4. února 1923 došlo k založení Československého Automobilového klubu pro Moravu a Slezsko, jehož 1. předsedou stal se Tomáš Baťa.

První kroky mladého klubu do světa byly velmi těžké. Nicméně však nechybělo obětavé práce k zlepšení těchto poměrů a rok 1924 naleznul klub valně zvětšený. Tohoto roku obdržel také mladý klub křest ohněm. Byly to dva podniky na tehdejší dobu velmi zdařilé.

Dlouho již předtím se uvažovalo, že by mohl býti v těsném okolí Brna uspořádán nějaký automobilový závod, ovšem, jak tehdejší móda žádala, do vrchu, a dlouho byla hledána vhodná trať, až konečně nalezena, a to okresní silnice z Kr. Pole do Soběšic, která také byla zvolena jako oficiální trať pro I. mezinárodní závod Brno–Soběšice.

Usilovné agitaci se podařilo shromážditi u startu 54 závodníky a také vzbuditi zájem obecenstva, který se projevil nebývalou měrou. Bohužel počasí bylo velmi nepříznivé, a to nejen při premieře závodu, ale i při dalších reprisách, takže záhy ujal se zvyk jíti na závod Brno–Soběšice s deštníkem v ruce, třebaže zrána svítílo slunce.

Prvním vítězem v motocyklech se stal Švýcar After na Motosacoche časem 3:01,9. V automobilech byl první Wetzka na Austro-Daimleru časem 3:01,1.
O něco později součinností s BVT podařilo se ČAMS uspořádati 1. mezinárodní výstavu automobilovou v Brně, a to právě v době brněnských Výstavních trhů. Výstava tak bohatě jsouc navštívena obecenstvem splnila nad očekávání svůj propagační ráz.

S okolními kluby byly zahájeny přátelské styky, které se projevily zájezdem jejich na druhý mezinárodní závod Brno–Soběšice (1925), kterýžto podnik minul velmi hladce a znovu více povznesl ČAMS v očích moravského obecenstva. Vítězem v motocyklech stal se št. kpt. Kučka na Brough Superior časem 2:44,9 a v automobilech Čeněk Junek na Bugatti časem 2:24,1.

III. Brno–Soběšice v roce 1926 jely se za veliké účasti jak jezdců, tak i obecenstva. Přihlásilo se 80 závodníků a bylo zlepšeno 11 rekordů. V motocyklech zvítězill v mrtvém závodě Kučka a Turek v čase 2:26,0. V automobilech pak paní Junková časem 2:29,6.

Zlatým hřebem sezony 1927 byly IV. Soběšice, které shromáždily u startu 55 jezdců. Zvítězil v motocyklech Belgičan Flintermann na FN časem 2:38,9, v automobilech pak opět paní Junková v čase 2:38,3.

V. Brno–Soběšice v roce 1928 rovněž velice uspokojily, třebaže počasí bylo jako obvykle nestálé. V motocyklech zvítězil Tichý na Terrotu v čase 2:39,3, v automobilech pak Bondy na Bugatti časem 2:28,8.

Téhož roku pak již v automobilovém sportu můžeme pozorovati tendenci k závodům na okruhu. Krátké závody do vrchu již byly splnily své poslání a obecenstvo bylo žádostivo důkladnější podívané na závod, který by kladl na konstrukci vozidel a obratnost jezdců daleko težší podmínky, nežli bylo tomu dosud u závodů do vrchu.

Sportovní komise se usnesla, že závod Brno–Soběšice se v roce 1929 pojede naposledy, protože už tenkráte bylo definitivně usneseno uspořádati veliký závod na Masarykově okruhu.

Tento VI. a poslední závod na historické trati jel se tentokráte výjimečně za slunečného počasí, a proto byl ve znamení hekatomby rekordů. Jezdci jeli směle. Nejlepší čas, a to 2:22,1, měl Liška na Premieru, Bondy na Bugatti jel pak v čase 2:01,1.

Rok 1930 byl ve znamení příprav na premieru Masarykova okruhu. Veškeré úsilí sportovní komise bylo nutno věnovati na přípravu velikého závodu, a to závodu takového formátu, jaký nejen jakživ klub nepořádal, ale také jaký u nás v republice vůbec nebyl dosud pořádán. Zatím však se již pracovalo na trati Masarykova okruhu a z dřívějších mizerných silnic, kde bylo strach jeti, vyrůstal den za dnem skvělý okruh, jakých je v Evropě málo. Brněnské a vůbec naše širší obecenstvo bylo právem zvědavo, jak bude závod obsazen a jaký bude míti průběh, protože něco podobného nebylo u nás dosud vídáno.

U startu shromáždila se elita závodnictva od nás i z ciziny, z nichž von Morgen na Bugatti sklidil úspěch dne. Návštěva premiery Masarykova okruhu byla ohromná a závod sám měl veliký ohlas v zahraničním tisku a rázem zajistil si pokračování pro příští roky. Toto je však již jiná historie.

Oživení závodu Brno–Soběšice obstaral brněnský Veteran Automoto Club v roce 1974 jízdou do vrchu historických vozidel. V této tradici pokračoval pravidelně až do roku 1987, kdy pro stále rostoucí počet účastníků již nebylo možno zajistit ubytování (tradiční temín byl vždy během konání Mezinárodního strojírenského veletrhu).

V roce 1999 Veteran Automoto Club Brno obnovil tradici jednodenním setkáním. Během krátké doby si závod vydobyl zpět původní popularitu, o čemž svědčí pravidelně se zvyšující počet účastníků i diváků.
- kk-

Ecce Homo, září 2005 od Ondry Koubka	Ecce Homo, září 2005 od Ondry Koubka
Ecce Homo, září 2005 od Ondry Koubka	Ecce Homo, září 2005 od Ondry Koubka
Zobrazit celou fotogalerii