:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Portugalka Elisabete Jacinto se už dávno v kolotoči největší dálkové rallye zabydlela a stala se nepopulárnější ženou v pelotonu těžké vozy kamionů, čemuž zajisté nahrály i poslední starty z jejího lisabonského bydliště. Elisabete se připravuje i na jubilejní 30. ročník Dakaru.

Ten absolvuje se stejným týmem jako vloni, tedy jedním závodním a jedním doprovodným kamionem MAN, ovšem v nových barvách. „Hlavní partneři se nemění, pouze náš dominantní partmer se rozhodl přes nás propagovat jiný výrobek ze své laboratoře. Z oranžové se tedy převlékáme do bleděmodra. Oranžová mi bude chybět, už jsme díky ní byli známí, ale tyhle změny k motorsportu patří a respektujeme je,“ dodává.

Čtvrt roku před startem Dakaru si Elisabete pěkně zatrénovala, když abolvovala Marockou rallye, konanou letos v poněkud netradičním termínu, navíc pole startujících bylo notně zeštíhlené. Soutěž dokončila přibližně v polovině startovního pole automobilů. „Umístění nebylo podstatné, jeli jsme jako jediný kamion, chtěli jsme hlavně trénovat. Před námi dojelo asi 15 aut a čtyři motorky, ale hlavní jsou naše vlastní poznatky.“

Jediným vážnějším problémem v soutěži byla pro Elisabetin tým zdravotní indispozice mechaniků: „Moji mechanici se nakazili hned na začátku, asi z vody nebo jídla. Bylo jim tak zle, že dva dny nebyli absolutně k použití. Až třetí den mohl jeden z nich začít pracovat, ale problémy technického rázu se nám naštěstí vyhnuly.“

Kamion MAN řady L v Maroku sloužil vzorně: „Auto bylo výborné a po repasi fungovalo skvěle. Konečně jsme našli optimální nastavení pružení a tlumiče s dobrou životností, auto se výborně chovalo jak v dunách, tak i na rozbitých kamenitých cestách. V jednom úseku kolem jezera Ilki vůz jel rychlostí až 153 km/h, tolik jsem kamionem nikdy nejela. Duny jsme důkladně vyzkoušeli v okolí Ergu Cheggagga a Chebbi, znovu znamenité. A zvládli jsme i opravdu těžký průjez hor, loni jsem ho jela s bowlerem a vůbec jsem nevěřila, že se to dá zvládnout i v náklaďáku. Průjezdy byly opravdu úzké, místy se jen tři kola dotýkala země, to čtvrté viselo kdesi ve vzduchoprázdnu. Ale zvládli jsme to a jsem na to náležitě pyšná.“

Před Dakarem ještě auto projde důkladnou technickou kontrolou a potom už jen spousta reklamních povinností a hurá na start. „Na tenhle Dakar se těším víc než na jiné. Za ta léta jsme získali řadu zkušeností, které nyní můžeme zúročit. Pojedeme ve třídě sériových vozidel s objemem motoru do 10 litrů a chceme v ní skončit do 5. místa. Je to navíc asi poslední start v Lisabonu, takže si tohohle ročníku chci především náležitě užít.“