kilometrů před cílem pilot na rovném zasněženém úseku ani přes rychlost kolem čtyřiceti kilometrů za hodinu nedokázal auto udržet na cestě.

Chybka znamenala dvouminutovou ztrátu při navracení škodovky na silnici a pád na čtvrtou příčku ve třídě. „Bramborová medaile“ byla osudem Roberta Čonky i v celoročním účtování, což ale s ohledem na smolný průběh sezóny nelze považovat za neúspěch.

A na čem se oba piloti shodují? „Především bychom chtěli moc poděkovat všem našim partnerům, mechanikům i kamarádům, kteří nás v našem snažení podporují. Těm všem, jakož i našim fanouškům bychom rádi popřáli krásné a klidné Vánoční svátky i šťastný celý nadcházející nový rok 2007, ve kterém se s nimi rádi opět na soutěžích shledáme!“

Karel Špaček

www.motosport-review.cz

Tisková zpráva Mad Max Rallye Teamu

 PR

Zobrazit celou fotogalerii