Tropický Tišnov:  Velká úmrtnost vozů, malý divácký zájem a Trněného triumf

             Na rozdíl od loňského ročníku, kdy v samotném závěru posádky překvapila průtrž mračen a ve výsledcích nastalo zemětřesení, proběhla letošní Eurostroj rally v naprostém poklidu. Sobotní ráno se probudilo do překrásného slunečného dne s teplotami kolem třicíti stupňů Celsia, což potěšilo diváky, na druhou stranu - ne úplně nadšeny byly soutěžní posádky, na které čekal den v rozpálených interiérech svých vozů. V rekordním 120členném startovním poli se dařilo papírovým favoritům. Technické převahy svého vozu skvěle využil Karel Trněný, jenž od začátku ukazoval, že mu jízda na suchém asfaltu sedí, a na cílovou rampu najel s náskokem půl minuty jako vítěz.

            Náročná trať tišnovské soutěže dávala před startem možnost proniknout do boje o vítězství i pilotům „enkových“ čtyřkolek - těm však sedí spíše kluzká trať a když nezapršelo, neměli proti Trněného Octavii příliš velkou šanci. V souboji o zlato ve skupině N se nejvíce před startem očekávalo od trojky Viktor Szabó, Petr Hozák, Jan Jelínek, kterým velmi dobře vyšla předešlá soutěž šampionátu v Hrádku nad Nisou.

Prvně jmenovaného dokonce čtvrtá příčka vynesla do čela šampionátu, malé rozestupy na čele tabulky však naznačovaly, že je v dalším průběhu seriálu situace otevřená. Mimo klasifikaci českého seriálu se přijel „sklouznout“ Zdeněk Vlček, který se objevil s novým navigátorem Josefem Králem a poprvé v kariéře vozil na svém voze startovní číslo 1. Vzhledem k nutnosti důkladně otestovat spolupráci s novým copilotem se roli favorita před startem bránil, už první kilometry soutěže ale naznačily, že jeho obavy byly zcela zbytečné.

            Jelikož vyškovští pořadatelé i letos zůstali věrni divácky atraktivnímu, leč časově náročnému modelu 3 x 3 RZ, připadl sobotní start už na osmou hodinu ranní. Ze 120 převzatých posádek však na startovní rampě dvě dvojice chyběly. Zkušený Rakušan Stefan Reininger musel na poslední chvíli svůj start odvolat kvůli zkolabovanému válci na motoru svého vozu Opel Astra, mladičký Jakub Blahna zase kvůli poruše elektroniky svoji Felicii vůbec nenastartoval. Ranní martýrium pokračovalo na přejezdu k prvnímu testu, kde svůj vůz odstavil Johann Drapela kvůli technické závadě a zanedlouho jej následoval i Jozef Martalus, kterého zradil motor jeho Škody 120 S.

            Závodit se začínalo na nejdelší, nejrychlejší a zároveň dle slov mnohých i nejtěžší zkoušce celé soutěže – na Tišnovské RZ. Nejlépe se probudil Trněný a na třinácti kilometrech první zkoušky nadělil druhému Vlčkovi solidních osm sekund. O to větším překvapením bylo, když se na druhém testu Vlčkovi podařilo pořadí obrátit a náskok meclovského pilota o skoro šest sekund snížit. Dravý Plzeňan však nezůstal své pověsti divokého jezdce ani tentokrát nic dlužen. V době, kdy se hnal za skalpem Trněného Octavie, vyrobil na třetím testu dvě chyby, musel dvakrát couvat, a se ztrátou dvacíti sekund byl rád, že si udržel alespoň průběžné druhé místo. Pořadí tedy zůstalo nezměněno a Karel Trněný si mohl vydechnout.

S jedenáctisekundovou ztrátou zahájil soutěž Petr Hozák, následován Janem Jelínkem a trochu překvapivě také Lubomírem Minaříkem, který svými časy vyvracel vlastní hypotézu o tom, že S-šestnáctky nemají na tišnovské trati proti čtyřkolkám šanci. Na dvojce šel kupředu Jelínek, který porazil dokonce i Trněného, zbytečnou chybou v retardéru na třetí vložce (kde strávil několik sekund zapíchnutý v mezi) ale svoje šance na výhru výrazně zredukoval. Zcela bez problémů nejel ani Petr Hozák, který dostal od týmu povel soustředit se na jízdu na čas. Jeho průjezdy mnohdy působily až nezvykle klidně, stopkám se však tento styl líbil a vynesl klatovskému jezdci průběžnou čtvrtou pozici po třech zkouškách. A to i přes řadu technických problémů.

