Tak jako už několikrát, zapovídali jsme po nedávno skončené Rallye Orpi Maroc s Portugalkou Elisabete Jacinto, dnes jedinou truckerkou v dálkových maratónech. Do Maroka odjížděl její tým, tak jako náš Tomáš Tomeček, spíše z testovacích důvodů, ale jak se ukázalo, problémů musel řešit víc, než si dokázal představit. Ale dejme slovo Elisabete...

S jakými předpoklady jste do soutěže šli?

Po Dakaru jsem si chtěla opět trochu zazávodit a hlavně otestovat některé modifikace, které jsme provedli po Dakaru. O výsledky mi tolik nešlo, protože startovaly jen tři náklaďáky. Ale samozřejmě jsem ze sebe chtěla vydat všechno.

A o jaképak modifikace šlo? Já jsem si všiml vodících ramen na přední nápravě a dodatečného zakrytování podvozku...

Motor zůstal stejný a změny jsme na něm nedělali. Vyměnili jsme pera a změnili jsme pozici tlumičů. Nápravy, jak sis všiml, opravdu dostaly vodící ramena. Vozidlo jsme odlehčili, vyhodili jsme ven vše, co nebylo nutně potřeba, jela jsem jen se dvěma rezervními plášti a nějakými náhradními díly navíc. Nástavbu jsme nově zafixovali. Pamatuješ si, jak jsem po Dakaru vyprávěla, že když se nástavba začala houpat, byl vůz velmi nestabilní? To jsme vyřešili, auto bylo konečně jak z jednoho kusu. I práce mechaniků jsme zjednodušili drobnou úpravou řady detailů.

Kdo ti vlastně na soutěž připravuje auto? Spolupracuješ nějak s centrálou Renault Trucks v Lyonu?

Závod v Lyonu pouze pracuje na motoru. Zbytek vozidla připravuje pobočka Renault Trucks v Lisabonu, kde na voze dělají dva mechanici. Jedním z nich je Rui Porelo, který se mnou sedí v kabině i při závodě. Má spoustu zkušeností se závody, dříve dělal motokros, jezdil i závody offroad na quadu i v autě. Má i velký cit pro to, co všechno s sebou po mechanické stránce v závodě potřebujeme. Druhým mechanikem je Sandro Dias, který pro Renault přímo pracuje. Je mladší (26 let), má méně zkušeností, ale je to velký dříč a závody miluje. Během závodu sedí v asistenčním autě a připadá na něj většina černé noční práce.

Před nedávnem jsi se zúčastnila expedice s Renaulty v Turecku. Hodila se ti nějak tato zkušenost?

V Turecku to bylo jiné, jezdili jsme pomalu. Překonávat překážky ve velkém Keraxu 6x6 byla hračka Jízda se šestikolkou je podobná jízdě s vozem 4x4, jen je všechno větší. Taky jsem se naučila víc z techniky jízdy v blátě, na což nejsem z Afriky zvyklá. Škoda, že se do Turecka nevrátím na Rallye d’Orient.

Teď k rally: z tvojí strany byla první etapa skvělá, vyhrálas ji. I naši kluci z Tatry ocenili tvůj výkon, i když byli spíše zdrženi defekty. Jak jsi to viděla ty?

No, do první etapy jsem se vrhla s plnou vervou a celkem se mi povedla. Etapu jsem vyhrála, protože kluci z Tatry, myslím, měli dva defekty a taky možná udělali pár drobných chybiček v navigaci. Vím, že řidič Tatry (Tomeček – pozn. JV) je daleko lepším šoférem než já – ale jemu se etapa tolik nepovedla a já vyhrála. Je to fajn pocit, ale na velké uspokojení nebyl čas...

Pak, jak jsem se dozvěděl, přišly technické problémy a dvanáctihodinová penalizace. Co se vlastně stalo?

Na začátku druhé etapy mi navigátor nenahlásil velkou díru v trati a já ji vybrala naplno. Po dalších 15 kilometrech jsme museli zastavit, vůz už nešlo řídit. Vážně jsme poškodili tlumiče i vzduchotlakový systém brzd, takže vůz brzdil jen na levé přední kolo.  Tlumiče jsme vyměnili, ale chyběly nám díly pro brzdový systém, a to byl problém. Jorge vytelefonoval v Renaultu, aby nám poslali urychleně potřebné díly na letiště v Agadiru – dostaly se tam v jednu v noci. Byli jsme v Tantanu a Jorge odřídil v noci na špatných marockých cestách 700 kilometrů, aby se k dílům dostal. Přijel v pět ráno a kluci se dali do díla – navíc při havárii jsme poškodili i další části nápravy. Druhý den jsme jeli velmi pomalu a Rui chtěl občas zastavovat, aby zkontroloval, e na nápravě vše funguje. Další tlumiče jsme už neměli a chtěli jsme jen závod dokončit. Třetí den se jelo přes duny. Na jedné z prvních jsme utrhli vodící rameno při sjezdu, bylo poškozené tou první havárií. Etapu jsme nemohli dokončit a ještě jsme přehazovali tlumiče zezadu dopředu. Takže závod měl pro nás smutný konec, ale ověřili jsme si slabiny vozu.

Dostali jste se i do kontaktu s českou posádkou Tatry?

Ano, párkrát jsme pohovořili. Jsou to příjemní lidé a jsem ráda, že jsme se poznali. Vím, že pilot Tatry je skvělý řidič, je velmi rychlý a má opravdu dobré auto. Ještě jednou, ráda jsem je poznala. 

A dojmy z trati?

Krásná krajina, nádherné výhledy, ale pořadatelé si většinou neuvědomovali, že mají v soutěži i kamiony. Bylo tam pro nás občas dost úzko.

A co problémy s pneumatikami?

Jen jeden defekt, jinak nic.

A na čem zapracujete před Dakarem 2006?

Tradiční téma, nové a lepší tlumiče, ten problém už musíme nějak vyřešit. Pružiny také ještě vyladíme, ale těší nás, že se stále zlepšujeme.

Děkuji za rozhovor.

Jiří Vintr

ME rallycross v Sosnové 2005, foto Josef Svoboda	ME rallycross v Sosnové 2005, foto Josef Svoboda
ME rallycross v Sosnové 2005, foto Josef Svoboda	ME rallycross v Sosnové 2005, foto Josef Svoboda
Zobrazit celou fotogalerii