Skutečnost, že mezi závody v Barceloně a Misanu je měsíční pauza, může svádět k zavádějící domněnce o tom, že pilot má po tuto dobu jakési dobře placené prázdniny. Denní režim Davida Vršeckého ze včerejška však podobné názory vyvrací.
7:00 hod: Začínám den snídaní. Kdysi jsem skoro nesnídal, nicméně Martin Koloc mně jako fanatik zdravé výživy naučil se ráno pořádně najíst. Touto formou mu děkuji.
8:00 hod: Jsem v továrně. Musím říct, že celé uspořádání EP je trochu nelogické. Dva týdny mezi závody je podle mého názoru hodně krátká doba, stihne se udělat nezbytná údržba a jede se na další závod. Měsíc je zase k nevydržení. V BTC teď dělají na mém autě, z Barcelony jsem totiž přivezl pochroumaný diferenciál. Já analyzuji veškerá dostupná telemetrická data z Misana za poslední tři roky. Práce mě baví, ale nelze ji dělat dlouho, protože vyznat se ve spleti údajů vyžaduje maximální pozornost.
12:00 hod: Obědváme, Karel Frič vaří skvěle, častěji by mohlo být kuře.
12:30 hod: Dám si ještě hodinu telemetrie.
13:30 hod: Je hezky, jdu na brusle. V Dubaji mě Koloc honil v pravé poledne, teplota dosahovala 60 stupňů Celsia nad nulou. V Roudnici je pohoda. Jsem rád, že svítí sluníčko, jinak bych musel do posilovny, která mě moc nebere.
15:00 hod: Jdu na dílnu a bavíme se Mariem o tom, co s motorem do Misana, ale hlavně do Nogara, kde se dají čekat strašná vedra.
16:00 hod: Jedu domů, pustím si nějakou muziku a připravím věci na squash
18:00 hod: Hraji squash, je to super hra. Pokud to jde, snažím se hrát tři dny v týdnu. Mám sice poničené pravé koleno, následek havárie na motorce, ale vždycky se přemůžu. Včera jsem zase slavně vyhrál, ale koleno fakt bolí.
20:00 hod: Stavím před barákem, jdu si dát jedno pivo. Klasický ležák mi nechutná, Velvet ale nemá chybu.

Buggyra