            Samotný odstavec by si jistě zasloužil výkon Lubomíra Minaříka. Reprezentant Eurostroje jel precizně, dařilo se mu vyvarovat chyb a po první sekci soutěže mu patřilo nečekané páté místo absolutně. Hned za ním figurovala ve výsledcích dvojice jezdců, startující s vozy Mitsubishi Lancer sedmé evoluce. V těsném souboji byl po první rundě úspěšnější Petr Poulík, který na sedmé místo odsunul domácího Eddyho Schlagera.

Hlavní sponzor soutěže dosáhl na třetím testu dokonce druhého času absolutně, na ostatních zkouškách však na nejužší špičku povětšinou mírně ztrácel.  Pět desetinek za Schlagerem se držel vedoucí muž tabulky seriálu Viktor Szabó, který o další tři vteřinky porážel Lumíra Firlu, pomalu si zvykajícího na nové mitsubishi po Janu Kopeckém. Také díky Pantálkově ráně do sloupu a jeho následnému odstoupení nakoukli mezi elitní desítku i manželé Ottovi s bílo zeleným subaru, kteří mezi elitou nahradili desátého muže úvodního testu Radka Řeháka s podobným automobilem.

            Po návštěvě servisní zóny soutěž pokračovala další sérií tří zkoušek, které byly opakováním ranní části. Ačkoliv se většina účastníků po náročné úvodní sekci zdála být dobře rozjetá, takřka celá špička absolvovala druhý průjezd Tišnovskou RZ pomaleji, než ten první. Nejrychlejší na trati byl znovu Karel Trněný před Zdeňkem Vlčkem a Janem Jelínkem - i Trněný však oproti ránu o pět sekund zpomalil. Startovní pole se navíc poměrně vyrovnalo a celá devítka jezdců se na čtvrtém testu vešla do rozdílu dvacíti sekund. 

Pátá zkouška znovu perfektně vyšla Zdeňku Vlčkovi, jenž nadělil druhému Jelínkovi sedm sekund a s přehledem si upevnil průběžné vedení ve skupině N. Nebyl však zdaleka jediný, komu vele obtížný Říkonín sedl. Jako pokropený živou vodou působil na vloženém šotolinovém úseku Petr Hozák, jenž neopomněl přítomné diváky důkladně „osprchovat“ štěrkem a na chvíli se místo souboje o body trochu uvolnil. I přes několik parádiček však zaznamenal kvalitní třetí čas a odskočil Minaříkovi.

O co více se podobné úseky líbí Petru Hozákovi, o to méně rád je má Karel Trněný. Meclovský jezdec rozbitou pasáž se spoustou štěrku hodně vypustil, ale vzhledem ke slušnému náskoku v čele ho prohra s Vlčkem a dalšími dvěma „enkaři“ příliš mrzet nemusela.

Šestý test, který se stal v prvním průjezdu rájem krizových situací, odpoledne proběhl klidněji. Dalšího fantastického času zde dosáhl Zdeněk Vlček, který se vyvaroval chyb a oproti prvnímu průjezdu zrychlil o 23 sekund. Trněný dostal nadělenu další „pětku“ a jeho průběžný náskok se snížil už pod hranici čtvrt minuty. Růžky vystrčil zrychlující Lumír Firla, který zkoušku dokončil v druhém nejrychlejším čase a potvrdil, že si na svoje nové soutěžní nářadí rychle zvyká. Výborný čas z prvního průjezdu ještě vylepšil Eddy Schlager, jenž dojel třetí a porazil dokonce i Trněného.

Za zády vedoucí dvojky však k žádným razantním změnám nedošlo. Na třetím místě se s přehledem držel Jan Jelínek (ztráta 27 sekund na první místo), za kterým si to v těsných rozestupech rozdávali dva piloti Lancerů sedmé evoluce Petr Hozák a Petr Poulík. Ve skvělých výkonech pokračoval šestý Lubomír Minařík s nejrychlejší dvoukolkou, který nadále držel v šachu vyrovnanou skupinku Viktor Szabó, Lumír Firla a Eddy Schlager. Jako desátý figuroval ve výsledcích Ludvík Otto, za cílem šestého testu ho však vyřadilo turbo a poslední místo v elitní desítce od něj převzal Milan Kneifel, poprvé startující s Ignisem S1600 týmu Sparrow.

