Nedá mi to a musím se vrátit k několika českým posádkám,  o kterých často vzhledem k týmové příslušnosti nereferuji, ale na jejichž vystoupení jsem i tak opravdu pyšný a fandí jim všichni Češi tady v bivaku, bez rozdílu.

Josef Macháček se vrátil na Dakar, aby si oddechl od celodenního stresu. Dakar už třikrát vyhrál a dle svých slov se přišel bavit. Když jsem se ho v Maroku ptal, kolikátý je v quadech, prohlásil, že ho to vůbec nezajímá, snad až v Ataru. A od Ataru Josef pěkně prohání všechny nejlepší. Macháček na Dakaru proslul jako železobetonový muž, jak jej kdysi pojmenoval Hubert Auriol, přežil hned několik krkolomných pádů bez ztráty kytičky.

I letos má příhod plné kapsy, třeba jak ve druhé etapě v Portugalsku vyletěl z tratě a dlouho vymýšlel způsob, jak dostat čtyřkolku zpět na cestu. Nebo mu praskla nádrž a vyteklý benzín mu opravdu nechutným způsobem rozleptal kůži na noze za kolenem. Josef si nechal nohu obvázat a denně chodí na převaz.

Vzhledem k tomu, že je to v místě, kde se noha ohýbá, kůže pořád praská a bolí jak čert, ale Josef zatne zuby a nedá si pokoj. Sám mi postižené místo v Ataru ukazoval a málem jsem padl do mdlob. Jenže! Jenže Josef Macháček, který tu o svou pouštní čtyřkolku Yamaha pečuje sám, po dnešku quady vede… v padesáti letech!

Miroslav Zapletal s Mílou Janáčkem představili nádhernou kreaci na téma Mitsubishi Pajero a dle svých slov se přijeli spíš jen učit. Jezdecky předváděli vytříbený projev, když se v pohodě drželi v první třicítce a mohli by i výše. Jenže stop jim vystavila etapa do Ataru, v níž Zapletalovi selhala spojka. Ještě den předtím byla v pořádku a druhý den, když posádka odstartovala, bylo jasné,že je zle.

Krásné oranžové Mitsubishi zůstalo stát na trati speciálu. Když jsme přijeli do Ataru, přiběhl za námi udýchaný Honza Říha, novinář z Radiožurnlu, zda nevíme, kde sehnat Mirkův doprovod. Nemůže se jim totiž dovolat a volala mu Mirkova maminka, že auto potřebuje novou lamelu atd atd atd…. našli jsme v bivaku posádku Toyoty řízenou dvěma nadšenci z Lipníka nad Bečvou, kteří potřebné díly naložili a vydali se na trať speciálky, proti proudu závodníků, pouze na azimut a za pár hodin k Mitsubishi skutěčně dorazili.

Co viděli? „Nevěřili jsme vlastním očím, ti kluci dokázali auto zvednout a převodovku vymontovat téměř holýma rukama v písečné bouři, převodovka už ležela vedle auta. Všechno zvládli sikovkami a leathermanem, na němž je pilníček, kterým zbrušovali hrany imbusových šroubů, aby je mohli kleštěmi povolit. Zapletal vylezl z pod auta černý jako horník, jen oči mu svítily!“

Chlapci dokázali dojet do Ataru v prodlouženém časovém limitu, auto dali do pořádku a pokračují, byť už bez nároku na úspěch v celkovém pořadí. „Přijeli jsme se učit a už proto chceme do Dakaru dojet, abychom získali co nejvíce zkušeností, v dalších letech je chceme zúročit,“ říkal po dojezdu Míla Janáček. V dalších etapách chlapci předjeli desítky soupeřů a už zase se průběžně umísťují v první třicítce a potěší oko diváka technicky vytříbenou jízdou.

A taky je tu Martin Macek, který za řidítky své Yamahy 450 předvádí hotové divy. Motorku si připravuje sám u bedny na letišti jako všichni amatéři a při premiérové účasti si drží 18. místo. Když dnes projížděl kolem nás na trati, ještě nám stačil mávat… bravo!

Jsem také rád, že Tomáš Tomeček nevzdal svůj boj hned po první etapě, kdy ohnutá polonáprava a zlomená hnací hřídel (už počtvrté!!!!) znamenaly skoro infarkt. Jenže v Er Rachidii chlapci sehnali šikovného bagristu, který jim polonápravu pomohl narovnat, novou hřídel dokázali v noci nasunout dovnitř a jedou jako z partesu. Každý den bojují o stupně vítězů a snad jim nebude úplně zapovězena ani kýžená první desítka v celkovém pořadí.

V dnešní etapě kolem Némy Tomáš na prvních dvou kontrolní bodech vedl, škoda ztráty v závěru. Snad se mu ještě podaří do první desítky „kousnout“, zasloužil by si to. Jeho výkon zaslouží uznání…

Jiří Vintr

Néma

Dakar 2007, foto týmů	Dakar 2007, foto týmů
Dakar 2007, foto týmů	Dakar 2007, foto týmů
Zobrazit celou fotogalerii