Po skvělém výkonu a celkové spokojenosti, která následovala po Rallye Bohemia, přišlo zchlazení a to nejen v meteorologickém smyslu slova. Zatímco trať Rallye Bohemia byla jakoby přesně šitá na míru Petákova Peugeotu 306 Maxi, tak vložky v okolí Pačejova a Horažďovic byly přesným opakem. „Jezdit na vytočenou sedmičku po rovině od retardéru k retardéru mě moc nebaví. Připadám si jako bych závodil na vibrátoru na výrobu tvárnic,  popsal své pocity Pepík a jeho spolujezdec Libor Joska doplnil: „V Brně byly také rychlé úseky, ale sedmičku jsme tam k omezovači nevytočili ani jednou, zatímco tady se nám to podařilo hned několikrát.“ Přesto atakovali první desítku absolutního pořadí. Po čtvrté vložce byli devátí a po páté, kterou končila první sekce a následoval servis se dokonce na chvilku objevili na sedmém místě, dvě vteřinky za Chvojkou. Díky dobré volbě pneumatik se jim dařilo i ve skupině A, kde si postupně budovali náskok nejprve před Jiřím Bryndou a Pavlem Kundrátem, přes které později přehnal Petákův nejvážnější soupeř Jindřich Štolfa. Náskok přes dvacet vteřin po pěti vložkách by byl býval slibný, kdyby… Kdyby se spolujezdec Libor nedopustil drobné chybičky v navigaci, která je stála dvacet vteřin penalizace za pozdní příjezd do časové kontroly před servisem.

 

„Nikdo není bez chyby a potkalo to i velké mitfáry. Já jsem si to odbyl tady a doufám, že už se to opakovat nebude,“ přiznával sebekriticky svou chybu Libor. Svůj komentář připojil i Pepík: „Přišli jsme o vteřiny, které jsme vydělali v první rundě na gumách a začínalo se znovu. Pomohli jsme Jindřichovi vrátit se do hry. Žádnou tragedii jsme z toho nedělali, ostatně Libor je náš chlebodárce, ale je dobře že poznal, že v autě jsou si oba dva členové posádky rovnocenní a úspěch je závislý rovným dílem na výkonu obou dvou.“

 

Penalizace tedy přiblížila Štolfu na vzdálenost necelých dvou vteřin a v absolutním pořadí, které bylo hodně našlapané, klesli až na patnácté místo. To byla pořádná výzva pro bojovníka Pepíkova typu a drama ještě podtrhlo proměnlivé počasí. Samozřejmostí byla přibalená dvojice mokrých pneu, která se nakonec hodila, když před devátou vložkou začalo skutečně silně pršet. „Zatímco ráno jsme jeli na měkčích stabilizátorech a gumách typu media, do druhého kola jsem nechal přitvrdit a nazout slicky. Mokré jsme vezli v kufru, pro případ a hodily se,“ pochvaloval si Pepík sázku na jistotu: „Na devítce nám přesto ale pořádně zatrnulo, když jsme šli na vodě k obrubníku. Nakonec se přeci jenom pneu chytly a povedlo se nám to vybojovat,“ oddychl si Pepík a další oddychnutí přišlo v cíli této vložky, když se dozvěděli, že se Štolfovi vzdálili opět o dvacet vteřin.

 

Také v celkovém pořadí se vrátili mezi prvních deset, ale v závěrečných dvou testech je nakonec překonali Barvík a Szabo, takže byli nakonec dvanáctí. Bez penalizace by jejich umístění mohlo být až o pět míst lepší, což svědčí o tom, jak vyrovnaně se v Pačejově bojovalo o mistrovské body. Na závěr si Pepík opět postěžoval na retardéry, kdy se brzdí z plné rychlosti téměř na nulu a pak opět „do plných“: „Už jsem popisoval jaké jsem měl pocity při jízdě na dlouhých rovinách, tak snad abych taky řekl, kde se mi jelo skutečně dobře. Bylo to v Chorvatsku a na Bohemii. Tam jsem skutečně přišel na to, pro jaké tratě je naše auto stvořeno. Byla to prostě paráda, tady mi podobné pocity chyběly a déšť je samozřejmě nevylepšil.“

 

Tento víkend čeká Pepíka opravdová lahůdka. V německém Strassbessenbachu se zúčastní spolu se svým někdejším spolujezdcem Evženem Kamenárem, neoficiálního mistrovství světa veteránů v sajdkárkrosu. Odstartují na legendární Kawasaki 1000 o výkonu 108 koní, která je jediným exemplářem tohoto druhu na světě. Pro Pepíkova strýce Jaroslava Petáka ji postavili v týmu Kawasaki Umbach a protože je doposud v perfektním stavu, dali jí Pepíkovi pro tento závod k dispozici. Po návratu z Německa se již budou opět spolu s Liborem Joskou chystat na další sprint, tentokrát v Blovicích.

 

Milan Hauer

Motorsport review