Z toho důvodu jsme se vydali druhý květnový víkend na třetí soutěž rakouského mistrovství a to na DUNLOP Pyhrn Eisenwurzen Rally. K účasti na této soutěži jsme zlákali i další čechy a to posádku Petr Voigt – Karel Jirátko. Obě posádky jely s Mitsubishi Lancer Evo VII od K.I.T. Racing s.r.o. Soutěž byla zařazena i do hodnocení MITROPA Cupu a z toho důvodu se jí zúčastnila i třetí česká posádka Pertlíček – Picka s vozem Škoda Felicia.

 

Trénovat bylo povoleno kdykoliv od soboty, od 8 do 20 hod, bez omezení počtu průjezdů. Bylo celkem jen 5 různých úseků, tedy nám na to stačily v klidu a pohodě dva dny. V Rakousku je obvyklé povolit seznamovací jízdy v sobotu a neděli před soutěží, neboť jsou si vědomi, že soutěže nejezdí jen profesionálové, ale i zaměstnaní lidé.

 

 

V pátek se jely jen dvě RZ a to obě třikrát a mezi nimi vždy přeskupení a 45 minutový servis (ano, nepřepsal jsem se, vždy servis 45 min). Neříkám, že to je ta správná cesta, ale jak Rakousko, tak Česko je pod FIA a přitom každý má svůj výklad evropských pravidel. Narážím tím např. na sprintrally u nás (tedy soutěže deklarované pro začínající posádky), kde nejsou vyjímkou 4 erzety, vzdálené od sebe přes 40 km a to bez servisu a možnosti přezouvání pneu. Když jsem u těch pravidel, např. nehořlavé spodní prádlo a boty jsou pro rally v Rakousku pouze doporučeny. A takto to platí již mnoho let beze změny. Zasvěcení, kteří museli v Brně předvádět ve stopce jedné rz své nehořlavé spodky vědí o čem mluvím. Ale zpět do Rakouska : v sobotu se pak jely tři rz, dvě dvakrát a jedna třikrát.

 

 

My jsme po pátku byli 20. absolutně, 9. ve třídě; Petr Voigt 28. absolutně a 13. ve třídě (tj. v N4, na produkční vozy a novou definici skupiny N si tam nehrají); Pertlíček 52. absolutně a 4. ve třídě A6. Auta i servis fungovaly bez problémů, ale na našich v úvodu pomalejších časech bylo přeci jen znát, že Pavel od loňské Třebíče neseděl v závodním autě a že současně jede tak, abychom s jistotou dovezli auto do cíle celé. Celkové výsledky byly takovéto :

 

O to větší bylo mé rozčarování z poměrů v českých rally, když mi v pátek (při tréninku na Autotec Rally Brno, který jsem jel s Petrem Kolářem) volá Karel Trojan, se kterým jsme byli napevno domluveni, že pojedeme spolu i v Českém Krumlově a to dokonce s Poulíkovou Evo sedmičkou. Z rozhovoru s ním, jsem vyrozuměl, že mu Petr Poulík volal a dal mu následující nabídku : když pojedeš s Řihákem, budeš platit nájem o dost desítek tisíc korun vyšší, když s ním nepojedeš, slevím ti o několik desítek tisíc korun od již dohodnuté ceny za pronájem Evo 7.

 

Z toho jsem pochopil, že Poulík z nějakých důvodů nechce, abych jel s Karlem jako spolujezdec. A taky jsem pochopil, že Poulík rozhodně není z těch, kteří umí přímočaře zvednout telefon a říct mi : mě se na tobě to a to nelíbí nebo z takových a takových důvodů bych nechtěl, abys jel s Karlem jako spolujezdec. A už vůbec nechápu, kdo dává Poulíkovi tu moc a drzost rozhodovat o tom, s kým Karel Trojan pojede a s kým ne.

 

Až po několika dnech jsem se dozvěděl (pakliže je to ovšem vůbec pravda), že celá věc vlastně vznikla na základě zcela nepravdivých informací řečených nějakou třetí osobou. Tím jsem byl ale postaven do role, že se automaticky musím obhajovat proti něčemu, o čem nemám ani ponětí. Vynikající stav.

 

 

Mrzí mě to – na další svezení s Karlem v Krumlově jsem se těšil; společně jsme se těšili a byli zvědaví, jak se projeví ve výsledku rozdíl mezi Lancerem Evo 6 a Evo 7. Mrzí mě to i vůči Karlovi, kterého jsem bohužel zcela bez vlastního přičinění postavil do nepříjemné situace. Karel si musí několik dní před soutěží hledat jiného spolujezdce a zvykat znovu na spolupráci s ním a to navíc v Krumlově, který, jak ukazují poslední roky, se snad pro Karla stává zakletým. Já jsem samozřejmě mohl dělat různé protikroky a přijít za Karlem s nabídkou pronájmu minimálně stejně kvalitního auta za možná ještě nižší cenu od někoho jiného. Ale řešit toto týden před soutěží – to bych Karlovi ještě situaci po psychické stránce i možná zhoršil.

 

 

Pro mne je to opětovným velikým ponaučením, že s Poulíkem opravdu spolupracovat nedokáži a nechci. Můj obdiv patří lidem, kteří to z jakýchkoliv důvodů dokáží.

 

Ing. Petr Řihák