 Profiko tým v Rakousku s dvěma vozy Octavie WRC. Trněný nevykročil nejlépe...
Pavel Jelínek
Tradičně využil zázemí Profika i Jiří Kulhan. Časný termín a zimní podmínky zkrátily zimní spánek mechanikům na minimum, protože přestavba a následné otestování provedených změn na dvou vozech WRC si vyžádalo svůj čas. Vše se nakonec podařilo a o kvalitě jejich práce svědčí i to, že obě octavie jely po celou soutěž bez technických problémů. Jiné to už bylo jezdecky, alespoň pro Karla Trněného.
Už si zřejmě odvykl na to, že jeho jméno se nevejde do první desítky výsledkové listiny. Ale bylo to tak. Když se pokusil o zrychlení, skončil jeho stroj bezmocně viset v závějích a jediné co se v tu chvíli hýbalo byla ručička stopek a Václav Pritzl, organizující vyprošťovací operaci.
Jedenáct dlouhých minut uteklo a sedmdesátá první pozice nebyla pro vicemistra republiky z minulého roku nic příjemného. Nevzdal to a do konce dne již ztrácel na bodované příčky jen tři minuty, které by se daly v sobotní etapě dohnat, kdyby...
Kdyby si opět na třetí vložce dne, celkově však třinácté, opět neustlal ve sněhové peřině a to byl definitivní konec. Tady už Pritzlovy organizační schopnosti na vyproštění nestačily a musela pomoci zemědělská technika. Stálo to dalších osmnáct minut a tak už se dál netrápili a odevzdali jízdní výkaz.
V servisní zoně se zájmem sledovali téměř spanilou jízdu Martina Prokopa s Janem Možným na druhé octavii. Ti vstoupili do soutěže dvěma šestými časy a i po celý den se drželi buď v první desítce, nebo v její těsné blízkosti.
Za připomenutí jistě stojí fakt, že Martin řídil octavii poprvé na pražském sprintu a Jänner rallye byla jeho prvním opravdu ostrým startem v soutěži. Nu, na začátek si nevybral zrovna jednoduchou rallye, ale vyrovnal se s ní na jedničku. Mohla to být i jednička s hvězdičkou, kdyby si to nepokazil na poslední rychlostní zkoušce tříminutovou ztrátou, které využili Triner i Gassner. Z devátého místa klesl Prokop na jedenácté, ale určitě svým výkonem nikoho nezklamal.
Zklamání naopak zažíval Jiří Kulhan s Petrou Mynářovou. Nejprve jel první čtyři vložky bez tlaku v zadních brzdách, když zlobil regulátor tlaku, ale to horší mělo teprve přijít. Poroučel se totiž přítlačný kotouč spojky. Do rychlostní zkoušky se Jiří rozjížděl bez spojky na jedničku, pak řadil trojku a na tento rychlostní stupeň absolvoval všechny měřené kilometry. V dlouhém nočním servisu se mechanici pustili do akce, která se běžně nedělá, tedy do demontáže převodovky a výměny spojky. U speciálů skupiny A, nebo WRC to nebývá problém, ale kdo to někdy zkoušel, nebo viděl u seriového vozu ví, co je to za práci.
Samozřejmě, že čtyřicet minut večerního servisu nemohlo stačit a tak došlo na další riskantní krok. Vůz posádka dotlačila do uzavřeného parkoviště 11 minut po limitu, za což dostala penalizaci téměř dvě minuty a ráno se v prvním servisu vše dokončilo. Bohužel ani toto úsilí nepřineslo úspěch a spojka zlobila pořád. Nezbývalo tedy než sedm sobotních vložek absolvovat opět na trojku. Ve hře totiž bylo třetí místo ve třídě, s tím spojený i pohár a hlavně body. Jiří s Petrou tak dále trpěli a počítali, nikoli kilometry, ale snad i metry, které zbývají do konce. Zrušení třinácté vložky proto přišlo jako dar z nebes, ale čekala je ještě jedna krizovka. Zhruba 300 metrů před cílem úplně poslední vložky jim to uklouzlo a od výletu a nárazu do odstaveného stroje jednoho ze soupeřů je zachránilo jen rychlé zatažení ruční brzdy a stržení auta do hodin.
Závěrečný přejezd byl ve srovnání s tím co mu předcházelo již jen procházkou růžovou zahradou, na jejímž konci čekalo ocenění za třetí místo.
