V minulých ročnících se posádce Josef Peták – Alena Benešová na jihu Čech moc nedařilo. V paměti je ještě vylomené kolo hned na Tisovce, se kterým pak absolvoval několik dalších vložek, než mohli k autu mechanici, aby je uvedli opět do rychlé jízdy schopného stavu. Takové chyby se Pepík letos vyvaroval a po vítězství na prvních dvou vložkách se usadil v čele skupiny A, byť náskok na druhého Kouřila ani na třetího Šína nebyl nijak velký. Ostatně, o tom se mohl přesvědčit hned na další, v pořadí již čtvrté vložce zvané Netřebice. Drobná chybička v nájezdové rychlosti a stopa plná vytahaného písku, znamenala dlouhý výlet do pole. Pepík to zdůvodňoval tím, že chtěl rozdat pár autogramů přítomným divákům…

 

Buď jak buď, vedení převzal Kouřil. Pepík s Alenou, přestože se podle svých slov se širokým maxíkem na úzkých cestičkách Tisovky necítili nejlépe, dokázali ještě jednou zvrátit vedení na svou stranu, ale pak přišel defekt, minutová ztráta a pád na šesté místo mezi áčky. Na závěrečné vložce dne se Pepík snažil dohnat co se dalo a přineslo mu to jasné vítězství, když druhému a dalším nadělil třináct a více vteřin. Stačilo to jen na posun na třetí příčku. Šín s Kouřilem byli stále relativně daleko. „Tisovka byla nejčernějším zážitkem celé rallye. Udržet tak široké auto na uzoučkých cestách plných posypu a jehličí je pěkná bojovka,“ vydechl si Peták a pokračoval popisem dalšího průběhu prvního dne SEAT rallye: „Na Netřebicích jsem byl venku. Mávali na mě lidi, tak jsem si zajel dát jim autogram a pak přišel defekt. Jsme ve výsledcích dál než jsem si představoval. Auto jinak funguje super, chybu je třeba hledat u řidiče,“ uzavřel tradičně sebekriticky, ale netradičně s mírným smutkem v hlase Pepík.

 

Sobotní části SEAT Rallye dominují dva průjezdy dlouhými Malonty a zde Pepík s Alenou zatroubili k útoku na ztracené pozice. Dvěma nejrychlejšími časy se jim podařilo smazat Šínův náskok a zavěsili se za Kouřila, který zatím převzal vedení. „Stahujeme co se dá. Hlavně druhé Malonty byly správně zajeté. Zbývají čtyři vložky tak uvidíme,“ říkala Alena při studiu časů v servisní zoně před rozhodující částí soutěže. Trojici nejrychlejších dvoulitrů dělilo zhruba čtvrt minuty a rozhodnout se mělo na Římově a Kohoutu. Právě na Kohoutu zaútočil Šín, když oběma svým rivalům ujel o více než dvacet vteřin a opět se ujal vedení.

 

„Už jsem byl smířený s tím, že to nevyjde. Věděl jsem že to bude hra nervů. Sám jsem se ujišťoval o tom, že se nic nestane, když budeme druzí, nebo třetí. První Kohout se nám moc nepovedl asi jsem se kochal, pak jsem si spravil chuť na Římově i když nám  přestal fungovat interkom. Na posledním Kohoutu jsem se snažil neudělat chybu a vyšlo. Mariána je mi trošku líto, podle všeho si zasloužil vyhrát, ale taková je rallye a končí až na rampě. Na závěr se budu asi opakovat, ale opět byly největším neštěstím retardéry a tentokrát se do nich nebyli schopni vejít ani kluci s WRC. Takové věci mi berou sílu, jinak to byla opět skvěle připravená soutěž a jako vždycky se mi tu líbilo.“

 

Tolik Pepíkovo hodnocení konečného výsledku i celé soutěže. V Hodnocení skupiny A si Pepík s Alenou vybudovali již náskok sedmadvaceti bodů před druhým Vladimírem Bergerem.

 

 

 

Milan Hauer

Motorsport review