Tyto rallye, psané tehdy ještě francouzsky oproti dnes módnímu anglickému rally, přitáhly nejen tisíce, později desetitisíce a statisíce diváků, ale také vychovaly stovky kvalitních posádek a posouvaly technickou úroveň soutěžních automobilů dál a dál.

Rallye Šumava po většinu svých ročníků zahajovala a zahajuje mistrovskou sezónu velkých mistrovství a tak byla vždy setkáním toho nejlepšího v našem automobilovém soutěžním sportu. Do života se zde zaváděly nové předpisy, nová opatření, představovaly se nové vozy a nové posádky.

Když v roce 1964 poprvé soutěžní vozy zvířily prach, tehdy ještě většinou šotolinových silnic na Šumavě a v Pošumaví, málokdo tušil, jak bude vypadat tato soutěž po více než čtyřiceti letech, jak budou vypadat soutěžní vozy a jejich technické zázemí. Netušili to ani první šumavští vítězové Karel Jílek a Jirka Hlaváček.

Mnohé za tu dobu upadlo v zapomenutí a zaprášil čas, ale během té doby se také objevila jména a vozy, na které se nezapomíná.

Nedá se zapomenout na Vladimíra Hubáčka a jeho „pana“ spolujezdce Vojtu Riegera, kteří slavili své největší úspěchy na Šumavě s vozy značky Renault. S renaultem vyhrál v roce 1969 i Jirka Rosický s Petrem Cvrkalem. Hubajda, jak se přezdívalo Vláďovi Hubáčkovi, patřil k inventáři klatovských rallye a jak jednou sám prohlásil, najezdil tady tolik kilometrů a zná tady každou silničku tak dobře, jako málokdo z místních. Kromě Vojty Riegra navigoval Hubáčka také dnešní viceprezident Autoklubu České republiky Stanislav Minařík. Bylo to v roce 1976 a jak jinak - vyhráli!

Nedá se zapomenout ani na tovární jezdce týmu Škoda. I když - tovární jezdce... Byli to chlapi, kteří pracovali jako mechanici, většinou ve vývojové dílně v „Česaně“, a potom si „udělali“ auťák a šli závodit. S dnešními továrními jezdci to mělo společného málo. Ale je pravda, že díky přístupu k nejnovějším výsledkům vývoje a relativně i k dostatku potřebných dílů, byli vždy o kousek před ostatními a udávali směr. A tak úloha tehdejších AZNP Škoda a nejen v Mladé boleslavi, ale také v Kvasinech či ve Vrchlabí je nepřehlédnutelná a patří jim přední místo v historii našeho automobilového sportu.

A ty „fabrické“ posádky? Třeba Jirka Srnský s dlouhatánským Vláďou Lokvencem (vyhráli v roce 1965), Jarda Bobek s Leo Hnatevičem (1966), nebo Jarda Jelínek se Svátíkem Kvaizarem. Ti si „plácli“ v roce 1972 a rok na to vyhráli zase jejich kamarádi Olda Horsák s Jirkou Motalem. Ti byli nejlepší také v roce 1974.

Rok 1975 to byl nástup nádherného vozu Škoda 200 RS, ze kterého se později vyklubala legendární stotřicítka. To už byla éra Jirky Šedivého a Jirky Janečka, Sváti Kvaizara na místě řidiče a jeho mitfáry Jirky Kotka.

Samostatnou kapitolou v historii Rallye Šumava a našeho automobilového  soutěžního sportu je Leo Pavlík. Především proto, že se stal čtyřikrát vítězem této soutěže (což se nikomu jinému nepodařilo), ale také proto, že byl hvězdou našich rally mnoho let. Uměl jezdit se vším. Ať to byla škodovka - všechno vzadu, nebo renault - všechno ve předu, opel - klasika, motor ve předu a pohon zadních kol, či audi - pohon na všechna čtyři kola. Se vším uměl!

Vystřídal řadu spolujezdců. Standu Rudu, Oldu Gottfrieda, Frantu Šimka, Luboše Hlávku, Karla Jirátka a mám pocit, že všichni si dodnes považují, že mohli tohoto pilota navigovat.

