Maratónské etapy oddělily zrno od plev ! Zapletal s Janáčkem bojují dál ! 16.1.2007 10:33 - tisková zpráva
Naštěstí my jsme tímto sítem prošli bez ztráty květinky… Náročné etapy, které měly navíc „kouzlo“ toho, že mezi nimi nebyl servis, jsou za námi a my jsme stále ve hře! Zdá se to možná málo, ale když míjíte v nekonečných pískách Volkswageny do té doby vedoucího Giniela De Villierse či hned za ním jedoucího „el Matadora“ Carlose Sainze a dalších a dalších, je to víc než dost…
Bohužel jsme po našem výpadku v etapě ze Zoueratu do Ataru, kdy jsme na trati opravovali spojku (viz předchozí zpráva) a tudíž další den startovali až na konci pole, neboť právě od Mauretánie se již startuje systémem kdy jsou osobní vozy promíchány s náklaďáky. Nic naplat, vzali jsme to opět jako na začátku a řešili jedno auto za druhým. Náročná etapa do Tichitu byla nekonečná. Organizátoři nám nedali opravdu ani metr zadarmo a speciálku, která měřila bez pár metrů téměř 600km dojela většina aut za tmy.
My jsme to měli díky startu až v jedenáct dopoledne jisté a tak jsme s tím i počítali. Ale nepočítali jsme s tím, že trať plná kamení a písku (co jiného lze v Africe čekat, že?!? ), bude zamotaná tak, že jsme prakticky za celou dobu nezařadili vyšší než třetí převodový stupeň. Bylo to nekonečné, dvoje duny jsme zvládli bez větších problémů, ale lopatku a výjezdové plechy jsme použím museli. Nicméně to neznamenalo, jako u jiných hodiny kopání, ale jen lehká zaváhání a tak jsme se zde zdrželi opravdu pár minut a jeli dál.
Tento nekonečný „trial“ končil 50 km dlouhým kličkováním v hlubokém písku mezi velbloudí trávou a my odečítali již každých 100 metrů. Po dvanáct a půl hodinách jsme dorazili do cíle! Hurá, unavení, ale šťastní jsme v cateringovém stanu padli za vlast někdy okolo půlnoci. Špinavý, tak jak jsme vylezli z auta, ale věděli jsme, že jsme zase o kus blíže cíli. Naše kličkování bylo i přes dva defekty a výměny kol úspěšné a vyneslo nám 51. příčku z této etapy.
Po všech těch předjížděcích manévrech a hrabání se v rozježděných dunách jsme se těšili, že druhý den budeme startovat hned za první padesátkou. Omyl! Organizátoři si opravdu dělají co chtějí a tak jsme ráno koukali na startovní pořadí a našli se opět až na konci, přesně tak jako předchozí den…?!? Nic naplat, bojujeme dál. Opět jsme tedy vyráželi po desáté dopoledne a Nema byla více jak 500 km daleko. Celé to byla speciálka, takže jsme měli opět před sebou všechny ty kamióny a „výletníky“, jak říkáme pomalu jedoucím vozům na trati. Mirek Zapletal, ještě ráno prošel auto.
Vyměnili jsme vzduchový filtr, nafoukli odmáčklé kolo z dun, abychom měli do etapy alespoň dvě funkční rezervy a vyrazili na trať. Prvních dvacet kilometrů bylo náročných, neboť se díky prachu opravdu špatně předjíždělo, ale pak se to roztrhalo a nám se začalo dařit poměrně rychle dostávat dopředu. Oproti té předchozí trati byla tato fantastická.
I když náročná a technická a místy opět „trialová“, většinou se dalo jet i v hlubokém písku a kolejích rychle a závěrečných zhruba 100 km po tvrdých štěrkových „skorocestách“. Kupodivu se nám podařilo dojet do cíle za světla a bylo z toho (alespoň myslím) skvělé 40. místo v této etapě a celkově se opět dereme nahoru a jsme na 55.místě absolutně. Nicméně podstatné je, že jsme stále v závodě a můžeme dál zažívat tu neopakovatelou atmosféru, která okolo tohoto závodu panuje.
Prach, špína, pot, únava… to vše jde stranou! Jediné na co myslíme je přežít další den a dostat se tak opět blíže našemu cíli, kterým je Dakar! Teď již opět kluci pracují na autě a sčítají rány, které na něm za poslední dva dny přibyly. Doufejme, že vše zvládnou do rána dát do kupy, tak aby auto stálo na startu okruhové speciálky Nema – Nema.
Do čistých a útulných domovů a kanceláří zdraví sice špinavý a unavený, ale přesto spokojený
Míla Janáček za celý OffROADSPORT CZ tým
|