Již před startem, kdy se ukázalo, že Michal Fiala nepřijel, bylo jasné, že vítězství a mistrovský titul v kategorii Junior 2000 již Antonínu Tlusťákovi neunikne. Spolu s Rudolfem Kouřilem se tedy soustředili na skupinu N, kde bylo ve hře stříbro a o to bojovali s Jiřím Trojanem a Jaromírem Tarabusem. Právě Tarabus jim v pátek dokonale vypálil rybník. „Po odpadnutí Křížka jsme šli do čela enek, před Tarabuse, Běhálka a Trojana. Jenže by nám v sobotu spíše vyhovovalo, mít Jaromíra před sebou a tak jsme na dvou posledních vložkách mírně zvonili a v mlze jeli na jistotu. To jsme však netušili, že on naopak zatáhne a uletí nám o třičtvrtě minutu. Pěkně jsme si zavařili a máme zítra co dohánět“ říkal večer v servisu spolujezdec Rudolf Kouřil a Toník jej doplňuje: „Na těch vložkách byla mlha a mě se vrátily vzpomínky na loňskou Valašku, kde jsme havarovali, proto jsem nechtěl riskovat a jel více na jistotu.“ Ráno, pokud to ještě klouzalo byl Tarabus vždy o chloupek rychlejší, ale jak trať osychala a objevovalo se sluníčko, měla se karta obracet. Nakonec však vše vyřešilo odstoupení jak Tarabuse, tak i Trojanových.

 

 Pak již jen zbývalo dojet do cíle, což se podařilo, ale jednoduché to nebylo. Slabou chvilku si vybrala převodovka Tlusťákovy hondy a řadit šly jen tři rychlostní stupně. Zezadu se totiž pomalu přibližoval Daniel Běhálek a ještě větším tempem Josef Sedláček dohánějící dvouminutovou ztrátu. „V převodovce moc stupňů nezůstalo, ale v případě potřeby jsme byli schopni přidat. Dana Běhálka i Pepu Sedláčka jsme si hlídali a  přitom jsem se snažil auto šetřit.“ Dvacet bodů za první místo ve skupině vyneslo Tlusťáka v tabulce ze čtvrtého na konečné druhé místo, za mistrem Sedláčkem.

 

Josef Sedláček sportovně vypomohl Josefu Koukolovi samosvorným diferenciálem ze svého vozu, protože ten bojoval o umístění mezi prvními třemi v mistrovství Čech a sám soustředil na potvrzení prvního místa v mistrovství Moravy. Soutěž si zpestřoval i soubojem s Tarabusem, kterého navigoval  Václav Vorel, bratr Josefova spolujezdce Romana. Oba bratři brali vzájemný duel opravdu vážně a snad i proto se Roman dopustil chybičky před startem třetí vložky a poslal Josefa o dvě minuty dříve do časové kontroly. „Stát se to může, jsme jen lidé a jak jsme viděli třeba na Matadoru, chybičku vyrobí i spolujezdec formátu July Gála,“ nedělal z dvouminutové penalizace Josef Sedláček velkou vědu.

 

Ve výsledcích se tak propadli na desáté místo ve skupině a šesté, předposlední ve třídě. Soutěž pro ně získala nový náboj a byla před nimi strhující stíhačka. K té došlo zejména ve druhé etapě. Čím více se jezdilo na suchém asfaltu, tím méně byla znát absence samosvoru. „Létající Pepa„ vyhrál dvanáct z patnácti sobotních erzet a v cíli skončil na třetím místě, když na druhého Běhálka scházelo už jen devět vteřin a na vítězného Tlusťáka jen o patnáct více. „V této soutěži nám stačilo jenom dojet a bodovat ve třídě, ale kdyby nás v pátek nezlobily svíčky, tak jsme i s tou penalizací mohli vyhrát,“ řekl, pro sebe typicky lakonicky, Josef Sedláček.

 

Spokojený mohl být v cíli Josef Koukola. I jeho v pátek pozlobilo auto a také jízda v mlze nepatřila mezi příjemné zážitky, ale nakonec se mu podařilo dojet až do cíle a to bylo po třech minulých soutěžích, kde mu technika znepříjemňovala život to nejdůležitější. V sobotu svedl vyrovnaný souboj se svým, pomalu již tradičním soupeřem Markem Morávkem, ale ztrátu z pátku dohnat nedokázal. Na šestém místě ve skupině a čtvrtém ve třídě byl současně druhým nejúspěšnějším jezdcem s Čech a díky tomu se posunul na třetí místo v mistrovství Čech ve třídě N2. „Škoda nedokončených soutěží, mohli jsme být i druzí,“ řekl Pepa, kterého opět navigoval Míla Talaváňa.

 

Oficiální sezona pro tým Motocar Sport skončila a v programu jsou již jen starty v Modřicích a na pražském Benzina sprintu. Je tedy příležitost ke zhodnocení. Během roku, který začal již v Rakousku, zažil tým okamžiky světlé a také ty, na které je dobré co nejdříve zapomenout. Na startu všech soutěží pravidelně stála tři auta, někdy i čtyři. V drtivé většině dojížděla i do cíle a velice často na místech určených pro vítěze. Jezdcům se občas nevyhnuly slabší chvilky a pak přišli ke slovu klempíři i jiné opravárenské profese, aby na příští soutěži bylo vše opět připraveno. Také technika si občas vyžádala svou daň, což je při tolika startech pochopitelné. Celkově však platí, že rok 2004 byl pro tým a jeho posádky velice úspěšný, jak vyplývá ze slov Antonína Tlusťáka.

 

 „Určitě to byla nejlepší sezona, jakou jsme za deset let absolvovali. Do těch desíti roků počítám i začátky v motokárách a následný přechod k soutěžím. Posádkám startujícím s našimi auty se podařilo vyhrát ve skupině i ve třídě, v malém a velkém mistrovství i v juniorech vše, co se vyhrát dalo. Já měl sice smůlu na Bohemii, v Krumlově a na Barumce, ale skvěle zaskočil Pepa Sedláček a potvrdil svou suverenitu ve třídě N2 i ve skupině N. Také Pepa Koukola šel jezdecky nahoru. Škoda chyby na Bohemii a několika problémů s technikou. To ho hodně zbrzdilo, ale dokázal se s tím poprat a vybojoval třetí místo ve třídě v Čechách. Věřím, že půjde ještě nahoru.

 

Pár závodů za nás spolehlivě odjela i Eva Vykydalová a budeme rádi, když spolupráce bude pokračovat i příští rok. Velká škoda byla pačejovské havárie Míši Maňovské. Ta jí na čas zabránila závodit, ale věřím, že i ona se k soutěžím vrátí, protože se hodně zrychlovala a jistě má před sebou ještě pár dobrých soutěží. Hodně nadějí slibuje Zdeněk Tylka, velké překvapení z Vyškova, kde zajel ve třídě na třetím místě a má před sebou velkou budoucnost. Na závěr chci poděkovat i mým spolujezdcům, zejména Jiřímu Marešovi, který se v závěru sezony věnoval svým „mateřským“ povinnostem a Rudolfu Kouřilovi, všem mechanikům, kteří za celý rok odváděli špičkovou práci a také všem našim partnerům. Bez těchto všech lidí bychom nikdy nemohli dosáhnout takové výsledky, jaké se nám letos podařily.“

 

Milan Hauer