Několik názorů hlavních aktérů:
Karel Trněný: „Moc se mi do Rakouska nechtělo, to je známo, ale když chceme body, tak jsme museli. Bohužel jsme dvakrát dost vypadli z tratě a po ztrátě již nemělo cenu pokračovat. Co k tomu mám říct. Takovou soutěž jsem ještě nejel. Spokojený jsem s tím, že nebyly problémy s auty. Obě octavie šlapaly, ale můj výkon, to bylo něco… Jsou ale i pozitivní stránky. Poprvé jsem jel na nezpevněném povrchu, takže poznatků a postřehů mám plnou pásku na diktafonu a popsaný blok. Vzhledem k termínu konání soutěže, nemáme ještě uzavřené všechny smlouvy s partnery na příští rok a jeli jsme jen na dobré slovo. Paradoxně to byla na přípravu asi nejdražší soutěž a my teď budeme čekat, jak se partneři vyjádří. Hodně velkou radost mi udělal Martin Prokop. Nejen jízdou a super výsledkem, ale i svým přístupem, kdy se před závody neustále zajímal o postup přípravy a dělal pro výsledek maximum. Nebojím se, že by mě svými výsledky zastínil, naopak vítám konkurenci a srovnání, které je pro mě velkou motivací.“
Václav Pritzl: „Přestože se nám sem moc nechtělo, nakonec jsme se těšili a byli jsme také zvědaví. Soutěž to byla skutečně nádherná. Těžká, ale krásná, v krásné přírodě, na pěkných tratích. Myslím, že může našim soutěžím sloužit za příklad téměř ve všem. Pří výběru trati, v péčí o diváky i o posádky. Při sebemenším problému organizátoři okamžitě reagovali a vše hned řešili. Tratě v soutěži oproti treninku, kdy jsme si jízdu s hroty užívali, změkly a navrch ještě nasněžilo a ta změna nám nesedla. Nedokázali jsme se těmto podmínkám přizpůsobit a náš výkon byl nejistý. Třikrát jsme skončili v závějích a jednou nás musel tahat traktor, přitom jsme ani jednou nebyli dál, než jeden metr od silnice. Chtěl bych proto poděkovat spoustě diváků, z nichž většina byla z Čech a také jednomu místnímu traktoristovi za neocenitelnou pomoc při vyproštění.“
Stanislav Kafka (ledový špion): „Dokud se jezdilo v týdnu před soutěží na zmrzlém povrchu, byl Karel ve svém živlu. Pak se projevilo to, že na nezpevněném nemá moc najeto, protože neměl kde. Jednou jsme sice vyjeli na Semperit, ale tam to bylo moc krátké. Vypadá to tak, že budeme muset přerozdělit peníze a místo několika sprintů, vyrazit někam, kde to klouže. Třeba na Slovensko na šotolinu, nebo do Rakouska, uvidíme. Ničeho nelitujeme, byla to dobrá zkušenost a jiný druh závodění. Z pozice špiona vím, jak těžké bylo odhadovat skrytá rizika. Třeba zavátý mostek, na kterém se dobržďuje, byl zcela skrytý ve sněhu a odhalit zbytky zábradlí, to chtělo opravdu pozorné oko. Domácí střelci tento problém nemají, oni o tom mostku vědí od léta, protože tudy denně jezdí. U nás se zase oni diví, jak rychle tu naši kluci dokáží jet. Také mě udělal radost Martin Prokop, jen zamrzí ta poslední vložka, kde daroval hezké umístění Emilovi. Byl by to pěkný skalp při první soutěži.“
Jiří Kulhan: „Byl jsem připraven a podmínky mě nepřekvapily. Nemám s němčinou problém a tak jsem se včas od místních dozvěděl, co nás čeká. Jel jsem tam proto, abych se něco naučil a určitě chci na Jänner rallye startovat i příští rok. Docela by mě zajímalo, jak by vypadaly tratě vložek v létě. Určitě by to byla také hodně zajímavá trať. V soutěži jsme měl moc problémů a proto si hodně cením toho, že v noci jsme na posledních dvou vložkách dokázali i na trojku porazit Pepu Dvořáka. Musím ocenit pořadatele, kteří mi nepojízdné auto pomohli potlačit v uzavřeném parkovišti, abychom mohli ráno dokončit večer zahájenou opravu spojky. O krizovce na konci poslední vložky je psáno výše, takže na závěr jen, že soutěž byla opravdu povedená a to nejen pro mě, ale podle slov mnohem kvalitnějších jezdců, i pro mnoho dalších a už se těším na příští rok.“
Milan Hauer
www.motorsport-review.cz
|
info@webfarm.cz - ISSN 1803-1692 - 
rss/xml
doudoune canada goose pas cher
canada goose pas cher
canada goose Schweiz
Belstaff Leather Jackets
canada goose
Zpět