Vzhledem k velkým mezerám ve startovním poli se pořadatelé rozhodli po šestém testu prodloužit kontrolu přeskupení a posádky tak do závěrečné sekce startovaly se čtvrt hodinovým zpožděním. Ze servisu už kvůli poruše převodovky nevyjel Petr Poulík a všichni účastníci od šestého místa výš si tím o příčku polepšili.

Na sedmém testu padlo definitivní rozhodnutí v bitvě o celkové vítězství. Karel Trněný si dal na třinácti kilometrech Tišnovské zkoušky opravdu záležet, překonal oba své nejrychlejší časy z předchozích dvou průjezdů a Vlčkovi nadělil 16 sekund. Plzeňský dravec se sice snažil kontrovat prvenstvím na Říkoníně, ale v tuto chvíli již tušil, že na zlatý věnec zřejmě nedosáhne. Poslední rychlostka pak celkové výsledky už jen potvrdila. Stylovým prvenstvím zakončil svoji vítěznou pouť tišnovskou Eurostroj rally Karel Trněný, navigován Jiřím Kulhanem.

Druzí v cíli, Zdeněk Vlček a Josef Král, naznačili obrovský potenciál do druhé půli sezóny a zaslouženě si dojeli pro největší úspěch své dosavadní kariéry. Možná je jen trochu škoda, že se z boje o vítězství sami vyřadili chybou na třetím testu. Kdyby ji neudělali, nejen že mohla být soutěž vyrovnanější, ale i Karel Trněný by byl nucen jet celý závod naplno. Posledními držiteli medailových příček se stali Jan Jelínek s Miroslavem Kotěnou, kteří po druhé příčce v Lužických horách znovu solidně zabodovali a rovnýma nohama skočili do boje o titul mistra republiky. Na vedoucího muže tabulky, kterým je nyní Karel Trněný, zatím zlínská dvojice ztrácí jen 12 bodů.

I přes soustavné technické potíže si dojel pro kvalitní výsledek Petr Hozák, který přijel na rampu jako čtvrtý v celkové klasifikaci a splnil úkol, který mu tým uložil. V průběžné tabulce šampionátu dokonce postoupil na výtečnou druhou příčku. Díky skvělému výkonu v závěru se do elitní pětky posunul i dosavadní vedoucí muž seriálu Viktor Szabó, jenž odsunul o jednu příčku Lubomíra Minaříka. Valašský jezdec však nesmutnil.

Za volantem Punta odevzdal výtečný výkon a s přehledem si pohlídal prvenství ve skupině A. Minaříkův sponzor a zároveň domácí jezdec Eddy Schlager na sedmém testu využil technických problémů Firlova Lanceru a posunul se na sedmé místo. Jeho radost ale netrvala dlouho. Na osmém testu v zápalu boje vyrobil hodiny a ztratil dvacet sekund. Ačkoliv se jednalo o jedinou Eddyho vážnější chybičku za celou soutěž, ukázala se jako rozhodující. Miska vah se znovu přiklonila na stranu Firly a Schlager s Kolářem se museli spokojit s osmou pozicí. Ačkoliv odevzdali solidní výkon, prohra v závěru je přeci jen trochu mrzela. Spokojeností však nehýřil ani Firla, kterému jel motor jeho vozu v závěru jen na tři válce. Body za šestou pozici v české klasifikaci (Vlček neboduje) sice nejsou pro ostravského jezdce ničím výjimečným, jeho chvíle by však měla přijít spíše až ve druhé polovině sezóny.

Pojďme si ještě přiblížit dění v jednotlivých skupinách. O předních účastnících skupiny N již vše podstatné padlo v pojednání o absolutní klasifikaci. Za pěticí Vlček, Jelínek, Hozák, Szabó, Firla dojel do cíle okruhový pilot Jiří Navrátil, který dal Tišnovu přednost před startem na Rally Bohemia. Kde to šlo, předváděl divákům nádherné průjezdy a konečná dvanáctá pozice absolutně je pro něj zaslouženou odměnou. Hodně naopak zklamal Petr Trnovec, jenž byl po havárii na Lužických horách hodně zakřiknutý a v celkovém pořadí skončil až šestnáctý. Jako osmý ve skupině a osmnáctý absolutně přijel do cíle Pavel Dohnal, který oba své zbylé soupeře ze třídy N4 – Františka Landta a Martina Dlouhého porazil jednoznačným způsobem.

