PRAŽSKÝ RALLYSPRINT MEZI JEZDCI

Pro mnoho jezdců byl Pražský rallysprint něčím výjimečným a několik závodních jezdců si právě v Praze na konci roku vyzkoušelo něco poprvé. Pražský rallysprint byl také jednou premiérový, přesně před deseti lety. Jak vzpomínají na Pražský rallysprint někteří jezdci...

Karel Trněný: „Mé vzpomínky na Pražský rallysprint se dají shrnout do jedné jediné události – poprvé jsem zde usedl do WRC. V tu chvíli jsem poznal co to je soutěžní vůz. Na Pražský rallysprint nemůžu tedy jinak vzpomínat, než opravdu dobře.“

Emil Triner: „Měl jsem to štěstí, že jsem absolvoval první ročník. Pak jsem několik ročníků vynechal, ale teď se snažím Pražský sprint jet každý rok. Loni jsem si dokonce vyzkoušel, že umím to co Colin McRae. Dělal jsem totiž kolečko před vjezdem do servisní zóny a to mezi obrubníky, kde bylo místo jen na auto. Něco podobného předvedl McRae v Austrálii v jedné budově, kde byl prostor opravdu jen pro to auto. Tenkrát jsem tleskal já Colinovi, byl bych zvědavý, jestli by loni Colin tleskal mě… Určitě bych chtěl někdy Pražský rallysprint vyhrát, ale to se mi asi nepovede, i když – nikdy neříkej nikdy.“

Karel Trojan: „Na Pražském rallysprintu jsem jel poprvé ve čtyřkolce. Startoval jsem s vozem Toyota Celica GT4 a hned ten ročník jsme si vyrobili problém. Místo na poslední přeskupení jsme jeli hned na Staroměstské náměstí na vyhlášení, ale v půli cesty jsme si chybu uvědomili. Měli jsme však nějakých šest minut do „časovky“. Jeli jsme opravdu hodně rychle, po kolejích, kličkovali jsme mezi auty… Ale stihli jsme to! Ani nevím, v kterém roce jsme startovali v Praze poprvé, ale jezdíme tam každý rok, i letos pojedeme a to se Škodou Octavií WRC.“

Katka Trojanová: „V Praze je vždy super a uvolněná atmosféra. Na „Staromáku“, kde se vyhlašují výsledky, se mi vždycky líbí ty udivené pohledy turistů a vůbec lidi, kteří nejsou fanouškay rally, když vylezu z auta já. On asi nikdo ženskou za volantem závoďáka nečeká… A uvolněná atmosféra dokládá i to, že jeden ročník se nám porouchal vůz, vynechali jsme asi dvě erzety a naskočili do závodu opět později. To se prostě nikde jinde nestane.“

Milan Dolák: „Spousta nadšených a fandících diváků a příjemná atmosféra, tak to je Pražský rallysprint. Každý rok je vždycky něčím výjimečný, čili se nikdy člověk nenudí. Jeden rok jsem vyhrál, aniž bych s tím počítal, o to větší radost to byla. Letos bych měl jet jako předjezdec s jedním zajímavým vozem.“

Václav Pech jr.: „Když se řekne Pražský Rallysprint, vybaví se mi automaticky jméno Petr Mihule, tedy ředitel tohoto skvělého závodu. Vezmu to ale chronologicky: Poprvé jsem tady startoval v roce 1998. Byl to závod, na který v životě nezapomenu. Tenkrát jsem bojoval s „enkovým“ Subaru o první místo, za mnou byly takové legendy, jako Emil Triner, Pavel Sibera nebo Milan Dolák. Také jsem zažil jednu kuriózní krizovku, když jsem jel kus trasy po chodníku. V roce 1999 jsem opět se Subaru Imprezou skončil na skvělém čtvrtém nebo pátém místě. Rok 2000 byl zakončen opět asi pátým místem. V roce jedna jsem zvítězil s Focusem WRC před Romanem Krestou o necelou vteřinu a v roce 2002 jsem se opět honil s Romanem, kdy jsem zvítězil, ale ne už tak těsně. K tomuto ročníku se také váže mé extempore u Úřadu vlády. Jelikož se startuje na Staroměstském náměstí a já jsem si potřeboval ulevit, zastavil jsem u jedné budovy před „Staromákem“ a v jednom tmavém rohu jsem se jal vykonat potřebu. Jenže najednou přišel člověk, o němž bych nikdy neřekl, že je policistou a ptal se co pohledávám u Úřadu vlády… Loni jsem si zase vyzkoušel s generálním ředitelem společnosti Čepro, jaký je smyk v rychlosti kolem 180 km/h. Neodhadl jsem totiž zahřátí gum, ale vše dopadlo dobře, ovšem na třetí vítězství v řadě za sebou to nestačilo. I tak je druhé místo dobré. Jsem zvědavý, co mě potká letos.“

