Stejně jako v minulém roce si i letos počasí na Šumavě pohrávalo s pořadateli i posádkami. Začalo to ve středu, kdy na celém území, po kterém se soutěž jela začalo hustě sněžit. „Byl to pro nás šok, narychlo jsme přezuli treninkové auto zpátky na zimní pneu a podle informací pořadatele jsme vyjeli trénovat ty rychlostní zkoušky, které měly být průjezdné. Informace formou SMS byly velice důležité a vypadalo to, že se pořadatelé poučili z minulého roku. Ve středu i ve čtvrtek jsme jezdili až do devíti hodin večer a musím poděkovat mechanikům, kteří dokázali absolvovat přejímky se všemi čtyřmi našimi vozy, takže posádky treninky nemusely přerušit,“ řekl Antonín Tlusťák, který si stejně jako další „užíval“ slasti a strasti zimní Šumavy. Patřilo k nim i uvíznutí za posypovým vozem, odkud je vysvobodil až kolega závodník David Marek. Podobné zážitky měl i Josef Koukola, který rovněž zapadl, ale to v podmínkách, jaké panovaly, nebylo nic neobvyklého. Do samotné soutěže vstupoval Antonín Tlusťák a jeho spolujezdec Jiří Mareš s vědomím, že rozhodnutí padne na rychlostních zkouškách sobotní etapy a podobně jako na Jänner rallye, budou rozhodovat  minuty a nikoli vteřiny. „V pátek jsme jeli v klidu a hlídali jsme si Křížka, kterého jsme považovali za největšího soupeře. Obrovsky nás překvapil  Roubíček, který jel opravdu hodně rychle a jenom penalizace jej připravila o vedení. My byli třetí,“ pokračoval Tlusťák. Ztráta na druhého Křížka nemusela být tak veliká, kdyby je na okruhu dlouho nebrzdilo clio Václava Stejskala: „Asi nesledoval zrcátko a náš klaxon taky neslyšel. Žďuchnout jsem do něj nechtěl, protože mi bylo líto světel, která jsme pro jistotu nasadili, kdyby nás zastihla na posledních vložkách dne tma.“ Několik vteřin, které strávili navíc při kroužení kolem Činova, nakonec přesně podle předpokladů nehrálo roli. Před druhou etapou vyslali na trať špiony, aby do rozpisu zanesli poslední změny na trati. Ti nakonec skončili mimo trať a musela se rozjet záchranná operace s cílem vyprostit auto z příkopu a hlavně dopravit posádce zpět do Klatov rozpis, jinak hrozilo, že první erzety budou muset jet na oči. Obojí se podařilo a Tonda s Jiřím mohli zkusit vyrazit do rozhodující části soutěže. „Ráno se nám díky dobrému obutí podařilo stáhnout ztrátu na Křížka a Roubíčka na třetinu. Před desátou vložkou jsem zariskoval s obutím a to byla chyba. Kousek po startu byl na trati sníh a my jsme sklouzli do příkopu. Vypadalo to bledě. Naštěstí diváci zázračně auto dokázali vynést zpět na silnici a já jim moc děkuji. Zachránili nám slušný výsledek,“ přiznává Tlusťák sebekriticky chybu poté, co na desáté vložce strávili o víc než tři minuty déle, než by chtěli. Ve třídě spadli na páté místo a mezi enky vypadli z bodované desítky. „Tady skončila taktika, musel jsem jet naplno, protože jsme již mohli jen získat.“ A podařilo se. Smůla a chyby soupeřů po dalších dvou erzetách vynesly jejich hondu na třetí místo ve třídě a ve skupině N již byli mezi prvními pěti. O další místo se posunuli po vyhrané třinácté vložce, takže byli ve třídě stříbrní a mezi enky čtvrtí. V daných podmínkách to bylo maximum možného, takže do cíle již jeli v klidu a hlídali si výsledek.

 

Dařilo se i dalším posádkám, které startovaly na vozech připravených týmem Motocarsport Zádveřice. „Josef Sedláček se zpočátku držel za polem manželů Trojanových, ale v sobotu jel fantasticky. Dokonce vedl i skupinu N a nakonec skončil druhý. V třídě si bezpečně udržel vedení z pátku a vyhrál,“ pochválil Tlusťák svého kolegu v nižší třídě. Josef Sedláček vítězstvím ve třídě prodloužil svou neporazitelnost z loňského roku i do letošního roku. Již v šesti soutěžích za sebou nepoznal přemožitele.

 

Překvapivě se po pátku objevili na druhém místě ve třídě N 1600 Josef Koukola s Lubošem Novákem a to přesto, že se sebou sami spokojení nebyli, zvláště okruh jim moc nevyšel. Na sobotních vložkách si pak Josef stěžoval na snížený výkon motoru, což se v servisu podařilo odstranit a v souboji s Vítovcem, Novotným a Okrajkem o vteřiny, nakonec vybojovali třetí místo. Bylo to pro ně premiérové umístění na bedně v této třídě a jejich vstup do letošní sezony je tak výrazně lepší, než v minulém roce, kdy platili nováčkovskou daň a také dopláceli na pořadatelské zmatky.

 

Poslední posádkou s vozem v péči Motocarsport Zádveřice, nikoli však podle výkonu, byli Marek Vítovec a Radek Ježek, na starším typu Hondy Civic 1,6. „Marek jel pátý, nebo šestý závod a přestože s takovými podmínkami neměl zkušenosti, zvládl až na chybičku v závěru, celou soutěž na jedničku. Dokázal dokonce i vyhrát jednu rychlostní zkoušku a sahal po třetím místě. Je vidět, že i starší typ hondy může být v rukou šikovného pilota konkurenceschopný.“ Takový byl názor Antonína Tlusťáka na dalšího člena týmu. Nakonec Marek Vítovec cíl nespatřil, když na předposlední vložce lehce havaroval a musel odstoupit. Přesto to vypadá, že naše rallye má dalšího zajímavého jezdce, se kterým se v příštích soutěžích bude muset počítat.

 

Zádveřický tým je nyní již v přípravách na domácí valašsko-tatranskou rallye, kde opět nasadí Hondu Civic Type-R s posádkou Tlusťák - Mareš ve třídě N3 a se šestnáctistovkovými civicy pojedou Sedláček s Rybnikářem a Koukola s Novákem. V té době již bude naše republika v EU a tak by neměly být žádné problémy s přejezdem mezi valašskou a púchovskou částí soutěže, na kterou se v týmu z Valašska všichni těší.

 

 

Milan Hauer