Mezi účastníky skupiny A znovu exceloval talentovaný Lubomír Minařík, který se svým Puntem vyhrál již třetí letošní sprint a suverénně míří za titulem. Minutu a půl v cíli ztrácel druhý muž skupiny Milan Kneifel, jemuž vyšla premiéra s Ignisem na výbornou a po dvou výpadcích v úvodu sezóny konečně zabodoval. Dařilo se také Jiřímu Vlčkovi, který ziskem třetí pozice zopakoval výsledek z Lužických hor a v tabulce seriálu je nyní nejbližším konkurentem Minaříka.

S podobným vozem, se kterým startoval právě Minařík, jsme na trati poprvé viděli Jana Šlehofera, který byl dosud známý vynikajícími výkony za volantem Hondy Civic. Jelikož zatím startoval pouze s vozy skupiny N, nebyla premiéra v Puntu pro talentovaného pilota nijak jednoduchá. Začal pomaleji, v průběhu soutěže postupně zrychloval a rychlý speciál dovezl na rampu bez jediného škrábnutí. Kromě čtvrté pozice ve slušné konkurenci skupiny A posádka vybojovala i první příčku mezi juniorskými jezdci do 25 let.

Skupina S byla od první zkoušky jasnou záležitostí Karla Trněného s jediným vozem kategorie WRC ve startovním poli. Meclovský jezdec neměl na trati konkurenci a druhému ve skupině Eddymu Schlagerovi ujel o skoro dvě minuty. Pilot Hanáckého rally klubu Vyškov, přestože nebyl zcela spokojen s výkonem motoru, s naprostým přehledem odsunul za svá záda dravého Tomáše Kurku, který nedokázal využít technické převahy svého vozu a na Schlagera tentokrát vůbec nestačil. Čtvrtý mezi „esky“ skončil velezkušený Vladimír Berger s Octavií, který zároveň nenašel přemožitele ve třídě S1. Pátý v cíli - Václav Donát dlouho držel s Bergerem krok, ale o možnost porazit svého rivala přišel na pátém testu vinou defektu pneumatiky.

            V nižších objemových třídách skupiny A se z prvenství radoval Jan Halala ve třídě A7 a Jan Dohnal mezi A-pětkami. Zatímco Dohnal s výjimkou jediného testu opanoval v rámci své třídy celou soutěž, Halala měl od počátku situaci složitější. Výborný závod totiž jeli bratři Šebestové, startující se starším Escortem. Na prvním testu začínali z úžasného 29. místa absolutně a Halalovi nadělili sedm sekund, na trojce je však z první pozice ve třídě vyřadilo upadlé kolo. Halala tak přišel o soupeře a kromě první pozice mezi A-sedmičkami v rámci českého seriálu si pochutnal i na všech svých rivalech z Rakouska.

            Ve třídě N3 zpočátku probíhal těsný souboj mezi Josefem Čermákem a Jaroslavem Roubíčkem. Rychleji sice začal pilot hondy, v desetinkovém duelu si ale svojí pozicí zdaleka nemohl být jistý. Překvapivé rozuzlení přinesl šestý test, kde oba nejrychlejší muže vyřadily technické závady a v čele se náhle ocitl Roman Štefan. Jenže ani pilotovi staršího peugeotu nebylo souzeno dojet do cíle. Po jeho odstoupení před startem osmé vložky převzal vedení Josef Šilha, jenž nakonec svůj první letošní start ve sprintech proměnil v překvapivou výhru. Druhý dojel do cíle dravý Roman Stromšík.

            Mezi N-dvojkami soutěž nejlépe vyšla Jiřímu Hladíkovi, jenž zvítězil potřetí ze tří startů a s přehledem míří za ziskem celoročního zlata. V nejslabší třídě N1 si vedl zpočátku nejlépe Josef Koupal, pak ale jeho Fabii postupně opustily oba zadní tlumiče a dravý pilot musel svoji příčku přepustit soupeřům. Nejrychlejší byl nakonec Jan Jinderle, který s náskokem jedné minuty porazil brněnské bratry Řihákovy, netradičně startující s Fabií týmu Henricha Řeháčka.