Další výraznou osobností našich rally byl Václav Blahna. Jezdil dlouho, jezdil rád a jezdil dobře! Začínal jako soukromník, aby se o něj později přetahovaly týmy Škodovky, Barumu či Slušovic. Jeho úspěchy na Rallye Akropolis, Rallye  Jugoslávie, či nezapomenutelné umístění na Rallye Monte Carlo by vydaly na zvláštní článek.

Také u Vaška se vystřídala řada spolujezdců - vždy skvělých. Jirka Motal, Luboš Hlávka, Pavel Schovánek.

Václav Blahna startoval na Rallye Šumava nesčetněkrát. V letech 1979 a 1983 vyhrál,ale nezapomenutelný je jeho start v XIX. ročníku v roce 1984, kdy na Šumavě startoval s vozem MTX 160 RS. Byla to kombinace karosérie vozu Škoda Garde a upraveného motoru z vozu Lada 1600. Auťák dostal přezdívku Bastard a postavila ho vynikající domácí firma Metalex, která byla vedle Škodovky mozkovým centrem automobilového sportu a v kombinace s fortelem metelexáckých dělníků získala věhlas daleko za hranicemi republiky.

Když jsem napsal o Metalexu, musím připomenout, že VAZ 2105 MTX z této dílny vyhrál Šumavu v roce 1984 v podání Míry Langa a Miloše Týceho.

V roce 1986 zvítězila v Klatovech posádka Jiří Urban a Jiří Klíma na Škodě 130 LR -už ne té elegantní „kupátkové“ stotřicítce ale daleko modernější škodovácké verzi.

Rok 1987 to je skvělý vstup Jirky Sedlář do automobilových soutěží. Vyhrává s Josefem Častulíkem XXII. ročník Rallye Šumava se Škodou 130 LR, aby si o rok později vítězství zopakoval s vozem Lancia HF Integrale. Vynikající posádka JZD Podhoran Fryšták - Lukov byla v soutěžním poli něčím novým. Nesmírně skromné vystupování, kolem nich ohromná pohoda a na silnicích nenápadná, ale ukrutně rychlá jízda. Zvlášť mokro a kluzko Jirkovi Sedlářovi seděly. Škoda, že tak brzy tragicky opustil soutěžní tratě.

Rok 1990 byl rokem plným změn a zvratů, ale XXV. ročník Rallye Šumava si svoji tvář zachoval a stal se součástí Mitropa Cupu. Do republiky se na soutěže hrnuly zahraniční jezdci a Šumava nebyla výjimkou. Naše posádky neměly ještě rovnocennou techniku a tak kralovali Němci - Moosleitner se Schranklem na Ford Siera Cosworth 4x4.

Mathias si své vítězství zopakoval i o rok později se spolujezdkyní Rauschovou s vozem BMW M3.

Ale další rok, to už se domácí posádky otřepaly a pro vítězství ve XXVII ročníku  i  dojel Láďa Křeček s Honzou Krečmanem. Pořídili si Ford Siera v úpravě Cosworth a s touto čtyřkolkou nedali šanci ani Moosleitnerovi, Webrovi či Bussjägrovi. O Italech ani nemluvím.

Dvacátý osmý ročník Rallye Šumava se stal součástí mistrovství Německa. Je třeba říci, že důstojnou a přinejmenším rovnocennou. Však také v anketě  německých jezdců, byla Šumavská trať hodnocena jako nejnáročnější z celého mistrovství. Své body za vítězství si v ohromné konkurenci skvělých posádek odvezli Dieter Depping a Peter Thul.

Rok 1994 přinesl v Klatovech úspěch posádce Heider - Stock z Rakouska a  poprvé se klatovská rally jela pod názvem Rallye Šumava Mogul. Je třeba zmínit, že ve znamenité konkurenci se třetím místem uvedli pozdější dvojnásobní vítězové Šumavy Dolák s Palivcem.

Jubilejní XXX. ročník patřil perfektní italské dvojici Enrico Bertone - Massimo Chiaponi s Toyotou Celica. Startovali v barvách domácího týmu CW Oil a byli  dobří nejen v Klatovech,tak vyhráli tento rok mistrovství republiky.

V roce 1996 zvítězil ve XXXI. ročníku Rallye Šumava Mogul Standa Chovanec s Henrichem Kurusem. Jeli ve slovenských barvách a vítězným vozem byl Ford Escort Cosworth.