Josef Semerád: „Třikrát jsem tu jel jako předjezdec a jako jezdec jsem do závodu odstartoval předloni, kdy jsem auto „umístil“ pod svodidla a loni jsem vyhrál třídu. V každém případě je Pražský rallysprint nejprestižnějším závodem v zemi, i když není započítávám do mistrovství.“

Roman Kresta: „Moje zážitky z Pražského rallysprintu jsou hlavně ovlivněny tím, že mi vítězství v této šou uniklo několikrát o chloupek. Pražský rallysprint není však o výhře, ale o pobavení všech, jezdců i diváků. Na to se ale mnohokrát zapomíná a závodí se na ostří nože, což je, myslím si, škoda. Někdy si vydělají i policisté. Mám dojem, že v roce 2001 jsem dostal vysokou pokutu za to, že jsem kolem Národního divadla zahříval pneumatiky nebo jsem projel křižovatku na oranžovou… Teď už nevím. V každém případě jela policejní hlídka za mnou a napařila mi opravdu vysokou pokutu.“

Milan Dolák: „Spousta nadšených a fandících diváků a příjemná atmosféra, tak to je Pražský rallysprint. Každý rok je vždycky něčím výjimečný, čili se nikdy člověk nenudí. Jeden rok jsem vyhrál, aniž bych s tím počítal, o to větší radost to byla. Letos bych měl jet jako předjezdec s jedním zajímavým vozem.“

Václav Pech jr.: „Když se řekne Pražský Rallysprint, vybaví se mi automaticky jméno Petr Mihule, tedy ředitel tohoto skvělého závodu. Vezmu to ale chronologicky: Poprvé jsem tady startoval v roce 1998. Byl to závod, na který v životě nezapomenu. Tenkrát jsem bojoval s „enkovým“ Subaru o první místo, za mnou byly takové legendy, jako Emil Triner, Pavel Sibera nebo Milan Dolák. Také jsem zažil jednu kuriózní krizovku, když jsem jel kus trasy po chodníku. V roce 1999 jsem opět se Subaru Imprezou skončil na skvělém čtvrtém nebo pátém místě. Rok 2000 byl zakončen opět asi pátým místem. V roce jedna jsem zvítězil s Focusem WRC před Romanem Krestou o necelou vteřinu a v roce 2002 jsem se opět honil s Romanem, kdy jsem zvítězil, ale ne už tak těsně. K tomuto ročníku se také váže mé extempore u Úřadu vlády. Jelikož se startuje na Staroměstském náměstí a já jsem si potřeboval ulevit, zastavil jsem u jedné budovy před „Staromákem“ a v jednom tmavém rohu jsem se jal vykonat potřebu. Jenže najednou přišel člověk, o němž bych nikdy neřekl, že je policistou a ptal se co pohledávám u Úřadu vlády… Loni jsem si zase vyzkoušel s generálním ředitelem společnosti Čepro, jaký je smyk v rychlosti kolem 180 km/h. Neodhadl jsem totiž zahřátí gum, ale vše dopadlo dobře, ovšem na třetí vítězství v řadě za sebou to nestačilo. I tak je druhé místo dobré. Jsem zvědavý, co mě potká letos.“

Josef Semerád: „Třikrát jsem tu jel jako předjezdec a jako jezdec jsem do závodu odstartoval předloni, kdy jsem auto „umístil“ pod svodidla a loni jsem vyhrál třídu. V každém případě je Pražský rallysprint nejprestižnějším závodem v zemi, i když není započítávám do mistrovství.“

Roman Kresta: „Moje zážitky z Pražského rallysprintu jsou hlavně ovlivněny tím, že mi vítězství v této šou uniklo několikrát o chloupek. Pražský rallysprint není však o výhře, ale o pobavení všech, jezdců i diváků. Na to se ale mnohokrát zapomíná a závodí se na ostří nože, což je, myslím si, škoda. Někdy si vydělají i policisté. Mám dojem, že v roce 2001 jsem dostal vysokou pokutu za to, že jsem kolem Národního divadla zahříval pneumatiky nebo jsem projel křižovatku na oranžovou… Teď už nevím. V každém případě jela policejní hlídka za mnou a napařila mi opravdu vysokou pokutu.“
 
 
 

oficiální stránky: www.PrazskyRallysprint.cz  
  kontakt: info@PrazskyRallysprint.cz