Potřetí za sebou vyhrál Josef Peták, doplněný svými spolujezdci Alenou Benešovou a Liborem Joskou, klasifikaci skupiny A v obou českých šampionátech v rallye. Zarovnal tak počet svých mistrovských titulů na rovnou desítku. Když k tomu připočteme třetí místo absolutně ve sprintech, máme důvod k delšímu rozhovoru, nejen o letošní sezoně.

Skvělý výsledek na konec sezony

Labská Trotina rallye přinesla vedle potvrzení prvního místa ve skupině A i skvělý úspěch v podobě absolutního vítězství v soutěži MČR v rallysprintech. Body za první místo posunuly Pepíka Petáka a Libora Josku na bronzovou příčku celého šampionátu a na tom nic nezměnila ani jejich neúčast ve Vsetíně.

„Absolutní pořadí jsme až do Hradce nesledovali. Teprve potom jsme byli příjemně překvapeni, že jsme třetí. Vzhledem k tomu, jak sezona začala a probíhala, se za daných podmínek asi nedalo dosáhnout výše. Z naší strany byly špatně Okříšky, Hustopeče, myslím, že jsem zkazil i Pačejov.

Dva průšvihy na tak krátkém závodě je dost. Jsem rád, že jsme třetí, protože jsem na to ani nemyslel. Enkaři nás díky stavbě tratí vždy zvalchovali, nebo jsem tu a tam udělal chybu já a samozřejmě na konci se to pak sčítá. Ve sprintech mohlo být vpředu víc lidí, ale dělali asi ještě víc chyb než já. Z tohoto pohledu nás trápí, že nejsme výš ve velkých soutěžích, kde jsme se měli taky dost smůly.

Hodně soutěží ovlivnilo počasí, ale počítají se i chyby řidiče a defekty. Tak to je,“ zhodnotil Pepík, pro sebe typicky s nadhledem a sebekritikou, úspěšnou tečku za letošní sezonou. Ostatně takový přístup si drží po celou dobu svého závodění.

Nepříliš povedený začátek

Víme již jak rok 2006 skončil, ale jeho začátek nijak nenapovídal konečnému úspěchu. Spíše naopak.

„Na konci loňského roku jsem absolvoval operaci a musel jsem proto vynechat start v Rakousku. Šumava pak byla z našeho pohledu problematická a nebyl jsem spokojen s výsledkem. Matador nám vyšel snad ještě hůř než na sněhu, díky deštivým podmínkám. Vůbec byl začátek roku poznamenaný sněhem a deštěm, tedy počasím, které mě osobně velkou radost nedělá. Obracet se to začalo snad až druhý den v Krumlově. Ve sprintech to bylo podobné. Žádné nadšení. V Okříškách jsme prokaučovali gumy, v Hustopečích se nám vloudila do cesty dřevěná srnka. Hezké závodění bylo snad jen v Tišnově. Pak přišla Kopná a Pačejov, kde nás po mojí chybě porazil Roman Odložilík. Opět žádná sláva.

A evropský pohár? Ještě tak jsem byl spokojený ve Slovinsku. Jakž, takž se nám dařilo, protože jsme zajeli podstatně lépe než vloni. Chorvatská Delta se nám naopak nepovedla vůbec. Bylo chladno, pršelo a když jsme defektem ztratili přes 4 minuty, nemělo smysl dál pokračovat. Bylo nám jasné, že v zoně letos moc úspěchů nebude. Umístění na  Matadoru špatný, na Deltě žádný a na Bohemce opět guma, takže jsme opět nebyli tam, kde jsme si představovali.

Ohrožení obhajoby

Přesto, že byl Pepík nespokojený se svým průběžným umístěním, stále měl šanci na obhajobu titulů v obou domácích šampionátech. Zraněná noha při motokrosu však zatáhla černé mraky nejen nad startem na Barum rallye.

„Zbytek sezony jsem si pořádně zkomplikoval pádem z motorky. V nulové rychlosti jsem na ní upadl, ona se za mnou složila na ztrátu rychlosti a zlomila mi nohu. Musel jsem proto vynechat Barumku. Udělali jsme pro start ve Zlíně maximum, ale páteční prolog jasně ukázal, že celou soutěž bych jet nevydržel. Ve Vyškově jsem na tom byl již zdravotně lépe a v Třebíči jsme se už pěkně svezli. Tam byla největším nepřítelem trať. Dlouhé roviny a retardéry. Ve Vyškově a na Příbrami byly také, ale byly postaveny s citem. Však jsem také vyškovské pořadatele pochválil.