            Startovní pole tišnovské Eurostroj rally obohatili i účastníci Poháru České republiky, mezi kterými vyčnívalo několik pěkných kousků historických škodovek. S jednou takovou si pro druhé místo dojel do cíle Jiří Jevický, který překvapivě porazil řadu mnohem modernějších strojů a nestačil pouze na subaru řízené Petrem Leherem. Po odstoupení silných čtyřkolek Jiřího Hendricha (Lancer EVO VI) a Vladislava Krejčíře (Ford Escort RS Cosworth) kvůli technickým závadám si pro třetí pozici dojel Kamil Hovorka se skvěle připraveným Favoritem. Vedoucím mužem seriálu zůstává i přes tišnovský výpadek Miroslav Janota s Opelem Ascona.

            Eurostroj rally byla třetí letošní soutěží i pro mladíky, startující v Poháru mládeže. Suverénně nejrychlejší byl podobně jako na obou předchozích soutěžích talentovaný Jan Černý, jenž s přehledem porazil Martina Bujáčka i oba piloty Felicií – Vladimíra Mandíka a Jakuba Urbana. Další z favoritů – Martin Semerád měl smůlu už na první zkoušce soutěže, kde při předjíždění pomalejšího vozu skončil mimo trať a ohnul rameno. Díky improvizované opravě, provedené spolujezdcem Bohoušem Ceplechou, mohla posádka pokračovat dál, před startem šestého testu však dvojici stáje Sherlog Racing definitivně vyřadil prasklý chladič.   

            Na závěr si ještě povězme o rakouských posádkách, které přijely do Tišnova bojovat o body do seriálu Austrian Rallye Challenge. A proč na závěr? Protože to nejlepší patří na konec. Rakušané sice rychlostí za našimi posádkami výrazně zaostávají, rally je však pro ně hlavně zábavou a dokáží si závody skutečně užívat. Zatímco na trati se závodí na ostří nože, na vyhlášení výsledků vládne přátelská atmosféra. Zmíněné posádky navíc na Tišnovsko přivezly nádherné vozy, které na českém území již prakticky nevídáme – a to ať už se jednalo o překrásný Ford Capri, Audi S2, či Lancii Delta.

První místo v hodnocení challenge vybojoval po vyrovnaném výkonu vynikající okruhový pilot Sascha Plöderl s Lancerem třetí evoluce, který se letos intenzivně věnuje i rally a v tabulce seriálu Austrian Rallye Challenge mu prozatím patří vedoucí pozice. Druhý skončil Alexander Tazreiter s mazdou, jenž o pouhých dvanáct sekund odsunul za svá záda loňského krále tohoto seriálu Wolfganga Schmollngrubera s Renaultem Mégane. Ani jeden z již jmenovaných však v úvodu zcela neplnil očekávání a v čele se držel pilot, od kterého se něco podobného před startem vůbec nečekalo. Všichni Rakušané uznale kroutili hlavou nad časy Markuse Hubera s mitsubishi třetí generace, který při svém teprve druhém startu v rally zajížděl časy v první patnáctce celkového pořadí.

Třetí test dokonce zakončil jako šestý nejrychlejší a se svým obstarožním vozem porazil i takové jezdce, jakými jsou Minařík, Hozák či Jelínek. Po čtvrté zkoušce už měl v pořadí challenge minutový náskok, na pětce ale vyjel mimo trať a vylomil kolo. Tím pro něj cesta za prvním místem skončila. S velkou ztrátou sice pokračoval dál v soutěži, na posledním testu jej ale definitivně vyřadila technická závada. Ze senzační čtvrté pozice musel odstoupit také pilot Fordu Capri Roland Spazierer, který do té doby divákům předváděl krásné průjezdy.

            Tišnov tedy máme za sebou. Ačkoliv jej zkomplikovalo několik drobných komplikací, můžeme konstatovat, že splnil očekávání. Posádky si pochvalovaly nádherné tratě a solidní organizaci, fanoušci zase viděli nejpočetnější startovní pole v letošním ročníku domácího seriálu. Je však s podivem, jak málo diváků se kolem tratí vyskytovalo. Zda za to mohlo úmorné vedro, či termínová kolize s Historic Vltava Rallye pouhý týden před mladoboleslavskou Bohemia rally, je těžké posoudit. Jedno je jisté, nezbývá než věřit, že se i v příštím roce podaří tuto významnou automobilovou soutěž na Tišnovsku udržet.

 Jiří Dokulil, ftr-media

Zobrazit celou fotogalerii