V roce 1997 a 1998 zvítězil znamenitý německý pilot Armin Kramer, jednou se Svenem Behlingem, a podruhé s Fredem Berssenem.

Je na místě ocitovat slova, která vítěz Šumavy z roku 1997, který se pár dní před klatovským startem vrátil z Rallye Monte Carlo, řekl pořadatelům po dojetí do cíle. „Šumava je velmi těžká soutěž na volbu pneumatik. Jel jsem letos Monte Carlo a tato rally se jí co do obtížnosti, vyrovná“. Rallye Šumava Mogul byla ten rok poprvé zařazena do Mistrovství Evropy a tak to bylo pro klatovské pořadatele špičkové ohodnocení z povolaných úst.

Rok 1999 je rokem hvězdného nástupu Milana Doláka a Jaroslava Palivce na Šumavské tratě. Jeho bitvu s Křečkem a Petákem mají jistě mnozí z vás v živé  paměti. Musím ještě připomenout skvělé umístění Kresty s Tománkem, kteří už o sobě dali právě na této Šumavě vědět!

Jubilejní XXXV. ročník. Při jednom z nejdramatičtějších průběhů Rallye Šumava si skvěle vedou Dolák s Palivcem a zaslouženě přebírají nejvyšší pocty.

XXXVI. ročník - návrat domácí značky na domácí rally a vítězství Romana Kresty Jana Tománka. Škoda Octavia WRC slavně vítězí a Kresta s Tománkem se stávají miláčky publika. Domácí značka zase hraje na Šumavě prim!

V roce 2002 se jede třicátý sedmý ročník na suché trati a za pěkného počasí. Posádky jedou bez zábran. Má to za následek čtrnáct havárií, zastavování RZ a přidělování náhradních časů. Vyhrávají Trojan s Vodičkou na toyotě WRC před Štolfou se Cvrčkovou na peugeotu.

Následující ročník je opakem předchozího. Páteční etapa ještě šla, ale noc na sobotu pokryla Šumavu vrstvou ledu. Silnice téměř nesjízdné, v lesích stromy lámající se pod tíhou bílé námrazy. Některé erzety byly zrušeny. V cíli jsou nejlepší Kresta s Hůlkou (Peugeot), druzí Pech s Uhlem (Ford) a třetí Hrdinka s Grossem (Subaru). Všechno vozy WRC.

Třicátý devátý ročník a Mogul Šumava Rallye Klatovy poprvé u nás testuje novinku FIA – v soutěžích mistrovství Evropy nesmějí startovat vozy WRC. Pořadatelé to řeší oddělení skupiny vozů WRC od „zbytku Evropy“. Wéercéčka startují s časovým předstihem před startovním polem. Silnice zasněžené sluníčko svítí a tak se podmínky na trati rychle mění. Trať však těžká a náročná. Vyhlašují se dva vítězové – evropský šampionát Václav Arazim – Julius Gál, domácí mistrovství - Martin Prokop a Petr Novák.

Jubilejní čtyřicátý ročník a opět novinka. Mogul Šumava Rallye je spolu s rakouskou Jänner Rallye součástí Rallye Winter Cupu. Na náročnou trať to přivádí řadu kvalitních posádek a diváci si přicházejí na své. S nástrahami tratě i počasí si nejlépe poradí posádka Tomáš Vojtěch – Emil Horniaček s peugeotem 206 WRC před Štěpánem Vojtěchem a Michalem Ernstem. Také Peugeot WRC. Obě posádky dojíždějí do cíle v čase na desetinu stejném!

A rok 2006? Je ještě v živé paměti. Na zasněžené těžké trati vyhrávají Raimund Baumschlager se spolujezdcem Bernhardem Ettelem na voze Mitsubishi Lancer EVO VIII.

Je obdivuhodné a záslužné, že si klatovská Rallye Šumava přes čtyřicet let zachovala nejen svoji existenci, ale také vysokou sportovní i společenskou úroveň. Nebylo to vždy lehké. Někdy pro nepřízeň mocných, jindy pro nedostatek peněz. Ale ohromné zázemí organizátorů, pořadatelů a spolupracovníků dává naději, že v Klatovech se i nadále bude psát historie automobilového soutěžního sportu.