Můžu vypadat jako nepřítel retardérů, ale tak to není. Vadí mi jen ty, které neplní svůj účel. Nebaví mě jezdit dva kilometry v omezovači a pak slalom na jedničku před kapličku a za kapličku. To přeci, s výjimkou rychlostního průměru nic neřeší,“ dodal Pepík, jehož šance na obhajobu po úspěchu na Boettcher rallye a Horácké rallye opět vzrostly.

Týmová práce na jedničku

Zvládnout náročný program, jaký absolvoval Hroch Rally Team letos, není možné bez perfektní souhry všech členů týmu. Tedy nejenom posádky, ale i mechaniků, kterým se naopak Pepík snažil nepřidělávat práci. Přesto se dvě chybičky vloudily. O Hustopečích již byla řeč a tak se pojďme podívat na dvojité salto v Příbrami.

„Pro nás je domácí rallye asi nějak zakletá. Před dvěma lety jsme se koupali v potoce a letos váleli sudy. Určitě byl ten kotrmelec zbytečný. Jeli jsme, stejně jako před dvěma lety, pro radost a víceméně nás to málem stálo titul ve sprintech. O to víc si vážím mechaniků, že dali auto za pár dní dohromady, protože hned další týden jsme v Hradci mohli startovat a vyhrát absolutně. Myslím, že to vítězství je spíš jejich, než moje zásluha. Chci jim moc a moc poděkovat za celou sezonu, protože byla náročná.

Jeli jsme asi šestnáct závodů a to vůbec není málo. Náš tým se za několik posledních let posunul hodně dopředu. Za podíl na výsledcích si zaslouží mechanici Petr Cibulka, Pepík Kuděj, Pepík Viktora, Honza Mozol a Petr Sodomka víc než jen a poděkování. To platí samozřejmě i pro Alenu s Liborem a v neposlední řadě i pro všechny naše partnery. Zapomenout nesmím ani na dlouholetého kamaráda a pomocníka Kůra, specialistu přes koberce,“ vyzdvihl své spolupracovníky Josef Peták, pro kterého bylo posledním letošním startem setkání mistrů v Sosnové.

Žlutomodré clio pak uvidíme až v Rakousku na Jaenner rallye. Rozhodl se totiž dopřát mechanikům volnější vánoční svátky, protože minulý rok museli do dílny nejen na Štědrý den, ale i na Silvestra.

A léta běží přátelé ...

Zmínili jsme třetí double v řadě, ale málokdo asi ví, že pro Pepíka byly letošní tituly mistra republiky jubilejní.

„Je to tak, mám tři tituly ještě z motorek. V rallye jsem se dostal letos na číslo sedm, takže můžu slavit jubilejní desátý titul. K tomu můžu připočíst i jeden ze zony. Když se podívám na ten počet, bliká mi v hlavě varovné světélko a říká, že už to trvá dlouho, že stárnu a že to už dlouho trvat nemusí. Začínám na sobě taky pociťovat stáří a uvidím, jak se bude dařit dál. Závodění mě pořád baví, takže na odchod určitě nepomýšlím, ale konkurence také nespí, spíše naopak. Pro příští rok zůstává technika stejná a doufám, že i složení týmu a že nám budou věrni i sponzoři. Konkurence bude asi opět o něco silnější. Přibudou další evo devítky a mezi áčka se chystají další mladí jezdci.

Naše cíle závisí na přání sponzorů. Pokud po nás budou chtít úspěch ve skupině, podřídíme tomu taktiku na soutěžích. Když bude přát počasí, mohli bychom být výš i v absolutním pořadí. Nebude to však jednoduché. Z našeho pohledu jsme měli tři sezony úspěšné na sto procent a to nejde do nekonečna. Je to jako na houpačce. Stát se může vše a výsledek není nikdy jistý.

Někdy mám pocit, že jedu jako na nákup a umístění je super a jindy nemůžu na své jízdě najít chybu a v cíli je to špatný výsledek. Svou roli hraje i zkušenost. Již se neženu bezhlavě za každým nejrychlejším časem. O programu na příští rok jsme zatím nejednali, ale je již téměř jisté, že asi nepojedeme sprinty, protože tam nebudou moci bodovat prioritní posádky. Měli bychom tedy být k vidění na dvoudenních soutěžích.“

Milan Hauer

Motorsport-review.cz

 PR

První Čech v P S 2000 - novinář Milan Jirouš	První Čech v P S 2000 - novinář Milan Jirouš
První Čech v P S 2000 - novinář Milan Jirouš	První Čech v P S 2000 - novinář Milan Jirouš
Zobrazit celou fotogalerii